V africké zemičce uctili rákosovým tancem sexuální zdrženlivost

Malá vnitrostátní země na jihu Afriky sousedící s Jihoafrickou republikou a Mosambikem, je poslední absolutní monarchií na černém kontinentu a jednou z posledních diarchií (forma vlády se dvěma panovníky, pozn. redakce) na světě.

Na svých cestách jižní Afrikou tento stát, jehož rozloha je srovnatelná s rozlohou Slovinska, rozhodně neplánuji minout. O to víc, když se dozvídám o zdejším kulturním festivalu, který zrovna koresponduje s datem mé návštěvy.

Do Eswatini, jak se země od roku 2018 oficiálně jmenuje – dříve šlo o Svazijsko či Svazijské království, král Mswati III. však stát při příležitosti oslav 50. výročí nezávislosti a zároveň vlastních padesátin přejmenoval –, přijíždím vypůjčeným vozem z Jihoafrické republiky. Přechod hranic je rychlý, úředníci zkontrolují pas a doklad o zaplacení povolení vstupu vypůjčeného auta do této země (1300 randů, tedy asi 1800 korun) a pak už mě vítá nápis: „Welcome to Eswatini!“

„Všechny holky jsou na festivalu. Ve vesnici skoro nikdo není,“ říká mi sympatická majitelka malebné usedlosti, kde se ubytovávám. Obvykle hostům nabízí návštěvu nedaleké vesnice, kde mají možnost dozvědět se více o tradiční svazijské kultuře. Já mám smůlu, a tak další den alespoň navštěvuji národní park Malolotja, který nabízí úžasnou podívanou na zdejší hory a pasoucí se zebry, pakoně či antilopy.

Další den již moje kroky směřují do královské vesnice Ludzidzini, kde probíhají zmíněné oslavy. Umhlanga Reed Dance, tzv. obřad rákosového tance, je každoroční osmidenní událostí, jež se v Eswatini odehrává vždy na konci srpna či začátkem září.

Server thekingdomofeswatini.com uvádí, že jde o největší kulturní událost v zemi, které se kromě královské rodiny a široké veřejnosti účastní především tisíce (podle některých zdrojů někdy až 40 tisíc) neprovdaných a bezdětných žen a dívek – podle tradice by měly být rovněž panny –, aby svým tancem ve velmi skromném barevném oděvu uctily panenství a sexuální zdrženlivost.

Jak již bylo zmíněno, oslavy jsou rozděleny do osmi dní, přičemž každý den mají dívky jiný program a povinnosti. Zatímco první den je věnován registraci, druhý den se rozdělí do dvou věkových kategorií (8 až 13 let a 14 až 22 let) a poté pochodují k rákosinám (starší dívky ujdou kolem 30 kilometrů, mladší zhruba 10), kde následující den nasekají rákosy a svážou je do svazků.

Čtvrtý den putují do královské vesnice, kde další den po dlouhé cestě odpočívají a dokončují přípravy na nadcházející dny, které jsou konečně přístupné i veřejnosti. Šestý den pak přenechávají svazky rákosů matce krále – královně Ntfombi (v zemi vládne společně s králem, pozn. redakce) na ochranu jejího sídla. Tento zvyk vznikl v minulosti v rámci každoročních oprav rákosových plotů chránících královské sídlo proti větru.

Tentýž den je rovněž prvním dnem tanců. Jakmile dívky odevzdají rákosy, přesunou se do arény, kde poté několik hodin před publikem zpívají a tančí. Totéž následuje i další den, který je v zemi státním svátkem a kdy je přítomen král a další členové královské rodiny. Vyvrcholením je pak moment, kdy král sejde ze své lóže a v početném mužském doprovodu začne tančit společně s dívkami. Poslední den je pak na příkaz krále poraženo několik kusů dobytka, z něhož dívky dostanou příděl masa, a následně se vracejí domů.

Oslavy Umhlanga podle serveru nationalholidays.com vzešly ze starého rituálu zvaného „umchwasho“, jenž se v zemi naposled praktikoval mezi lety 2001 a 2005. Podle pravidel umchwasho nemohly neprovdané ženy a dívky do 18 let praktikovat sex a pokud tak učinily, musela její rodina místnímu náčelníkovi zaplatit pokutu ve formě jednoho či více kusů dobytka. Neprovdané ženy byly rovněž nuceny nosit speciální střapcový oděv, aby byly muži rozpoznány.

Svazijský král Mswati III. tento rituál v minulosti zavedl v rámci boje proti šíření viru HIV a nemoci AIDS. Eswatini má totiž nejvyšší míru nákazy virem HIV na světě, v roce 2021 bylo v zemi podle mezinárodní organizace UNAIDS infikováno 27,9 procenta dospělé (15 až 49 let) populace. Z celkového počtu 1,16 milionu obyvatel tu vloni s HIV žilo 220 tisíc dospělých jedinců včetně dětí a v důsledku onemocnění AIDS zemřelo 2600 lidí.

Sám Mswati III. ovšem rituál umchwasho v roce 2001, pouhé dva měsíce po jeho zavedení, podle serveru BBC porušil, když se oženil se 17letou dívkou (v té době to byla už jeho devátá manželka). Chybu tehdy uznal a podle pravidel zaplatil pokutu v podobě jedné krávy.

„Nyní má třináct manželek,“ říká mi dvojice mužů oděných v tradičním svazijském hávu sedících v aréně vedle mě a tvrdících, že jsou součástí královské rodiny. Mimochodem, pokud si král najde novou manželku, informuje o ní veřejnost právě během obřadu rákosového tance.

