Už se kove. Unikátní hamr na Rokycansku po třech letech znovu ožil

„Slavnostní otevření je naplánováno na sobotu 5. září,“ řekl Právu František Frýda, ředitel Západočeského muzea, které má národní kulturní památku ve správě.

Své udělala protiepidemická opatření a zdejší kovářská symfonie také ještě potřebuje doladit. „Musíme seřídit některé přívody vody, nastavit stroje, aby pracovaly, jak mají,“ konstatoval Frýda.

Nejzkušenějším ze zdejší tříčlenné party fachmanů je Petr Koldušek, kovařinu tady předváděl návštěvníkům už před deseti lety. Teď může srovnávat. A zatím úplně spokojený není.

„Zdaleka to neběhá optimálně, nedosahujeme otáček, které jsme měli před uzavřením hamru. Ale není se co divit. Transmise tři roky stála a vantroky (koryto na přívod vody pohánějící kola — pozn. red.) jsme spustili teprve před čtrnácti dny. K předvádění strojů v muzejním režimu to nicméně stačí, ale chceme, aby se zde dalo plnohodnotně kovat,“ dodal Koldušek.

Některé věci se asi předvídat nedaly. Třeba vůbec poprvé se tady podařilo uvést do chodu vzácné, 150 let staré celodřevěné dmychadlo pro vhánění vzduchu do zkujňovací pece - dovezli ho sem od Přimdy v 60. letech a od té doby leželo ladem. Teď je funkční, asi jako jediné v republice.

„Jenže vodní kolo, které jej pohání, je poměrně velké a otáčí se tedy pomalu, dmychadlo by přitom sneslo větší otáčky, fungovalo by lépe. Ale než se to odzkoušelo, nikdo to nemohl vědět,“ konstatoval Koldušek.

Kola o průměru 2,5 metru jsou tady čtyři, o jedno více než před rekonstrukcí. Nové pohání zmiňované dmychadlo, ostatní uvádějí do pohybu všechny možné mechanismy, které turisté uvidí v chodu, poprvé kompletně.

Tedy s výjimkou toho největšího, nadhazovacího bucharu. Jeho kovová hlava váží podle některých přes 300 kilogramů, jiní míní, že necelých 200. „V každém případě je to stroj, který budí respekt. A na jeho obsluhu jsou zapotřebí tři sehraní kováři. Předvádět ho tedy budeme jen výjimečně,“ uvedl Koldušek.

Zdejší stroje pamatují císařpána a jejich dřevěné základy byly před opravou v dezolátním stavu. „Všechno jsme museli vykopat, až na pár výjimek je dřevo nové,“ řekl Právu už dříve restaurátor Zdeněk Vaindl.

Interiér hamru doplnila expozice o minulosti areálu, železo se tady kulo ještě před třicetiletou válkou, venku přibylo nové zázemí pro obsluhu i návštěvníky. Celkové náklady přesáhly 15,5 milionu, většinu z nich pokryla unijní dotace.