Toskánskem po okresních silnicích

Toskánsko se rozkládá v západní části Apeninského poloostrova, zhruba mezi Bolognou a Římem. Ze severovýchodu do něj zasahují Apeniny a západní hranicí je pobřeží Ligurského a Tyrhénského moře. Pokud opravdu existuje něco jako zlatý střed, pak v Itálii je oním středem právě Toskánsko.

K nejznámějším místům kraje nesporně patří Florencie a Pisa se svými stavitelskými a uměleckými klenoty. Do obou těchto míst se pohodlně dostanete po dálnici. Chcete-li vidět opravdové Toskánsko, nezbývá než se vydat na okresní silnice a po nich se ponořit do kopcovité, všemi barvami hýřící krajiny.

V kraji jsou sice hory i rozlehlá pobřežní planina Maremma, ale podstatnou část Toskánska tvoří zvlněná kopcovitá krajina, pokrytá lány obilí a pastvinami. Cesty, jež je protínají, jsou často lemovány alejemi cypřišů, které sem z Asie přinesli ve starověku Etruskové, a topolů. Jsou tam olivovníkové plantáže (jako všude v Itálii, místní olej je ten nejlepší), vinice v kraji Chianti i rozlehlé lesy v podhůří.

Na jaře a počátkem léta je celý kraj sytě zelený. Ve světle zapadajícího slunce ukazuje zeleň všechny své barvy a odstíny. Paprsky, které kloužou po pahorcích, je dokonale vystínují. Lány vousatého ječmene jsou sametové, pšenice je hráškově zelená, zatímco louky se zelenají temně.

Červeň vlčích máků a ostrůvky janovce vynikají v hustém porostu makije, křovin a trav, typických pro oblast Středomoří.

V létě lány obilí zezlátnou, na loukách rozkvétají jinak zbarvené květy a celý kraj jako by se převlékl do jiného šatu.

Podobně jako Toskánsko obdařila příroda, pomáhali jeho kulturní a civilizační bohatství rozmnožovat generace tamních obyvatel. Dávno před začátkem naší éry, v dobách, kdy na jihu Itálie vznikaly řecké kolonie, v Toskánsku existovala rozvinutá etruská civilizace. Její kořeny sahají v Toskánsku do hloubi bezmála tří tisíciletí, moc se o ní neví, ale třeba ve Volteře si lze udělat alespoň částečnou představu o její vyspělosti.

Ať se podíváte z dálky na kterékoli z městeček nebo osad, zejména ve středním a jižním Toskánsku, pochopíte, že tamní dějiny nekráčely vždy růžovým sadem. Každá osada je na návrší a každá má podobu pevnosti, připomíná dobře opevněný středověký hrad.

Peripetie dějin jsou patrné i na náměstích a ilustrují urputný zápas o moc mezi církví a světskými stavy. Tam, kde světská moc vzala vrch, bylo zvykem postavit přímo naproti místní katedrále stejně honosný a vznešený komunální palác, sídlo městské vlády.

Spory ukončili až Medicejští, kteří lstí i silou soustředili veškerou moc do svých rukou, do Florencie. Toskánsko, přinejmenším jeho velká část, i poté bohatlo, kvetlo tam umění i stavitelství.

Medicejští prosluli jako štědří mecenáši umění, zvali do Florencie významné malíře, sochaře i stavitele. Tak Lorenzo I. pozval tehdy ještě mladého Michelangela a jeho předchůdce Cosimo byl zase mecenášem Donatella.

Nic ale netrvá věčně, a tak skončil i vládnoucí rod Medici. Jeho posledním panovníkem, byl "poživačný a obézní" Gian Gastone. "Většinu času trávil v posteli s mladými chlapci, a když vyjel v kočáře, aby ukázal že ještě žije, popíjel víno a z kočáru se vyklonil jen proto, aby pozvracel své poddané," píše se o posledním z Medicejských.

Kraj mezi Florencií a Sienou je domovem nejznámějšího z italských červených vín (možná vín vůbec) - Chianti.

