Článek
Nyní touto činností tráví svou dovolenou na Šumavě i předseda republikové rady značení Klubu českých turistů (KČT) Karel Markvart. Jezdí sem v létě už 20 let a postupně prochází pavučinou stezek, jichž je v jihočeské i západočeské části těchto hor asi 1500 kilometrů. Šumava má pěšákům co nabídnout, proto je třeba značky průběžně obnovovat.
Turistiské značky jsou nenahraditelné
I v době podrobných a názorných map nebo důmyslných navigací jsou podle Markvarta turistické značky nenahraditelné. Lidem, kteří jimi vytýčili cestu, může výletník věřit, že ho povedou pěknou krajinou a k zajímavým místům. "Z mapy například nepoznáte, která z cest je hezčí a příjemnější. A navigace zatím není moc rozšířená, lidé ani nejsou zvyklí pořád koukat na displej. Je přece lepší dívat se kolem sebe," vysvětluje Markvart, jemuž pomáhá značit i manželka a děti.
.: Rechle v Lenořefoto: Právo/Miroslav Šára
Tuzemská síť má historii dlouhou 120 let a je velmi hustá a kvalitní. Je to podle Markvarta dáno tím, že je jednotná v celé republice a turisté se o ni pravidelně starají. "Celý svět nám ji závidí, prý je naše síť značených tras nejlepší v Evropě, a někdo dokonce říká, že i na světě," uvedl. Nyní je v ČR vyznačeno téměř 40 000 kilometrů pěších tras, KČT se ale stará také o cyklistické, lyžařské a jezdecké trasy.
Opravování tras probíhá každé tři roky
Systém značení je tak propracovaný, že je mu věnováno 12 objemných skript. Mimo jiné stanoví druhy značek - jsou čtyři základní barvy a je přesně dáno, kde mají být značky umístěné. Na křižovatkách cest musí být nejméně dvě po sobě a na cestě bez odbočky minimálně po 250 metrech takzvaná útěchová značka potvrzující správnou cestu. Každé tři roky turisté jednotlivé trasy procházejí a obnovují značení.
Na kmeny stromů se maluje speciálně vyrobenou písmomalířskou olejovou barvou. Na stožáry se dávají hliníkové značky, na hladký povrch samolepky. Markvart vyráží denně do krajiny vybaven sadou nástrojů, mezi nimiž nechybí pilka, škrabka a ocelový kartáč na odstranění toho, co by značku zakrývalo.
.: Chalupská slať na Šumavěfoto: Právo/Miroslav Šára
Ve speciální drátěné konstrukci, kterou používá už 36 let, má tři skleničky s barvami. Například kolem Kubovy Huti maluje červenou, protože je to významná lokalita. Sadu doplňuje tradiční bílá a hnědá pro případ, že je třeba něco zatřít. Za den stihne obnovit pět až sedm kilometrů cesty.
Dobrovolníků je málo
Zvláštností Šumavy je, že hodně značených tras vede po asfaltových silnicích, což není ideální, protože je využívá mnoho cyklistů a pěším by se šlo lépe po měkkých cestách. "Šumava je velice dobře značená, bohužel značkařů je tu méně. Například na Volarsku je jich 14 a potřebovali bychom aspoň o deset lidí víc. Proto sem jezdí pomáhat i lidé z jiných míst," vysvětlil.
Zájemce však nemohou motivovat peníze, nýbrž láska ke krajině a chuť podpořit tento šetrný způsob turistiky. Značkař totiž pracuje bez nároku na mzdu, dostane pouze proplacené cestovné a materiál. Když v KČT sečetli, kolik hodin značkaři odpracují, vyšlo jim, že podle průměrné mzdy by měli dohromady dostat ročně 10,5 milionu korun.
Investice do značených tras se vyplatí
KČT také před pěti lety zkoumal, kolik utratí lidé pohybující se v tuzemsku po vyznačených turistických trasách za různé služby. Dospěl k částce zhruba 3,5 miliardy korun. "To je vklad našeho klubu pro rozvoj cestovního ruchu," podotkl Markvart.
První trasu vyznačil KČT v roce 1889 v údolí Vltavy kolem Svatojánských proudů. Jižní Čechy mají po Středočeském kraji, který je ale větší, nejvíc značených turistických tras. V republice působí 1360 značkařů, což je asi o 100 víc než před osmi lety. Často k tomu rodiče vedou i své děti.
