Tleskání cestujících mě těší, říká česká pilotka a parašutistka

„Kdybych si měla vybrat, zda trávit veškerý čas na zemi, či ve vzduchu, vybrala bych si druhou možnost. Raději hlavou i nohama v oblacích, jsem tam nahoře spokojená,“ tvrdí Rosina, která má veškerý čas strávený ve vzduchu spočítaný.

„V letadlech jsem strávila dva a půl tisíce hodin, ve větrném tunelu za volného pádu nějakých 300 až 350 hodin. Co se týče seskoků z padáku, těch mám za sebou přes tři tisíce. Pokud vezmeme v potaz, že let na padáku trvá tak minutu, tak to dělá zhruba 50 hodin,“ tvrdí profesionální parašutistka a pilotka aktuálně žijící na kanárském ostrově Tenerife.

„Skrze svoji školu Extreme 66 tam nyní rozšiřuju nabídku leteckých zážitků. Zprostředkováváme všechny druhy seskoků, od tandemových, přes výcviky na první samostatný seskok, zrychlený výcvik volného pádu až po výcvik pokročilých parašutistů. Pak máme vyhlídkové lety, leteckou akrobacii, proudovou akrobacii stíhačkou a nově také sekci vrtulníku,“ vyjmenovává aktivity.

Během své kariéry létala například Boeingem 737, v parašutismu pak skákala v reprezentaci na přesnost přistání. Nyní se věnuje létání na vysokorychlostních padácích a freestyle skydivingu, což je parašutistická disciplína, při níž letec během volného pádu provádí akrobatické manévry.

A má při létání někdy strach? „Jedna věc je strach, druhá respekt. Já vím, jak funguje aerodynamika, umím si prohlédnout předpověď počasí. Pak je potřeba vědět, kdy říct ne. Vždy je lepší být na zemi a přát si být ve vzduchu než být ve vzduchu a přát si být na zemi,“ vysvětluje, ale jedním dechem dodává, že občas se stanou i situace, které nejsou úplně příjemné.

„Jednou se mi při otevírání padáku zachytila šňůra a padák se dostal do rotace. Byla tam tak silná odstředivá síla, že se padáku nešlo ani zbavit. Musela jsem improvizovat, vytáhnout nějaká lanka, tehdy to bylo dost na hraně,“ vypráví.

„Při pilotování jsem pak jednoho dne letěla na ostrov Tenerife s kapitánem, u kterého se začaly rozvíjet nějaké psychické potíže. Ten kapitán během letu zkolaboval. Ne, že by byl v bezvědomí, začal ale blokovat rádio a dělat další nepříjemnosti. Neustále něco přenastavoval. Kdybychom letěli podle toho, co v kokpitu nastavil, narazili bychom do čtyřkilometrové sopky, která se na ostrově nachází.

Ačkoliv se mnohdy říká, že tleskání cestujících po přistání je nemístné, Rosina nesouhlasí. „Mně se tleskání po přistání líbí. V Boeingu je dost hlasité prostředí, takže to neslyšíme. Když nám ale letušky přišly říct, že cestující hodně tleskali, tak jsem z toho měla vždy velkou radost,“ směje se.