Písemné a další dokumenty pocházejí z raného středověku a od roku 1716 je Chianti chráněnou značkou, vyhrazenou vinařům z této oblasti. Černý kohout, symbol Chianti, je reálnou postavou, která sehrála významnou úlohu ve středověkých územních tahanicích mezi Florencií a Sienou.

Jestliže je celé Toskánsko krajem opevněných měst a městeček, o Chianti to platí ještě více. Právě tam, na rozhraní mezi oběma městskými državami, se totiž odehrála většina střetů mezi nimi. Ať měli navrch jedni nebo druzí, vždy na to doplatil kraj Chianti.

Leč zpět k vínu. Chianti se tradičně prodává v baňatých slámou opletených láhvích. Odborníci ale říkají, že to je spíše suvenýr pro turisty než opravdu kvalitní víno, ale zřejmě ne vždy to musí být pravda.

Chianti Classico je směska, sestávající z podstatné části z hroznů toskánské odrůdy Sangiovese, dále z odrůd Canaiolo, Malvasia a Trebbiano. Vyrábí se více méně podle stejného receptu od roku 1887, kdy triumfovalo na výstavě v Paříži.

Mladé Chianti (roční) je nepatrně šumivé, pokud zraje v dubových sudech čtyři až šest let, získá tu pravou, na celém světě velice ceněnou chuť. Vrcholem produkce vinařů z Chianti je Chianti Classico Riserva, jemuž je ke zrání v sudech nebo v láhvích dopřáno ještě více času.

Kraj Chianti se pyšní nejen oním stejnojmenným vínem, ale mezi znalci se říká, že možná ještě ještě větší poklonu si zasluhuje Brunello z okolí městečka Montalcino a Vino Nobile z okolí Montepulciana. Na vrcholu pověstné pyramidy pak stojí ta nejlepší z toskánských vín (možná jen nejvíce módní, neboť jich je málo a jsou drahá) - např. Ornellaia nebo Sassicaia. Ta nepocházejí z oblasti Chianti, ale hrozny se pěstují více na západ, směrem k pobřeží. V Toskánsku se vinařstvím a výrobou olivového oleje zabývají stovky rodinných farem, roztroušených v kopcovité krajině. Skoro všude mají na prodej své domácí víno. Ač se nepyšní těmi nejhonosnějšími názvy, jsou to často velmi kvalitní a dobrá vína a dají se pořídit za rozumnou cenu.

Agroturismus se stále více stává významným hospodářským odvětvím tamního hospodářství, což v praxi znamená, že mnohé z farem jsou upravovány tak, aby mohly sloužit jako pohodlné a romantické venkovské penzióny.

Rady a doporučení na cesty

Jaro a podzim jsou k návštěvě Toskánska nejvhodnějším obdobím. V létě je zejména ve vnitrozemí značné teplo a vzhledem k pověstnému "feragostu", celozávodním dovoleným, které v první polovině srpna postihují celou Itálii, je všude spousta lidí.

Otevírací doba v obchodech je zpravidla od osmi do půl jedné a po přestávce, zvané riposo se znovu otevírá ve tři nebo ve čtyři odpoledne (riposo drží i mnohé kostely a muzea). Obchody pak zavírají v sedm nebo v osm večer. V řadě případů mají menší obchody zavřeno ve středu odpoledne.

Šortky a trička odhalující dámská ramena mohou být kamenem úrazu při návštěvě některých chrámů. V katedrále v San Gimignanu u vchodu návštěvnicím v šortkách půjčují jednoduchou "zavinovací sukni". * Stvrzenky za veškeré nákupy, včetně kávy u stolku na ulici, zmrzliny a podobně, by zákazník měl u sebe mít, dokud se nevzdálí nejméně 50 kroků od obchodu či stánku (někdy se uvádí až 400 metrů). Finanční policie někdy stvrzenky (tedy poctivost prodávajícího) kontroluje a k pokutě může přijít i neopatrný zákazník.

WWW stránky: www.turismo.toscana.it - toskánská turistická informační kancelář , www.san.gimignano.com, www.volterratur.it - místní informační kanceláře, www.chianti.it, www.chiantinet.com - informace o kraji Chianti a o agroturistické nabídce