Turecko po covidu: Turisty tu mají rádi

Milionová Antalya na tureckém pobřeží Středozemního moře je vstupní branou na tureckou Riviéru a pravděpodobně prvním městem, které po dvou a půl hodinách letu od nás poznáte. Svými nesčetnými památkami, přístavem a starým městem se změtí uliček plných krámků a čajoven učaruje každému.

Kdo má rád velkoměsta nebo chce poznat běžný život Turků, rozhodně si tu přijde na své. S desítkami kilometrů pláží na jedné straně a impozantním pohořím Taurus na druhé je ale i významným letoviskem a strategickým bodem pro cesty do okolních lokalit, jako je Kemer, Side nebo Alanya.

Jednou z nejoblíbenějších atrakcí na turecké Riviéře je obří akvárium se sídlem přímo v Antalyi. Akvárium je proslulé proskleným podvodním tunelem dlouhým 131 metrů, údajně nejdelším svého druhu na světě.

Až vás omrzí ryby, rejnoci, murény a jiná mořská havěť, která se tu prohání ve čtyřiceti tematicky rozdělených akváriích, můžete se zchladit ve sněhovém světě a dopřát si netradiční koulovačku během letní dovolené.

A pokud se chcete vyfotit s Albertem Einsteinem či Marylin Monroe, mají tu i muzeum voskových figurín. Výběr je opravdu pestrý. Samozřejmě nesmí chybět Mustafa Kemal Atatürk, turecký vojevůdce, státník a „tatíček zakladatel" Turecké republiky.

Ještě před pár desetiletími bylo Side, ležící přesně v polovině mezi Antalyí a Alanyí, na obě strany to má pětasedmdesát kilometrů, ospalé rybářské městečko s malým přístavem a liduprázdnými písečnými plážemi, poklidně odpočívající ve stínu antických památek. To je ovšem minulost.

Za posledních několik let vyrostla kolem řada výstavních hotelů s dokonalým komfortem a službami. Svůj historický ráz si ale město zachovalo, na rozdíl od Alanye, kde už tureckého není téměř nic. Dnes je Side druhým nejvyhledávanějším letoviskem v oblasti, hned po Alanyi.

Vynechat byste neměli prohlídku velkého římského amfiteátru, nazývaného též Dionýsův chrám, ze 2. století, kam se vejde až patnáct tisíc diváků. Od amfiteátru k přístavu vede původní nízká zástavba a nepravidelná síť uliček, kde cestou míjíte nekonečné množství obchůdků a hlasitých prodavačů. Spousta obchodů, ale i restaurací a kaváren je rovněž na přilehlé promenádě. Hned vedle přístavu je Apollonův chrám, druhá velká antická památka. I zde uvidíte plno dochovaných vysokých bílých sloupů.

Premiantem oblasti, co se počtu turistů týče, zůstává stále Alanya, byť v posledních letech se stala spíše fabrikou na turistický ruch. Turečtinu tu příliš neuslyšíte a dávnou minulost připomíná jen pár památek — středověká pevnost s pozůstatky seldžuckého hradu, červená osmihranná věž Kizilkule a antické ruiny.

Vrchol kopce, na němž pevnost stojí, vás ovšem odmění úchvatnými výhledy na město, moře i pláže. K nejslavnějším patří Kleopatřina s jemným pískem, kterou údajně egyptské královně věnoval Marcus Antonius.

V provincii Antalya leží i Myra, antické město, které vzniklo na místě dnešního Demre. Myra patřila mezi šest největších a nejvýznamnějších měst tzv. Lýkijské konfederace, považované ze první demokratické sdružení na světě. Z jejího přístavu vyplouvaly lodě do Egypta a Řecka, při svých cestách po římském impériu ji navštívil i císař Hadrián. Dnes toto období připomínají působivé skalní hrobky předních lýkijských občanů a římské divadlo, které poskytovalo zábavu pro dvanáct tisíc diváků.

