Zřícenina Kamýk v Oseku bývala letohrádkem a součástí zámeckého parku

Až do této lokality kdysi zasahovala oblast vlivu kláštera v Plasích. Osek jako sídlo vznikl kolem roku 1240, a to coby středověká gotická tvrz, kde měl pobývat jakýsi blíže nespecifikovaný Budivoj. Tvrz prošla v druhé polovině 16. století renesanční přestavbou na zámek. Ten v nedávných letech fungoval jako ubytovna pro zaměstnance státního statku, dnes ho soukromý majitel opravuje.

Letohrádek Kamýk v Oseku vyrostl před rokem 1750 coby součást krajinářského zámeckého parku, pravděpodobné datování spadá do let 1720 až 1740, kdy zde jako zámečtí pánové sídlili Nosticové, a to od roku 1689 do roku 1734. Po nich následovali Šternberkové a pak Colloredo-Mansfeldové.

Poslední majitel, Jan Kozel, získal zámek roku 1935 a poválečné znárodnění se postaralo o málem v duchu mága Davida Copperfielda tajemné zmizení veškerého cenného vybavení.

V blízkosti Oseka se nacházely nejen lesy, ale i šestnáct rybníků. V druhé polovině 16. století se průmysl zaměřil na hutnictví a železářství. Díky tomu - a hlavně vzhledem k ložiskům kvalitní železné rudy - následně v roce 1673 zde byla zbudována vysoká pec, která byla v provozu až do roku 1816, ruda se těžila ještě déle, až do roku 1850.

Stejně jako není známé přesné datum výstavby letohrádku, utajen je i architekt, odborníci usuzují, že jím byl Jakub Auguston z Plzně, syn z Itálie dorazivších stavitelů, sám coby Giaccomo Augustoni pravděpodobně narozený v Římě kolem roku 1668.

Toto jeho menší dílo, byl-li vůbec autorem, se stalo ruinou již roku 1839. Zato bez pochyb je autorem mnoha staveb - kromě významných plzeňských domů jde třeba o zámek Nebílovy, Příchovice, Trpísty u Tachova, Týnec u Klatov a mnoho dalších.

Na úbočí pahorku, kde torzo letohrádku stojí, se nachází i malý židovský hřbitov, stejně jako Kamýk a zámek vedený jako kulturní památka České republiky. Pochází z 18. století, dochovalo se kolem padesáti náhrobků a pozůstatky márnice. Nejstarší náhrobek je datován, opět pravděpodobně, k roku 1739.

Zříceninu snadno navštíví i pohybově limitovaní turisté, zaparkovat lze pár desítek metrů od ní a ani žádný náročný výstup na ně nečeká. Odměnou bude pěkný výhled do kraje. A tak cestou k zhruba 30 kilometrů vzdálenému klášteru Plasy, nebo stejně tak, než vzdálenému, spíše blízkému baroknímu klenotu, kterým je Mariánská Týnice, tato krátká nenáročná zastávka rozhodně není od věci.