Třináctiletý Dominik chce úplně sám objet padesát států Evropy. Překážek se nebojí

Dominik by se rád touto cestou zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. „Chtěl bych svůj cestovatelský rekord zahájit letos na jaře, asi začnu Švýcarskem, ještě vše plánuji a chystám. Vzhledem k tomu, že cestování je drahé, a i když se snažím si na něj sám vydělat, tak si potřebuji sehnat i sponzory,“ svěřil se Novinkám třináctiletý Dominik s tím, že už to má vše propočítané.

„Na každou zemi budu potřebovat zhruba 15 tisíc korun, dohromady to tedy bude něco kolem 750 tisíc korun. Je to velká částka, ale já to nevzdávám. Byl bych rád, kdyby se se mnou někdo spojil a podpořil mě. Sám už jsem si našetřil 30 186 korun,“ vysvětloval Dominik, který v současnosti studuje na dvou školách. Je studentem gymnázia v Jeseníku a na tři měsíce v roce, od března do května, se stává žákem základní školy na Kypru.

Největší oříšek ve svém cestovatelském snu vidí Dominik v tom, že ne všechny evropské země jsou součástí Evropské unie a Schengenu. Tam totiž nemohou děti cestovat samotné, jde to až od 16 let.

„Ale ani tohle mě od cesty neodradilo. Podařilo se mi domluvit s jednou cestovní kanceláří, že jim budu dělat průvodce, a tím pádem se i do těchto zemí budu moci sám dostat a procestovat je. A na některé státy si prostě počkám do šestnácti,“ usmíval se mladý cestovatel a podotkl, že dalším problémem je v současnosti cesta do Ruska a na Ukrajinu.

„Ale doufám, že i tam se vyhrocená situace uklidní a mně se to podaří.“

Poprvé zcela sám vyrazil Dominik na cestu ve čtyřech letech vlakem k babičce do Krnova. „Byl to přímý vlak. Rodiče mě do něj posadili a babička si mě v Krnově vyzvedla. Pak se to rozšiřovalo, v sedmi letech už jsem jel sám do Prahy,“ vzpomínal chlapec, kterého na celém cestování baví hlavně ta jízda vlakem.

„Před rokem jsem chtěl jet spacím vozem až do Londýna, ale utratil bych všechny své peníze, které potřebuji na svůj cestovatelský rekord. Tak jsem to odložil s tím, že to zahrnu do své cesty po zemích Evropy,“ popisoval Dominik a podotkl, že aby se mu cestovatelský rekord podařil, musí všech padesát evropských států procestovat do tří let od zahájení cesty, tedy do svých šestnácti let.

Že by se na svých cestách nedomluvil, toho se mladý cestovatel z Jeseníku nebojí. Už nyní hovoří nejen česky, ale i slovensky, anglicky a řecky.

„Dnes už to není vůbec složité se v zahraničí domluvit, existují překladače. S těmi novými technologiemi se nebojím, že se nedomluvím. Teď se ale ještě začínám učit němčinu,“ podotkl chlapec s tím, že je moc rád, že jeho i sestru rodiče inspirovali, aby sledovali filmy v angličtině a řečtině.

Jeho otec je totiž napůl Řek, takže každoročně tráví celá rodina několik měsíců na multikulturním Kypru. V cestování rodiče Dominika podporují odjakživa, neskrývají, že jsou za tím roky práce. Vše ho nejprve naučili při jejich společném cestování, pak mu dali pocit, že cestuje sám, i když ho hlídali přes kamarády, rodinu či se domlouvali s průvodčími ve vlacích. Dominik o tom ale nevěděl. Vychovávají ho tak k samostatnosti a k poznávání různých kultur světa.

Teď, když už je starší, tak si s ním rodiče domlouvají různé touchpointy, tedy domluví si místa, která Dominik musí projet či projít a ohlásit se. Dominik totiž nemá rád, když mu rodiče volají, chce vše zvládnout sám. Dominik je tak odmalička zvyklý cestovat různými dopravními prostředky a poznává různé kultury světa. Je to pro něj už přirozené.

V jeho cestovatelském snu projet sám padesát států Evropy ho rodiče také podporují. Vše si ale musí Dominik zařizovat sám, pokud si nesežene peníze, tak nikam nepojede. Ukazují mu ale, jakými způsoby si jako náctiletý může peníze vydělat, například na brigádách. Rodiče také chtějí, aby pochopil, jaká je hodnota peněz, že cestování není zadarmo.

Samozřejmě jsou připraveni mu kdykoliv přispěchat autem či letadlem na pomoc. Rodina má po Evropě hodně kamarádů, takže u nich se bude Dominik hlásit či mu mohou také při cestě pomoci. Navíc na svém telefonu Dominik sdílí s rodiči svou polohu.

Na svůj cestovatelský sen si Dominik zatím našetřil přes 30 tisíc korun. Rodiče mu dovolili brigády. Už například prodával noviny či nanuky.

„Nyní opravuji počítačový software, to mě moc baví. Na svůj první laptop jsem si vydělal prodejem novin už v osmi letech,“ usmíval se cestovatel, který je však hrdý jesenický patriot a hodně ho zasáhlo poničení Jeseníku, Krnova a dalších okolních obcí loňskými zářijovými povodněmi. Všude se proto snažil podporovat sbírku pro oběti povodní.

„Sice moc rád cestuji, ale taky se rád vracím domů, do Jeseníku. Jak se říká: všude dobře, ale doma nejlíp. Proto doufám, že se tady vše po povodních podaří dát zase do pořádku,“ shrnul Dominik, jehož dalším snem je stát se strojvedoucím.