Článek
I když se to některým místním nelíbí, nedá se popřít, že nenápadnou obec na jihu Slovenska navštěvují turisté z celého světa hlavně proto, aby si prohlédli právě tyto unikáty.
Mladí utíkají do města
K domům vytesaným do skály vede úzká ulička. Na první pohled je zřejmé, že obyvatelé si před skalní obydlí postupně přistavěli normální domy. Některé domy vyhloubené do kamene svědčí o tom, že mladší generace už o své dědictví nemá zájem. Domy zarůstají trávou a jsou zchátralé.
Někteří majitelé se o domky nestarají a ty chátrají.
„Původní obyvatelé umřeli a mladí utíkají do města,“ přiznává Hudecová. Jedna z posledních obyvatel skalních domů Helena Korineková (86) už také tráví stále více času u dcery ve městě. „Otec mi kladl na srdce, abych tenhle grunt nikdy neprodávala. Obávám se, že po mně se už nebude mít o něj kdo starat,“ poznamenala smutně.
Další rodina má ve skalním domě už jenom kuchyň, dva sklepy a maštal. „Výhodou je v létě příjemné chladno a v zimě teplo,“ uvedla majitelka domu.
Přírůstek do rodiny? Rozšířila se místnost
Nejzachovalejší část neobyčejné výstavby patří Tekovskému muzeu, které zde zřídilo skanzen. Do roku 1988 tam bydlela rodina Ladislava Homoľy. Kamenný dům má dvě podlaží a sklep. Do dvora láká malovaná chaloupka jako z pohádky. Právě ta získala v roce 1993 cenu od organizace dánského prince Europa Nostra.
Vstup opravdu připomíná vchod do jeskyně. Místní obyvatelé už v době tureckých nájezdů zjistili, že skála sopečného původu se dá docela snadno tesat i jednoduchými nástroji a připravili si tam úkryty.
„Původně si takové domy budovaly chudší početné rodiny. Mělo to i své výhody. Když se rodina rozrostla, stačilo rozšířit několika údery místnost, v níž žili, nebo si ve skále vybudovali zcela nový pokoj,“ vysvětlila Silvia Bozalková.
Poslední obyvatelé se z podivuhodného města odstěhovali v roce 1992.
Skalní domy podle všeho vznikly v 15. až 16. století, ale není vyloučeno, že některé z nich jsou ještě staršího data. Poslední obyvatelé se odtud vystěhovali v roce 1992.
Celý rok 18–19 stupňů
Skalní místnost se rychle vytopí, protože pórovitý kámen se snadno nasytí teplem a pak ho jen pomalu vypouští. Zdejší kámen, který se dobře zpracovával, se využíval na stavbu domů, sklepů, bran nebo sloupů. Kamenářství bylo v tomto okolí velmi prosperujícím řemeslem.
Výhodou bydlení bylo, že pod skálou je v létě i v zimě 18 až 19 stupňů. Stejně stálá je i vlhkost 80 až 90 procent.
Učili se od Italů
V minulosti byli lidé menší, proto jsou i stropy ve skále nižší. Zpracování kamene se místní naučili od italských stavitelů zdejšího zámku a kostela. Zajímavostí je i studna – 12 metrů hluboká, ve které je stále čtyři až pět metrů vody. „Vysekali ji také ručně,“ dodala Bozalková.
Ve skalních domech zřídilo Tekovské muzeum skanzen.
Unikátní domy zaujaly i průvodkyni cestovní kanceláře ze Znojma: „Vozíme klienty do nedalekých lázní Dudince. Obvykle s nimi jezdíme na výlety do maďarského Ostřihomu nebo na zámek Antol. Teď jsem se rozhodla, že zdejší obydlí budou dalším zpestřením našich pobytů,“ odchází spokojeně.
Skalní obydlí navštěvují nejčastěji Češi, Němci, Rakušané, ale měli zde návštěvy až z Nového Zélandu, Izraele, Guineje či Číny.
