Tradiční klobásce na kari neodolá ani Claudia Shifferová

Co čert nechtěl, nevzala si deštník, tak se rozhodla, že počká, než přestane. Jak se tak nudila, začala kouzlit z toho, co měla po ruce.

Klobásku zalila omáčkou smíchanou z rajčatového protlaku, kari, worcesterské omáčky a dalších příměsí, které jí v době přídělové systému výměnou za výborné pivo podstrčili britští vojáci. Z poválečné nouze se zrodila ctnost – currywurst.

Její stánek záhy oblehly davy mlsných Berlíňanů. Rozkřiklo se, že nabízí pikantní mls s příchutí exotiky. Z currywurstu se stal trhák, takže Herta přestěhovala živnost do kamenného domu.

Její nová restaurace měla otevřena nonstop a ve špičce v ní obsluhovalo devatenáct prodavaček. Potravinářský gigant Kraft se marně snažil recept na Hertinu omáčku koupit – prý byl ochoten sáhnout hluboko do měšce.

Přesný recept omáčky na zalití jeho vynálezkyně do konce života – zemřela v roce 1999 – úzkostlivě tajila. V oblíbené televizní show Haralda Schmidta si svého času vysloužila titul tajnůstkářky číslo jedna.

Vedle Braniborské brány, Říšského sněmu a Nefertiti v Novém muzeu nechybí ta adresa v žádném lepším průvodci po německé metropoli. Stánek Konnopke ve čtvrti Prenzlauer Berg pod viaduktem linky metra U2 na ulici Schönhauser Allee si udržuje už osmdesát let pověst jedničky ve svém oboru.

Ve frontě na pikantní dobrotu jsou všichni rovni – boxer Henry Maske, japonská turistka neodkládající videokameru ani při baště, někdejší ministr financí Hans Eichel nebo polský zedník ve vaťáku a žluté helmě.

Nad hosty duní soupravy metra, kolem auta a tramvaje. Moc si nepopovídají, ale voňavý buřtík stojí za to.

Klobásku na kari přímo zbožňuje bývalý kancléř Gerhard Schröder, gurmán mezi gurmány. Jeho třetí manželka Hillu, zapřisáhlá vegetariánka, ho od pochoutky s tukem a kaloriemi držela zkrátka. Za to Doris, choť číslo čtyři, se chová přesně naopak. Na párek si ráda zajde taky a zapije ho pořádným lokem piva.

Na currywurstu si v květnu 2002 v jedné hospůdce pochutnávali při posledním setkání, ještě předtím než ztratili společnou řeč kvůli válce v Iráku, Schröder a americký prezident Georgie W. Bush.

Sedačka ve foyer má tvar obrovského párku, nad hlavami návštěvníků visí obrovské kapky kečupu, ze země se tyčí maxihranolky.

O kus dál skupina středoškoláků soutěží o tom, kdo na interaktivních pultících co nejrychleji pochoutku připraví. Musí ji nakrájet, smíchat omáčku na zalití, okořenit a přidat přílohu.

Myšlenka zřídit první muzeum kultovní velkoměstské svačinky napadla podnikatele Martina Löwera na dovolené na Jamajce. Tehdy si nenechal ujít obdobné muzeum zasvěcené tamnímu národnímu pokrmu. Jamajčané ho připravují z kořenů smldince neboli jamu – rostliny, jíž přírodní národy připisují léčivé a afrodiziakální účinky.

Dal dohromady pět miliónů eur (130 mil. korun) od sponzorů a loni otevřel na Schutzenstrasse poblíž legendárního přechodu Check Point Charlie chrám pro velebení klobásky.

Mluvící dózy od kečupu provádějí hosty dějinami pochoutky i jejího fan clubu. Na multimediálním plánu Berlína si najdete stovky stánků s občerstvením a v Imbiss Lounge (jakémsi salónku pro VIP), ochutnáte currywurst snad ve všech představitelných variantách.

Ne vše je ovšem tak idylické. V berlínských ulicích totiž zuří válka. Tábory tvoří prodavači ve stáncích a tzv. grillwalkeři, kteří specialitu připravují na mobilním grilu zavěšeném kolem krku.

První mají vyšší náklady a tudíž i ceny, druhé stále častěji vyhledávají turisté.

První mají vyšší náklady a tudíž i ceny, druhé stále častěji vyhledávají turisté. „S konkurencí problémy nemám, ačkoli nás tu pracuje až dvanáct a často stojíme jeden vedle druhého,“ potvrzuje Christopher Sauer, grillwalker na Alexandrově náměstí.

Ani on, ani stánkaři se o živobytí obávat nemusejí. V době hospodářské krize zůstává currywurst oblíbenou baštou, která cenově trumfne turecké kebaby a asijské rychlovky.