Tisíc kilometrů kolem ráje

Korsické silnice se kroutí mezi pobřežními skalami jako rozzlobení hadi a někdy jsou tak úzké, že se mezi sráz dolů k moři a skalní stěnu tyčící se do výšky nad vámi vejde jediné průměrně velké auto. Přesto se do proudu zvědavců, který v létě cirkuluje kolem ostrova oběma směry, zapojují stovky a tisíce lidí. Pokud vyrazíte s nimi, octnete se v dobré a více než rozmanité společnosti.

Na své cestě za dobrodružstvím potkáte motorkáře, tříkolkáře, čtyřkolkáře, seladony v kabrioletech, Holanďany v karavanech nebo gentlemany v naleštěných veteránech, kteří ukusují kilometry některé z mnoha panenských jízd, jež se kolem Korsiky pořádají. A mezitím vším hromadu bláznů, kteří pří zdolávání korsických kopců i srázů spoléhají pouze na vlastní nohy a dvě kola svého bicyklu.

Než dáte vale hlavnímu městu Ajacciu, navštivte zdejšího nejslavnějšího rodáka. Napoleon Bonaparte tu má rodný dům, v roli do mramoru vytesaného římského císaře dohlíží nad náměstím Place Foch, kde se každodenně konají barvité trhy, a ve svém typickém klobouku shlíží z vrcholku bělostné kamenné pagody o pár set metrů dále.

A než vyrazíte do skal, ujasněte si jednu věc – Napoleon je sice zdejším prodejním artiklem, korsickým národním hrdinou je však někdo jiný. Pasquale Paoli má poměrně nenápadnou bystu před ajaccijskou vojenskou tvrzí, napříč ostrovem však budete na jeho památku narážet s železnou pravidelností. Na rozdíl od slavného císaře, který na svůj rodný ostrov trochu pozapomněl, totiž skutečně bojoval za korsickou nezávislost. A prostřílené dopravní značky se zaškrtanými francouzskými názvy výmluvně ukazují, že má dodnes dostatek následovníků.

Cestou na sever se po nějakých osmdesáti kilometrech naprosto bez varování otevírá krajina jako vystřižená z obrazu Salvadora Dalího. Neuvěřitelně pokroucené rudé útesy Calanches de Piana, mezi kterými se silnice sotva protáhne, jsou však pouhým předkrmem ve srovnání s tím, co zažijete v přírodní rezervaci Scandola kousek dál. Zdejší růžová žula ztuhla v neuvěřitelných formacích připomínajících gigantické líbající se hlavy, dračí lebku nebo typicky po korsicku profil Pasquala Paoliho.

Vznosná citadela v Calvi už od patnáctého století chránila zdejší obyvatele před nájezdy pirátů i dobyvatelských armád. Britský admirál Nelson právě při jejím ostřelování přišel o pravé oko. Dobře mu tak, při dělostřelecké palbě totiž zničil jeden z domů, kterých si obyvatelé Calvi cenili nejvíce. Právě v něm se prý v dobách, kdy byla Korsika součástí Janovské republiky, narodil Kryštof Kolumbus. Vzhledem k tomu, že si na zrození či přítomnost legendárního mořeplavce činí nárok nejrůznější místa od Řecka po Madeiru, není moc jisté, jak velkou škodu vlastně Nelson spáchal.

Starobylá Bastia na druhé straně Korsiky podává každopádně svědectví o dlouholetém boji korsických rybářů s janovskými uchvatiteli. Ve zdejší vyvýšené citadele žili právě italští zbohatlíci a šlechtici. Korsičané zatlačení do rybářského přístavu jim přímo do tváře vystavěli vznosný kostel Saint-Jean Baptiste určený pouze pro korsické křesťany.

Pravý klenot korsické architektury balancuje na hraně jižního cípu ostrova. Pevnost Bonifacio stojí na bělostných vápencových útesech asi sedmdesát metrů nad mořskou hladinou. Zdejší citadelu prý nikdy nikdo nedobyl silou, ačkoli podle legend aragonský král při jejím obléhání nechal za jedinou noc vytesat do útesu schodiště vedoucí od moře až k osadě. Protože Středozemní moře nahlodalo patu útesu, vypadají domy přímo na hraně skály, jako by visely nad modrými vlnami. A Bonifacio samotné se pyšní titulem nejjižnějšího města metropolitní Francie.