Hlavní obsah

Turisticky nejzajímavější místa portugalské Madeiry

Právo, Bohuslav Borovička

Vypravíte-li se na okružní cestu po Madeiře, stačí vám na to jeden den a mnoho kilometrů nenajezdíte. Není kde. Ostrov je dlouhý 57 a široký jen 19 kilometrů. Uvidíte však, a s dobrým průvodcem i uslyšíte, spoustu zajímavého.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Pohled z Cabo Girao

Článek

Od Funchalu na západ je rybářská vesnice Camara de Lobos, proslavená hlavně tím, že tam za hospodou na terase sedával u malířského stojanu Winston Churchill. Zlí jazykové tvrdí, že malování bylo jen záminkou k tomu, aby mohl v klidu popíjet oblíbenou madeiru.

Foto: Profimedia.cz

Camara de Lobos

Zajímavější je zastávka o nějakých deset kilometrů dál, na Cabo Girao, druhém nejvyšším útesu v Evropě, který se tyčí přímo nad mořem do výše 589 metrů.

Když pak opustíte pobřeží, dostanete se po klikatém stoupání na náhorní plošinu Paúl da Serra, kde se pasou stáda ovcí a koz. Pokud je na pobřeží náhodou ošklivo, stačí vyjet na Paúl da Serra a máte sluníčka, co hrdlo ráčí. Je tam také místo, zvané Rabacal, které je východiskem několika populárních pěších túr podél levadas.

Městečko Porto Moniz je severovýchodní výspou Madeiry. Pozoruhodné jsou bazénky, které vznikly mezi lávovými skalisky u pobřeží. Zatímco venku se kvůli neustálému větru a vlnám skoro nedá plavat, v těchto zákoutích je voda klidná a sluncem prohřátá. Cestou po severním strmém a větrném pobřeží si udělejte zastávku na skleničku ponchy.

Foto: Profimedia.cz

Porto Moniz

Je to nápoj namíchaný z medu, citrónové šťávy a třtinové pálenky. Podle poměru jednotlivých ingrediencí tak může být sladký, kyselý nebo dobrý.

Silnice vedoucí z Porto Moniz do Sao Vicente patří ke skutečně mimořádným stavitelským dílům. Dnes ji postupně „narovnávají“ a rozšiřují, ale původně, ještě před několika málo lety, to byla jen úzká římsa, ručně vytesaná ve skále nad mořem. Stavba devatenáctikilometrového úseku trvala v první polovině minulého století šestnáct let.

Další zastávka se většinou dělá ve vesnici Santana (Santa Anna), proslulé „trojúhelníkovými“ domy. Jsou to dřevěná, došky pokrytá stavení se sedlovou střechou sahající až na zem. Budovy tohoto typu jsou pro zdejší kraj charakteristické a jinde nejsou k vidění.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Strelicie a domy v Santaně

Po severním pobřeží pak vede cesta dál do Faialu a tam většina návštěvníků zamíří zpět do vnitrozemí. Znovu se přesvědčíte, že se na Madeiře sotva najde kousek rovné plochy. O to více je s podivem skutečnost, že právě na tomto ostrově bylo postaveno první fotbalové hřiště v Portugalsku a v roce 1875 se tam sehrál první zápas.

Dokladem toho, jak obtížné je najít rovný plácek, je ostatně i letiště v Santa Cruz.

Jen část přistávací plochy je na pevnině. Zbytek museli uložit na konstrukci připomínající nedokončený most přes moře.

Víno, brandy a trochu tepla

Název Madeira někteří nespojují ani tak s ostrovem v Atlantiku jako se zvláštním druhem desertního vína patřícího do stejné rodiny s portským a se sherry.

Vinná réva se začala na ostrově pěstovat hned v počátcích jeho kolonizace a na úrodné lávové půdě se jí skvěle dařilo. Mořeplavci brali na daleké cesty víno nejen k udržování dobré nálady, ale zejména jako prostředek proti kurdějím. Zanedlouho přišli na to, že víno, které v sudech muselo často přestát rovníkové teploty, má nejen delší trvanlivost, ale získá i lahodnější chuť.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Je libo ponchu, madeiru, pivo...

Také zjistili, že když se víno „vylepší“ trochou brandy, je trvanlivější, což bylo při mnohaměsíčních cestách důležité. Desítky let se pak sudy s madeirou vozily jako zátěž na lodích, které se vydávaly do zámoří, aby se víno jaksepatří prohřálo. Dnes se stejného účinku dosahuje jednodušeji. Sudy s madeirou se uloží ve vyhřívaných halách, kde se teplota pomalu zvyšuje až na čtyřicet stupňů a poté se stejně pomalu snižuje.

Do zrajícího vína se i dnes v určité etapě dolévá nevelké množství vinné brandy, která mu přidává jeho zvláštní chuť. Výroba madeiry je od svých počátků v rukou několika tradičních zavedených společností, původně rodinných firem, jejichž jména – Blandy, Cossart Gordon, Leacock a Miles – jednoznačně vypovídají o zemi původu.

Rady na cestu

Kdy a proč přijet

Díky mírnému podnebí se denní teploty na Madeiře pohybují celý rok kolem 20 st. Celsia. V zimě je moře chladnější, ale hotely mají terasy na slunění a venkovní vyhřívané bazény.

Plážový turismus však není hlavním magnetem. Madeira – klimatické lázně – láká především poklidnou atmosférou, dokonalým pohodlím a službami.

Nejlépe letecky

Z pevniny se lze na Madeiru dostat prakticky pouze letadlem. Při individuální cestě to většinou znamená přiletět do Lisabonu a tam přestoupit na vnitrostátní linku do Funchalu.

Výhodnější je tudíž koupit si zájezd s cestovkou, který je s veškerým zaopatřením levnější než samotné letenky.

Doprava na ostrově

Autobusová doprava má poměrně hustou síť, ale vzhledem k době jízdy a k délce intervalů mezi jednotlivými spoji je velice obtížně použitelná jinde než v okolí Funchalu.

Půjčení auta stojí zhruba tisíc korun na den. Závisí to na typu auta a počtu dní.

Návštěvníci této služby hojně využívají a místní řidiči se k nim chovají celkem ohleduplně.

O hodinu méně

Čas je oproti našemu o hodinu zpět. Letní čas platí od března do října.

www stránky

Dnes si na ostrově můžete koupit pravou madeiru podle druhu, stáří a kvality od 250 Kč za láhev. Nejdražší z běžně prodávaných je polosladký boal firmy Cossart Gordon z roku 1908, který přijde v přepočtu na 20 tisíc korun. Jsou přirozeně i vína dražší a starší, ale ta se v obchodech neobjeví.

Související témata:

Související články

Na ostrově Madeira je celý rok jaro

Dávno před tím, než Kolumbus objevil Ameriku, se portugalští námořníci vydávali daleko na širý oceán ve snaze najít tušené vzdálené světy. Při jedné z takových...

Výběr článků

Načítám