Turecká riviéra skýtá luxus i mnoho antických památek

Stojím na vrcholu rozlehlého a dobře zachovalého amfiteátru v Side. Postavili ho Římané ve 2. století našeho letopočtu a vešlo se do něj až 15 tisíc lidí, ačkoli některé prameny hovoří o rovných 20 tisících. Stavba také byla největší svého druhu v Pamfýlii, antickém regionu, který ležel mezi dnešní Antalyí a Alanyí a jehož hlavním městem bylo právě Side. Amfiteátr je poměrně unikátní tím, že hlediště nebylo vyhloubeno do svahu, jak je zvykem, ale vystavěli ho do výšky na jednom ze zdejších pahorků.

Jak se dalo očekávat, už začátkem dubna, kdy se sezona v Turecku teprve rozjíždí, je tu poměrně rušno. Turisté sestupují řadami až dolů anebo korzují po galerii, která díky vyvýšení nabízí široký výhled do krajiny.

V Side, které bylo založeno Řeky zřejmě už v 7. století před naším letopočtem, není amfiteátr jedinou významnou památkou, která přitahuje davy turistů. Pozůstatky antického města naopak patří k největším archeologickým lokalitám v Turecku. Už přístupová cesta ke starověkému divadlu a poté dále k pobřeží je lemována ruinami měšťanských domů či obchodů, někde lze spatřit i fragmenty mozaikové dlažby.

Za plotem z pletiva leží roztroušeny zbytky staveb, nad nimiž ční ruiny agory, starověkého shromaždiště, kde se před stovkami a stovkami let odehrával veřejný život. Ten čítal nejen nejrůznější trhy, ale také náboženské ceremonie, vojenská cvičení, vyhlašovala se tu nařízení a fungoval zde i obchod s otroky.

Antika byla velmi dynamickým obdobím, a tak nepřekvapí, že se kultury v Side střídaly jako na běžícím pásu. Město ve 4. století před naším letopočtem okupoval makedonský král Alexandr Veliký, díky čemuž zde vzniklo mnoho helénistických staveb. Po vojevůdcově smrti převzal kontrolu nad Side jeden z jeho generálů Ptolemáios I. Sóter, zakladatel dynastie Ptolemáiovců, která později vládla Egyptu.

Následně město padlo do rukou Seleukovské říše, kterou rovněž založil jeden z někdejších generálů Alexandra Velikého, poté opět Řekům a v 1. století našeho letopočtu nakonec Římanům, za jejichž vlády prosperovalo. Kromě amfiteátru po sobě poslední jmenovaní zanechali i další význačnou památkou, kterou je Apollonův chrám. Pravda, vyjma vstupního průčelí a několik torz sloupů z něj dnes už mnoho nezbývá.

Ruiny svatostánku stojí hned u pobřežní promenády s řadou restaurací. Zdá se, že právě tady se soustředí veškerý turistický život, protože v přístavu se dá hupsnout i na některou z lodí a vyrazit na plavbu podél pobřeží.

Hlavní ulici také z obou stran lemují obchody s nejrůznějším zbožím, původním i tím, co už tak úplně původní není; mrk mrk. Apollonův chrám ale přitahuje zdaleka největší pozornost. Řekové a Římané měli značně rozvinuté estetické cítění a jejich stavby ani po stovkách let neztrácejí šarm.

Obzvlášť kouzelný je chrám při západech slunce. Romantickou atmosféru pak umocňuje i příběh, podle kterého se zde poprvé setkali Marcus Antonius a Kleopatra. Vojevůdce měl chrám egyptské královně věnovat jako symbol své lásky a oddanosti.

Side přiléhá do okresu Manavgat. Ten je pojmenován podle stejnojmenného města, ale jmenuje se tak i řeka a rovněž její nejzajímavější část, kterou jsou vodopády. Tady si s názvy zkrátka nikdo hlavu nelámal, alespoň se vše dobře pamatuje.

