Turecká Alanya okouzlila i Kleopatru, její pláž je nejkrásnější na riviéře

Příhoda s pískem je možná jen pohádkou Turků a místních delegátů, jež má turistům zpříjemnit už tak dostatečně romantické prostředí Alanye. Tuto hornatou oblast ale Marcus Antonius Kleopatře v roce 37 před naším letopočtem skutečně věnoval, především kvůli bohatým zdrojům kvalitního tvrdého dřeva, které královna potřebovala na stavbu lodí. Borovice a ořech se ostatně v oblasti těží dodnes.

Hlavním zdrojem příjmů obyvatel žijících v horách nad turistickým centrem je ale pěstování ovoce a zeleniny. „Roste tu úplně všechno, od veškeré zeleniny včetně lilků a rajčat po banány, pomeranče nebo granátová jablka. Máme dokonce dvě úrody ročně,“ vysvětluje průvodce Alberto a ukazuje na jednom stromě již dozrálé pomeranče a plody, které do jejich velikosti dorostou až za tři měsíce.

Ovoce a zelenina z hor zásobuje celé město a místní ji každý pátek prodávají na rozsáhlém tradičním trhu bazaar, k němuž dojdete ulicí Sinanoglu. Trh přímo hýří pestrými barvami hromad zboží a diskusemi o cenách za ně. Pořídíte tu veškeré druhy koření včetně tureckého šafránu, ořechy obalené cukrem, lněným semínkem a kdoví čím ještě.

Z jedné strany vám prodavači cpou do pusy fíky, z druhé nabízejí velmi oblíbený prášek na ledový čaj, ze třetí podávají vyloupnutou pistácii a skořápky zahazují pod stánek. Pro turecké obchodníky neexistuje Evropan, který by na něco neměl. Všechno je jen otázka ceny, a tak zlevňují, lomí rukama a popadají se za hlavu, když odcházíte s prázdnou.

Atmosféra je strhující, a tak se ani nepohoršujete, když vás Turek s knírem a kulatým pupkem naláká na focení, aby vám rovnou vnutil kalíšek džusu za tři eura.

Přece jen si ale většina dovolenkářů nepřijela pro kilo zelených fazolek a plato vajec (ve čtyřicetistupňovém vedru z nich jsou u stánků vyskládány celé komíny), ale pro bronzové opálení a nové zážitky.

Alanya jich nabízí celou řadu, nikdo by ale neměl vynechat vyhlídku ze Seldžuckého hradu, který se tyčí nad městem.

Dnes již zřícenina hradu souvisí s dalším romantickým příběhem. Byl prý obsazen piráty, kteří tak mohli kontrolovat celou zátoku obklopenou ze všech stran příkrými horami. Jediná cesta k hradu vedla po moři, a proto jeho obyvatelům nehrozilo žádné nebezpečí. Dnes vede do města cesta tunelem ve skále, hrad ale neztratil postavení dominanty města.

Po levé straně poloostrova, na němž stojí, se rozkládá Kleopatřina pláž s šestadvaceti úseky různobarevných slunečníků a lehátek. Moře absolutně popírá tvrzení o „pořádku po Turecku“, je azurově čisté a velké vlny nahrávají milovníkům vodních sportů, jako jsou jízdy na skútrech, vodních lyžích nebo nejrůznějších nafukovacích plavidlech. Loďky proplouvají kolem pirátských korábů ověšených reproduktory, z nichž zní turecká hudba, a všude čoudí grily připravující ryby pro turisty na palubě.

Večer kotví koráby v přístavu napravo od hradu. Po tom, co skončí poslední večerní modlitby z minaretů, se zde otevře nespočet diskoték a přístav se promění v místní „Stodolní“. Lidé tančí pod širým nebem i v několikapatrových klubech a užívají si příjemně teplého klimatu.

Kdo netančí, nakupuje v blízkých obchůdcích nebo na hlavní Atatürkově třídě, která je posázená palmami, veškeré světové značky za lidové ceny, hodinky Rolex, parfémy, oblečení, boty a kabelky. Kdo si z Turecka nedoveze tričko Lacoste za šedesát korun, jako by tu ani nebyl. Je nakupování padělků trestné? Přijde na to, říkají celníci. A tak všichni nakupují jako šílení a snaží se cenu srazit až pod výrobní náklady.

To je ale turistická Alanya, ta pravá se rozkládá v horách kolem, kde během sezóny žijí pouze staří lidé a děti, protože všichni ostatní vydělávají ve městě. Snadno tam prý narazíte i na hady nebo škorpióny.

Názor, že ženy v Turecku chodí zahaleny dobrovolně, aby muže zbytečně nedráždily svou krásou a zbavily se dotěrných pohledů, pochopíte až v okamžiku, kdy navštívíte tradiční lázně – hamam. Pokud totiž zdejší dívky absolvují tuto dvouhodinovou proceduru pravidelně, musí se jejich kůže nutně proměnit v hedvábí.

Na tradiční turecký hamam narazíte na každém kroku a obvykle je i součástí hotelového vybavení. Rozdíly v cenách mohou být poměrně značné, je tedy lepší domluvit se předem. Turecké lázně by ale neměl vynechat žádný návštěvník této země, ať žena, či muž.

Celý proces očisty a zkrášlení začíná v sauně. Vydržet zde musíte minimálně pět minut, aby se z organismu odplavily nečistoty. Po tom, co rozpálené tělo zchladíte v bazénu či ve vířivce, zopakujete pobyt v sauně a koupel ještě dvakrát.

Následuje část, již ocení každá hravá duše, kdy se v bazénku oplácáte bahnem a čekáte na osychání. Po smytí můžete ještě inhalovat v páře s eukalyptem a potom konečně vyrazit do ústřední části tradičních lázní.

V mramorové kruhové místnosti vytéká z kohoutků příjemně vlažná voda a na „oltáři“ ve tvaru osmiúhelníku leží dokola hosté, nad nimiž se sklánějí lázeňští mistři a hrubými žínkami drhnou odumřelou kůži z celého vašeho těla. Není tedy vůbec rozumné vydávat se do hamamu se spálenými zády.

Po důkladném vydrhnutí se hosté přesunují do vedlejší místnosti, kde na ně další lázeňští vyždímají celé kopy nadýchané mýdlové pěny. Následuje masáž vonnými oleji. Ty se do kůže vsáknou tak dokonale, že se ještě po týdnu na vaší pokožce ve sprše tvoří olejový filtr. Celé tělo se rozjasní a zvláční... Taková krása potom jednoduše nemůže jen tak chodit po ulici.