„Vůbec bych se nedivila, kdyby letos oznámil, že má nové manželky hned dvě. Čím větší problémy máme, tím více je kontroverzní. Lidi nemají co jíst a on si nedávno pořídil nové soukromé letadlo,“ svěřila se mi ještě před festivalem žena ve středním věku, která se oslav Umhlanga dle svých slov nikdy nezúčastnila.

„A nikdy tam ani nepůjdu. Řada dívek si to možná užije, to nepopírám, ale u mě jde o nějaké přesvědčení a o princip. Nesouhlasím s místní politikou a festival je s ní zkrátka spojen,“ řekla mi v návaznosti na absolutistickou monarchii, kdy král má absolutní právo na jakékoli rozhodnutí a nikdo s ním nic nezmůže.

Letos Mswati III. novou manželku neoznámil, učinil tak pouze jeden z jeho mnoha synů. Aktuální svazijský král v zemi vládne od svých 18 let od chvíle, kdy zemřel jeho otec Sobhuza II. Ten byl u moci bezmála 83 let, což z něj pravděpodobně dělá nejdéle sloužícího panovníka všech dob. Králem byl prohlášen po smrti svého otce, když mu byly pouhé čtyři měsíce. Bývalý svazijský král manželkami rovněž nešetřil, podle serveru The African Royal Families jich měl více než 70 a zplodil s nimi okolo 210 dětí.

Server BBC připomíná, že zákaz pohlavního styku před svatbou byl mezi mladými Svazijci velmi neoblíbený. Porušení zákazu samotným králem tehdy vyvolalo nebývalé protesty svazijských žen před královským palácem. Zrušení tohoto rituálu v roce 2005 (původně jej přitom vyhlásil minimálně do roku 2006) Mswati III. neodůvodnil.

Kritika se však dlouhodobě snáší i na obřad Umhlanga. Server The Guardian v roce 2016 zveřejnil text, v němž tvrdí, že podle některých lidskoprávních organizací je na svazijské dívky vyvíjen tlak, aby se obřadu zúčastnily.

„Říkají, že nejsme nuceny, ale jsme. Rodiny, které tam své dcery nepošlou, musejí zaplatit pokutu, obvykle jednu kozu nebo krávu. Když jsem byla mladá, zúčastnila jsem se festivalu třikrát. Užila jsem si to, ale postupem času mi některé věci nepřišly komfortní,“ řekla tehdy The Guardianu pod rouškou anonymity zdejší devětadvacetiletá učitelka.

„Dívky spí v malých třídách nebo stanech bez řádné hygieny. Během Umhlangy musí dodržovat spoustu pravidel. Žijeme ale ve 21. století, neměly bychom být nuceny nosit určité oblečení,“ dodala.

A zatímco král Mswati III. si žije nad poměry – časopis Forbes ho v roce 2008 zařadil mezi 15 nejbohatších světových králů, jeho majetek vyčíslil na 200 milionů dolarů – množství Svazijců žije pod národní hranicí chudoby. V roce 2017 to podle serveru Worldbank bylo 58,9 procenta populace, v roce 2001 dokonce 69 procent.

Účast na Umhlanga Reed Dance festivalu je podle The Guardianu jedním z mála způsobů, jak přispět alespoň něco málo do rozpočtu domácnosti.

„Jde o dobře naplánovanou strategii, jak nalákat dívky na peníze, boty či nové školní tašky. Většina dívek pochází z chudých rodin a už jen vidina jídla na festivalu je zcela jistě naláká,“ řekla britskému deníku Thuli Zwaneová z organizace Swaziland Rural Womens Assembly, která se věnuje pomoci svazijským ženám a dívkám z venkovských oblastí.

Zatímco ona jako dítě návštěvu festivalu odmítala, za což prý byla její rodina rok od roku – až do chvíle, než se vdala – pokutována, svou dceru na oslavy posílá.

„Nejsem s tím v pohodě. Bojím se, že bude zneužita nebo půjde spát s prázdným žaludkem. Ale pokud se nezúčastní, mohlo by jí být zamítnuto studijní stipendium. Musím ji tam poslat, abych zajistila její budoucnost,“ sdělila s tím, že tyto praktiky považuje za porušování lidských práv.

Koalice United Democratic Front, která v Eswatini bojuje za demokracii a podle slov mluvčího Vusiho Shongweho za „úplné osvobození svazijského lidu“, jde s kritikou ještě dál. Podle serveru Independent Online festival označila za „pedofilní“ a místní rodiny vyzvala k tomu, aby tam své dcery neposílaly.

Představitelé země tyto názory odmítají s tím, že jde o kulturní událost, jejíž tradice sahá daleko do minulosti. Ať už si o obřadu Umhlanga Reed Dance myslí kdokoliv cokoliv, jedno je jisté – budí značné kontroverze. A jednotného názoru nejenom na samotný festival, ale také co se týče detailů, které ho provází, se nedočkáte ani od samotných Svazijců.

„Všechny dívky jsou panny, každý měsíc jsou kontrolovány,“ informovala mě místní postarší žena v hledišti. Její teorii pak ale zlehka nabourává výpověď jedné z účastnic: „Celou věc ohledně sexuální zdrženlivosti nebereme příliš vážně. Jsem panna, přesně z 99 procent,“ svěřila se dvacetiletá dívka The Guardianu. Tento příklad nechť mluví za všechny, podobných protichůdných informací od místních bych ale mohl jmenovat celou řadu.

I přesto, nebo možná právě proto obřad rákosového tance do země každoročně přiláká velké množství turistů. Pokud by vás ovšem akce podobného ražení nelákala, není třeba nad Eswatini lámat hůl. Nádherné hory, divoká zvířata včetně velké pětky (slon africký, lev, nosorožec dvourohý, buvol africký a levhart skvrnitý) či srdečnost místních obyvatel jsou jen krátkým výčtem toho, co malá země na jihu Afriky nabízí.