Vodopády Manavgat se nacházejí nedaleko od města, a přestože jsou nepochybně malebné, Turci kolem nich vybudovali celý návštěvnický komplex. Za vstup se platí, ale částka je to zanedbatelná, v přepočtu několik desítek korun. Mnohem víc do očí praští davy turistů, které si přišly k divokým vodopádům pořídit selfie. Odpoledne tu není skoro k hnutí, mezi návštěvníky navíc kličkují i typičtí trhovci nabízející fotky s pestrobarevnými papoušky.

I tady tedy platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Nebo v cestovatelské verzi: kdo dřív přijde, ten si to tu užije s méně lidmi.

Turecká riviéra je rozlehlá. Jejím centrem je miliónové město Antalya, osmé největší v zemi. Výletních cílů je tedy mnohem více, z dalších antických lokalit to jsou třeba Aspendos, Perge nebo Termessos. Výhodou je, že z většiny letovisek cesta netrvá dlouhé hodiny a turisté se za památkami nemusejí táhnout třetinu dne jako třeba v Egyptě, kde je vše mnohem dál.

Vyjma starověké historie má ale Turecká riviéra i další přednosti. Třeba pestrou skladbu hotelů, v níž si vyberou opravdu všichni – jsou tu resorty rodinné, ale i velmi luxusní, kde se při týdenním pobytu výrazně plácnete přes kapsu. Ty z druhé kategorie se nacházejí zejména v letovisku Belek, kam se nejezdí výhradně za rekreací, ale i za golfem.

„Letovisko Belek je známé nejen mezi milovníky golfu, kteří si zde opravdu přijdou na své. Belek se řadí k moderním letoviskům s velmi rozvinutou turistickou infrastrukturou a hotelovou zónou, která je určena pro dokonalou relaxaci. Velká většina z nich disponuje spa centry i bohatou nabídkou zábavných center pro děti,“ líčí mluvčí cestovní agentury Invia Jiřina Ekrt Jirušková.

Dodává, že během dovolené v Beleku mají lidé k dispozici i pestrou škálu fakultativních výletů po okolí. „Překrásným místem, které určitě stojí za návštěvu, je například Národní park Köprülü Kanyon s eukalyptovými a cypřišovými lesy,“ míní Ekrt Jirušková.

Neznamená to, že by Belek nenabízel vyžití pro rodiny s dětmi. U letoviska stojí zábavní park Land of Legends, kde mohou rodiče s ratolestmi na krásno prožít celý den. Komplex má několik částí, ty nejlákavější tvoří rozlehlý akvapark a o něco menší lunapark se značně adrenalinovou horskou dráhou Hyper Coaster.

Stojím v řadě a čekám na vpuštění za turnikety. Jakožto celoživotní milovník horských drah se na 62 metrů vysokou atrakci plnou smyček, zákrutů a strmých padáků vyloženě třesu nadšením. A zklamán nejsem. Vozítka po dráze dlouhé přes 1200 metrů sviští rychlostí až 115 kilometrů v hodině. Za zhruba tři minuty je po všem.

Ostatní atrakce jsou už oddechovější, v parných dnech přijde vhod zejména vodní dráha. Při finálním sešupu nás zkropila tak, že to bylo skoro na výměnu oblečení. Vzápětí jsem pochopil, proč někteří mužští účastníci před startem raději sundávají trička.

Areálu Land of Legends dominuje vysoký princeznin zámek po vzoru Disneylandů. Nachází se na rozlehlé nákupní třídě, kde mohou své potřeby ukojit zase jednou rodiče, namísto dětí. Vyjma luxusních butiků rozesetých podél „benátského“ kanálu jsou tu i obchody se sportovním oblečením a podobně. Sem tam jde zaslechnout i češtinu.

„Nejvíce se tu setkáváme s ruskými turisty, pak také s Němci či Poláky. Ale i Čechů jezdí čím dál víc, asi mají Turecko ve stále větší oblibě. Aby také ne, máme fantastické moře i památky. Podle mě si každý najde svoje a je tu navíc bezpečno,“ míní číšník Burak, který pracuje v jedné ze zdejších restaurací.

Našinci zkrátka vědí, kde je jim dobře. Turecko nabízí kvalitní služby za dobrou cenu, ale i vyžití, když už se povalování u moře omrzí. A při vší té nabídce a zajímavých památkách by byl prostě hřích proležet celou dovolenou na lehátku s drinkem v ruce.