Odsud také pochází svatý Mikuláš, biskup z Myry, patron dětí a námořníků a jeden z nejznámějších světců, kterého si dodnes připomínáme 6. prosince. Pro velké množství zázraků, které se díky němu měly udát, je nazýván Mikuláš Divotvůrce a jeho zvyk tajně vhazovat měšce s penězi do domů chudých dal vzniknout legendě o Santa Clausovi.

V jihozápadní části země nedaleko města Denzil se nacházejí dvě památky zapsané na seznam UNESCO. Jedna z nich, kaskáda travertinových jezírek, známá pod názvem Pamukkale, platí za nejstarší termální lázně na světě. Sedmnáct horkých pramenů s rozpuštěným uhličitanem vápenatým zde stéká po svazích, a jak chladnou, vytvářejí působivá tyrkysová jezírka.

Kaskáda vysoká 178 metrů má na délku téměř tři kilometry a každý rok se o pár centimetrů rozrůstá. Stejný název, tedy Pamukkale, což v turečtině znamená bavlněný hrad, má i město, z něhož se do lázní vstupuje.

Obrovskou turistickou atrakcí jsou pozůstatky antického města Hierapolis, které vyrostlo nad kaskádou travertinových jezírek. Poplatek za vstup sice není malý (12 eur za osobu), ale když už místo navštívíte, byla by škoda nezajít dovnitř.

V dobách největšího rozkvětu mělo město půl milionu obyvatel. Za prohlídku stojí nekropole, Domitianova a byzantská brána, římské divadlo, Plutonium, Apollonův chrám, monumentální fontána, martyrion sv. Filipa a tzv. Kleopatřiny lázně, kde se podle legendy Kleopatra zasnoubila s Markem Antoniem. Lákavý je i bazén s mramorovými sloupy a minerální vodou.

V dávných dobách údajně z místních pramenů pily i ovce, jejichž vlna pak byla jemnější a kvalitnější, takže se z ní vyrábělo spodní prádlo. Každý, kdo v oblasti něco znamenal, nosil prádlo právě z Hierapole.

Památky ovšem můžete najít i pod vodou, díky zemětřesení, které ve třetím století smetlo do moře antické město Simena. Jeho zbytky kolem neobydleného ostrova Kekova jsou v průzračné vodě vidět dodnes i bez potápěčského vybavení. Moře tu brázdí výletní lodě s proskleným dnem. V několikametrové hloubce tak lze vidět základy města, kde před téměř dvěma tisíci lety pulzoval život. Atmosféru dotváří skály s lýkijskými sarkofágy, olivové háje a vlajky s půlměsícem na stěžních tureckých lodí.

K nezapomenutelným zážitkům patří i sedmnáct kilometrů dlouhá plavba zeleným kaňonem na přehradě Oymapinar, na niž se vyplouvá z Alanye. V Turecku je totiž přes 260 přírodních i umělých jezer a tohle, třetí největší, se pyšní jedinečně krásnou přírodou okolo i smaragdově průzračnou vodou.

Součástí plavby je oběd v pobřežní restauraci a na lodi se podávají nápoje, ovšem pouze nealkoholické. Jezdí sem totiž hodně ruských turistů, a jak vtipkuje náš průvodce Mehmet z CK Čedok, Rus hodně pije a špatně plave.

Až budete chtít vyměnit plážové klima za horské, vydejte se do národního parku Beydaglari na horu Olympos. Turecky se jí říká Tahtali, což znamená trám, kvůli kvalitnímu cedrovému dřevu, které se zde těžilo.

Na vrchol vás vyveze lanovka Olympos Teleferik, na jejíž výrobě se podíleli i Češi. Za čtvrt hodiny jízdy urazíte zhruba čtyři a půl kilometru a ocitnete se ve výšce 2365 metrů nad mořem. Myslete proto na teplejší oblečení — i v létě zde teploty padají k nule. Výhled z vrcholu za to ovšem stojí, a komu by to nestačilo, může si na vrcholu užít některou z adrenalinových atrakcí.

Nelze než souhlasit s Evou Němečkovou, tiskovou mluvčí CK Čedok, která tvrdí, že Turecko dobře chápe, o čem je cestovní ruch, a nabízí pro každého něco.