Článek
Není snadné říci, kdy je Toskánsko nejhezčí a nejvíce toho návštěvníkům nabídne. Někteří z těch, co tam jezdí opakovaně, soudí, že nejlepší dobou je jaro a podzim. Toskánsko není místem pro polehávání u moře. Návštěvník putuje od místa k místu, každé z tamních městeček má co nabídnout.
Opevněné vesníce a města sebou nesou dramatické dějiny
Ať se podíváte z dálky na kterékoliv z městeček nebo osad, zejména ve středním a jižním Toskánsku, pochopíte, že tamní dějiny nebyly pro obyvatele procházkou růžovým sadem. Každá osada je na návrší a každá má podobu pevnosti, připomíná dobře opevněný středověký hrad.
.: Přírodními motivy zdobená místní keramika foto: Právo/Bohuslav Borovička
Peripetie dějin jsou patrné i na náměstích a ilustrují zápas o moc mezi církví a světskými stavy. Tam, kde světská moc měla navrch, bylo zvykem postavit přímo naproti místní katedrále stejně honosný a vznešený komunální palác, sídlo městské vlády.
Spory ukončili až Medicejští, kteří lstí i silou soustředili veškerou moc do svých rukou, do Florencie. Medicejští prosluli jako mecenáši umění, zvali do Florencie významné malíře, sochaře i stavitele.
Mezi klenoty Itálie patří Florencie a Pisa
S Toskánskem se neodmyslitelně pojí dva nejznámější z jeho klenotů, Florencie a Pisa. Obě města, zejména první z nich, toho návštěvníkovi nabízejí tolik, že stojí za samostatný výlet. Opravdové Toskánsko je ale mnohem rozsáhlejší a to, že je domovem italské renesance, dokazuje na mnoha dalších, byť méně známých místech.
Vedle těch slavných nebo alespoň známých jsou i místa, o nichž se toho v průvodcích moc nedočtete, ale kde stojí za to se zastavit už kvůli původní, turismem nezředěné atmosféře. Takové je třeba Montaione nebo Casole d’ Elsa.
Chianti je pojem mezi znalci vína
Kraj mezi Florencií a Sienou je domovem nejznámějšího z italských červených vín – Chianti. Z archeologických nálezů vědci usuzují, že víno v onom kraji vyráběli už zmínění Etruskové osm století před začátkem naší éry.
Od roku 1716 je Chianti chráněnou značkou, vyhrazenou vinařům z této oblasti. Černý kohout, symbol Chianti, je mezi vinaři známý stejně dobře jako kaloň mezi znalci rumu.
.: Zdejší barevná keramika je oblíbeným suvenýrem. foto: Právo/Bohuslav Borovička
Chianti se tradičně prodává v baňatých, slámou opletených láhvích. Odborníci ale říkají, že to je spíše suvenýr pro turisty než kvalitní víno, ale zřejmě ne vždy je to pravda. Teprve když do Toskánska přijedete podruhé, uvědomíte si, že jeho bohatství nespočívá jen v Michelangelově Davidovi nebo v nahnuté věži v Pise.
Pokud je Florencie královnou toskánských měst, pak může dojít ke sporu, zda titul korunní princezny náleží Pise nebo Sieně. Pisa je známá především tím, že zvonice, postavená na špatných základech, se kapku svezla. V sieně k žádnému podobnému nedopatření nedošlo, přesto je Pise silnou konkurentkou.
Vydáte-li se ze Sieny po okresních silnicích na severozápad, po nějakém čase se v dáli objeví návrší s městečkem, podobajícím se pevnosti. Takových jsou v Toskánsku desítky.
Jen jediné je však díky své siluetě s těmi ostatními nezaměnitelné – San Gimignano. Výškové budovy, připomínající věže dnešních mrakodrapů, čnějí vysoko nad patrovými domy.
Honosné paláce sloužily pro vzácné pocestné
Původně etruská a poté římská osada se ocitla na důležité obchodní cestě Via Francingena, vedoucí ze severní Evropy do Říma. V oněch dobách bylo San Gimignano plné taveren, zájezdních hostinců, ale také paláců pro vzácné pocestné, delegace evropských panovníků, kteří jeli vzdát hold papeži. Město mělo pevné hradby, aby zastávka v něm byla i bezpečná.
.: Rodové věže – jako ty v San Gimignanu – byly symbolem bohatství a významu. foto: Právo/Bohuslav Borovička
Významné měšťanské rodiny se snažily dát své bohatství na odiv a zajistit mu bezpečí. V San Gimignanu postupně vyrostlo na sedm desítek tzv. rodových věží, hranolů, z nichž ten nejvyšší, Torre Grossa neboli Velká věž, měří 54 metrů. Byly to nejen symboly moci, ale také pevnosti, které se snadno ubránily nepřátelům.
Když se San Gimignano dostalo pod nadvládu Florencie, její vládci, aby zabránili případnému novému rozkvětu města, zakázali veškerou stavební činnost.
Město se proto snažilo udržet v co nejlepším stavu to, co se stihlo postavit v lepších časech, a díky tomu se velká část San Gimignana zachovala v unikátní podobě, kterou měla na rozhraní 13. a 14. stol.
| Rady na cestu |
|---|
| Venkovské silnice v Toskánsku jsou oblíbeným místem cyklistů. Italští řidiči je respektují, v nepřehledném terénu jede za skupinou cyklistů kolona aut, aniž někdo troubí nebo zbytečně riskuje. |
| Jaro a podzim jsou k návštěvě Toskánska nejvhodnějším obdobím. V létě je zejména ve vnitrozemí značné teplo a vzhledem k pověstnému „feragostu“, celozávodním dovoleným, které v první polovině srpna postihují celou Itálii, je všude spousta lidí. |
| Šortky a trička, odhalující dámská ramena, mohou být kamenem úrazu při návštěvě některých chrámů. V katedrále v San Gimignanu u vchodu návštěvnicím v šortkách půjčují jednoduchou „zavinovací sukni“. |
| Otevírací doba v obchodech je zpravidla od osmi do půl jedné a po přestávce, zvané riposo se znovu otevírá ve tři nebo ve čtyři odpoledne (riposo drží i mnohé kostely a muzea). Obchody pak zavírají v sedm nebo v osm večer. V řadě případů mají menší obchody zavřeno ve středu odpoledne. |
| Stvrzenky za veškeré nákupy včetně kávy u stolku na ulici, zmrzliny a podobně by zákazník měl u sebe mít, dokud se nevzdálí nejméně 50 kroků od obchodu či stánku (někdy se uvádí až 400 metrů). Finanční policie někdy stvrzenky (tedy poctivost prodávajícího) kontroluje a k pokutě může přijít i neopatrný zákazník. |
toskánská turistická informační kancelář: turismo.toscana.it
toskánská turistická informační kancelář: turismo.toscana.itmístní informační kanceláře: san.gimignano.com, volterratur.it
Jak se dostat do Toskánska
Z Prahy je nejkratší a nejrychlejší cesta do Sieny přes Rozvadov, Mnichov, Garmisch-Partenkirchen, Innsbruck a Brennerským průsmykem na Modenu, Bolognu a Florencii.
Z Brna pak přes Mikulov, Vídeň, Klagenfurt, Villach a Benátky na Bolognu. Obě cesty měří necelých 1100 km a doba jízdy je spočítána na deset hodin.
Na průjezd Rakouskem potřebujete dálniční známku (desetidenní je za 7,70 eura) a v Itálii se na dálnici platí podle ujetých kilometrů.
