Článek
Krušné hory jsou rájem cyklistů v létě, běžkařů v zimě a svahy táhnou i milovníky sjezdového lyžování. „Kruškami“ se dříve trochu opovrhovalo, že to prý pořádné hory nejsou a nemají co nabídnout. Mají – od rozhleden, nekonečných lesů přes sportovní areály po třeba vyhledávanou Ježíškovu cestu u Božího Daru. Právě Boží Dar, ležící asi uprostřed horského pásma, je nejlepším výchozím bodem na výlety.
Odsud můžete zamířit na rozhlednu na Blatenském vrchu, Plešivci nebo na Tisovském vrchu. Dostanete se až k čedičovým varhanám u Rotavy. Nebo si sjedete do Jáchymova či do Karlových Varů. Na druhou stranu k Měděnci, do Kovářské, k muzeu největší letecké bitvy nad naším územím ve druhé světové válce v září 1944. Pokračovat lze až na Bouřňák a sjet nejdelší lanovkou u nás z Komáří hůrky do Krupky.
Chtějí spojit Fichtelberg s Klínovcem
Lesy plné hub i borůvek nebo klikvy, s rašeliništi, nádhernými horskými loukami plnými květů lákají k pěší turistice. Krušné hory nejsou jen české, nejzřetelnější je to právě v blízkosti Božího Daru u Klínovce. Nejvyšší hora Klínovec (1244 m. n. m.) se tyčí nad německými lázněmi Oberwiesenthal a na dohled sesterské hoře Fichtelbergu (1214 m. n. m.). Z vrcholu Fichtelbergu vedou do lázní lanovky.
Na nádraží na kraji města můžete nastoupit do vlaku taženého párou a nechat se vydrncat při nostalgické jízdě pár desítek kilometrů údolím. Z Božího Daru se stalo moderní rekreačně-sportovní středisko. Bohužel se to nedá říci o strašáku hor, horském hotelu na Klínovci.
Po řadě let pustnutí, kdy bylo nejlepší ho použít na natáčení hororu, se začalo blýskat na velmi dobré časy. Jestli všechno klapne, bude mezi Klínovcem a Fichtelbergem jezdit světový unikát – třílanová kabinková lanovka dlouhá 3670 metrů. K tomu je z obou stran návaznost na další lanovky, na české do Jáchymova, na německé do Oberwiesenthalu. Projekt nese označení „miriquidi Krušné hory“.
Vedle lanovek v kanadském Whistler Mountain a v rakouském Kitzbühelu půjde o jednu z nejdelších lanovek světa. Zároveň má vzniknout jeden z největších lyžařských areálů ve střední Evropě. Toho se při komornosti Krušných hor začínám děsit. Ze záslužného rozvoje turistiky a nových pracovních příležitostí může být za pár let obrovská ekologická zátěž.
Ze soukromých zdrojů
Stál jsem před kovovou vyhlídkovou plošinou u fichtelsberského hotelu a díval jsem se na tabuli, která velkolepý projekt představuje. Z plošiny je výhled na údolí a českou stranu hor. Stavba má být financována ze soukromých zdrojů, miriquidi by měla sloužit, na rozdíl od současných sedaček, nezávisle na počasí.
Dokonce se tu píše, že by měla odolat nárazům větru až 100 km/h. Investoři si slibují, že se návštěvníci v regionu zdrží déle a samozřejmě jich přibude. Výstavba je plánována v příštím roce v neuvěřitelném čase šesti měsíců.
Minizastavení na oblíbených místech
Začal bych úplně na severu, na jedné z nejstarších rozhleden – Děčínském Sněžníku, odkud je nádherný výhled.
Nedaleko se nachází skalní město Tiské stěny. Přes Cínovec a Bouřnák, s odbočkou na nejvýše položenou železniční stanici u nás na Moldavě, se dostaneme k Hoře Svaté Kateřiny. Kaplička na Měděnci ve mně vždy evokuje úvodní záběry ze seriálu o majoru Zemanovi. Na Božím Daru, v lese za větrnými elektrárnami, je prastarý hraniční kámen.
Nikdy se neopomenu stavit v salaši na Rýžovně, biosýry a mléčné výrobky, halušky, pivo a posezení venku jsou po výšlapu příjemnou relaxací. Rozhledna na Blatenském vrchu, ledový chlad Vlčích jam na úbočí a kostel v městečku, další potěcha duše i očí. Míjím šílenou asijskou tržnici v Potůčkách, krušnohorské hyzdidlo, a přes Kraslice zvolna sjíždím na Karlovy Vary. Dá se pokračovat až k Františkovým Lázním, ale to už bychom sklouzli do jiného, i když také moc pěkného koutu.
