Tři údolí v Savojských Alpách se nedají projezdit ani za týden

Zima lyžařům přeje. A tak i když sezóna začínala ve Francii oficiálně až 22. prosince, i týden před tím nabízely místní hory skutečný ráj pro lyžaře – dostatek sněhu a mrazivé, ale slunečné počasí. I když některé vleky ještě nebyly v provozu, fungovalo jich dost na to, aby se vyznavači bílých plání bez problémů dostali na některý z vrcholků, odkud se pak spustili do vybraného střediska.

Kdo si přivstal, mohl si užít i první, neposkvrněný sníh, do něhož rolby v noci vyvzorkovaly manšestrové proužky. Zkušení horalové tvrdí, že této radosti podléhají hlavně muži ve věku od pěti do sta let, a tak bylo docela úsměvné pozorovat některé gentlemany, jak se se třpytem v oku a se zvláštním úsměvem vrhali ze svahu. Mně osobně stačilo, že jsem byla dvakrát první u lanovky.

Tři údolí se nedají na lyžích projet ani za týden, stále je co objevovat. Dlouhé přejezdy mezi středisky Les Menuires a Méribel-Mottaret, kde např. sjezdovka Jeruzalém prověří na boulích vaši fyzickou připravenost, podobně jako krátké, ale prudké stráně přímo nad mondénním Courchevelem nebo větrem vyfoukané svahy v blízkosti Val Thorens.

Terénů je mnoho a jejich obtížnost je tak rozdílná, že si ve Třech údolích vybere opravdu každý. Začátečníkům bývá v každém středisku vyhrazen svah, na kterém je lanovky přibližují zadarmo.

:. Přímo nad střediskem se tyčí skalnaté vrcholky hor.foto: Právo/Jana Hanušková

I u ostatních vleků už nenajdete dříve vždy přítomnou kontrolu permanentek – karty jsou čipové, a tak je stačí vložit do kapsy a jít. Technické vybavení se stále zdokonaluje, staré lanovky nahrazují na nejvytíženějších úsecích nové, přesto je ještě pořád co zlepšovat. Někde jste na nekrytých sedačkách vystaveni pěkně dlouho pořádnému náporu větru. O to svižněji pak lyžujete.

Savojské Alpy razí krásnou myšlenku, že návštěvník by se neměl unavovat dlouhým přenášením lyží na ramenou k vlekům, proto je většina nabízených ubytovacích kapacit přímo u sjezdovek.

Snaha nastrkat do nich co nejvíce lidí donutila stavitele zbudovat na úpatí velehor v 60. letech minulého století většinou ošklivé paneláky. Naštěstí se už dnes budují hlavně dřevěné chalety (vícepatrové dřevostavby) a pokoje nových i přestavovaných hotelů patří mezi designové skvosty. Někde dokonce ty nejošklivější budovy bez milosti zbourali.

Trošku zvláštní osud má středisko Les Menuires, kde zatím převládá francouzská klientela nad návštěvníky z ostatních zemí. Název střediska pochází z latinského slova uhlí, které se tady ještě v roce 1866 používalo na odpařování soli z místního solného pramene.

:. Tato lanovka vás přiblíží k ledovci Glacier de Thorens.foto: Právo/Jana Hanušková

V roce 1860 ale bylo Savojsko patřící do té doby Itálii připojeno k Francii, a tak se jako mnohem ekonomičtější ukázalo dovážet sůl od Středozemního moře. Sůl způsobila z dnešního pohledu i ekologickou katastrofu – když nestačilo k odpařování uhlí, přišly na řadu stromy.

V Les Menuires je tak dnes budete hledat marně, místní je vykáceli. Zkamenělé zbytky nalezené u jezera Lac du Lou, ale dokazují, že stromy rostly až do výšky 2100 metrů nad mořem. Hlavním stavebním materiálem se pak místo dřeva stal kámen.

Dnes jsou dominantou minináměstíčka v Menuires, odkud se rozjíždějí lanovky, otevřený kostel, vysoké panelové domy a prosklený komplex bývalého sanatoria. Sem prý jezdila za svým milým bývalá první dáma Francie.

Olympijský svah je hned pod okny budovy. Koho omrzí lyžování, může si projít krytou nákupní galerii, jít si zaplavat do sportovního centra nebo se prohřát v sauně či páře.

Francie je v celém světě proslavená svou gastronomií, ani na horách nebudou labužníci strádat. Savojsko má skvělé víno, sýry a výborné kuchaře. Nemusejí mít zrovna hvězdu Michelin, ale určitě každého skvěle nakrmí. Personál je bez výjimky milý, komunikativní a secvičený. Nedělá mu problémy servírovat nejrůznější pochoutky pro třicet lidí najednou!

:. Četné hospůdky nabízejí zdejší speciality.foto: Právo/Jana Hanušková

A co si tedy objednat? Určitě neprohloupíte, když si objednáte raclette, fondue nebo tartifflete. Zatímco u prvních dvou jídel patří prý prvenství v jejich zhotovení Švýcarům, třetí lahůdka je domácí.

Ve všech se používá sýr, v případě fondue se rozehřívá v kotlíku a namáčejí se do něj nakrájené kousky bagety, na raclette je třeba zvláštní ohříváček, který sýr rozehřeje v kapající hmotu. Ta se dřevěnou špachtličkou raclette maže na uvařené brambory.

Jako příloha se podává nakládaná cibulka a okurčičky v ostrém nálevu. Tartiflette pak dává vyniknout síle sýru reblochon. Jsme v horách, a tak jsou opět součástí pokrmu hlavně brambory. Ty se osmahnou na parmské šunce, přidá se cibule a vše se zapeče s reblochonem.

Francouzi milují i moučníky, kromě tradičních křehkých palačinek crepes s nejrůznějšími příchutěmi, které se podávají během celého dne, bývá závěrečnou tečkou creme brulée. Připomíná náš pudink, ale zdobí ho zkaramelizovaná vrstva cukru.

:. Na sjezdovkách se lze setkat s různými styly lyžování.foto: Právo/Jana Hanušková

Pokud si budete chtít užít nezvyklou kombinaci běžných chutí, pak v Les Menuires zavítejte do restaurace Alpage de Reberty. Vrchní s vizáží herce Antonia Banderase vám přinese lososa, který bude vždy šťavnatý, v cibulové polévce se lžíce vzepře a creme brulée se rozplyne na jazyku.

K většině hlavních jídel tady servírují v uzavřené sklenici zvláštní přílohu – pyré z topinambur. Sladké hlízy, předchůdce brambor, jsou k dostání i na našem trhu, a tak si můžete i doma připomenout chuť Savojských Alp.