Článek
Za čtyři desetiletí vlády vybavil diktátor, který zemřel v roce 1985, malou balkánskou zemi desetitisíci bunkry a kilometry protiatomových krytů. Ty, které nechal vyhloubit pod citadelou svého rodiště Gjirokastry na jihu Albánie, jejíž staré město je nyní zapsané na seznamu dědictví UNESCO, patří k těm nejvíce impozantním.
Takzvaný Tunel studené války je 30 let po pádu komunismu velkou atrakcí, i když zemi letos kvůli pandemii covidu-19 navštívila jen asi desetina obvyklého počtu zahraničních turistů.
Devětatřicetiletý inženýr Alexandre Benlalam z Paříže patřil ke 300 návštěvníkům, kteří letos s rouškou na tváři prošli 1500 metrů tunelů v hoře pod citadelou z 12. století. Tu komunisté, ostatně podobně jako před nimi nacisté, používali jako vězení.
Město bohů v Mexiku se pozvolna vrací k životu
„Při procházce tímhle bunkrem není možné nemyslet na smutné období, které zažíváme kvůli pandemii. Přišli jsme o některé svobody, jako je svoboda shromažďování. Tohle omezení má ale dobrý smysl — na rozdíl od toho, co zažívali Albánci v době komunismu,” myslí si.
Útočiště i centrum operací
Skupina asi deseti francouzských turistů prochází podzemním světem Envera Hodži, který se rozkmotřil s celým světem, se Západem, se Sovětským svazem, s Jugoslávií i Čínou a připravoval se na útok ze všech stran.
Komplex měl sloužit jako útočiště pro vrcholné představitele režimu a pro vojenské velení v případě konfliktu a odsud měly být řízeny vojenské operace. Několikrát do roka se tu místní lidé museli účastnit manévrů.
„Všichni obyvatelé byli vojáky, jejichž povinností bylo bránit vlast,” vysvětluje Engjell Serjani, který býval redaktorem místního rozhlasu v Gjirokastře. V 80. letech se podílel na reportážích z manévrů. „Museli jsme psát o imaginárních útocích, o mrtvých, o škodách na frontě a připravovat zvláštní vysílání,” vzpomíná.
Dnes zdi vlhnou a tunely jsou zchátralé, ale kdysi byl komplex velmi dobře vybaven: byly tu nekonečné galerie, které měly odolat jaderným bombám o síle 20 kilotun, byly zde sály určené pro armádní velitelství, pro tajnou policii, pro prokuraturu a soud, pro kontrašpionáž, popisuje bývalý voják Astrit Imeri.
Bylo zde zařízení pro vysílání i odposlechy, ložnice, pekárna, cisterny s vodou, a dokonce kalašnikovy a pistole TT-33 pro případ, že by nepřítel pronikl až dovnitř. V komplexu bylo možno vydržet celé týdny, dodává Imeri.
Našly nové využití
Enver Hodža nechal vyhloubit 173 371 bunkrů po celé Albánii. Když režim v roce 1990 padl, byly ponechány osudu. Z některých se staly kavárny, skladiště, útulky pro bezdomovce či turistické atrakce, jako je tomu v Gjirokastře.
Město přitom letos dosud uvítalo pouze 22 tisíc albánských a zahraničních návštěvníků, zatímco loni ve stejném období jich bylo 120 tisíc.
Turistika je sektorem, který pandemie nejvíce postihla, uvádí prezident obchodní a průmyslové komory v Gjirokastře Maksim Hodža. Počet zahraničních turistů klesl o 70 procent a experti odhadují ztráty na miliardu eur (asi 27 miliard Kč).
Malé skupiny turistů, které procházejí prázdnými uličkami, přinášejí špetku naděje, chce věřit Maksim Hodža. Gjirokastra, která je rodištěm velkého albánského spisovatele Ismaila Kadareho, má stále co nabídnout.