Zřícenina hradu Kamýk vypráví pověst o půvabné růži i ohnivém přízraku

Ke Kamýku se dá dojít příjemnou procházkou přímo od Litoměřic či druhou stranou z Velkých Žernosek a Libochovan. Možné je však i zaparkovat přímo pod samotnou památkou. Do cíle nás pak vede dobře značená asi jen 200 metrů dlouhá cesta do mírného stoupání.

Po trase do cíle oceňujeme přítomnost laviček, z nichž je velmi pěkný výhled do okolí. Ale až před vstupní bránou se nám otevírají úchvatná panoramata. V dálce se nám rýsuje známá silueta zříceniny hradu Hazmburk a dohlédnout lze i na horu Říp, Lovoš, Radobýl, Plešivec či Milešovku.

Z hradu se toho bohužel tolik nedochovalo. Prohlédnout si můžeme pouze zbytky hradeb a věže. Hlavní obytnou a obrannou stavbou hradu byla právě pětiboká věž na vrcholu skály, již obklopovalo předhradí. Později byly pak přistavěny obytné budovy. Vstup do vnitřních prostor je chráněn uzavřenou bránou a stojí tu i cedule, která upozorňuje na možná nebezpečí pro ty, kteří by chtěli zříceninu snad prozkoumávat více zblízka.

Kolem bývalého hradu se můžeme projít po vyšlapané pěšině. Pod hradem se nachází dutina, zřejmě původně přírodní, později přetvořená a rozšířená člověkem. Ke sklepu se lze dostat ze stezky, jež směřuje ke vstupu do hradu. Opodál jej také najdeme u nenápadné stezky mezi křovím. Dovnitř se vstupuje portálem z pěti pískovcových kamenů na jižní straně skaliska s hradem.

Kamýk založil král Jan Lucemburský a v roce 1319 jej věnoval Jindřichu Kamýckému. Stavba s pětibokým půdorysem byla postavena především za účelem ochrany labské vodní cesty a cesty do Litoměřic. Majitelé hradu se často měnili, avšak mezi nejvýznamnější pány patřili Zajícové z Hazmburku.

Během třicetileté války byl Kamýk dobyt Sasy. Zříceninou se stal již kolem roku 1650 a materiál z něj posloužil místním obyvatelům ke stavebním účelům. Na počátku 19. století dokonce dvakrát vyhořel.

O hradech a zámcích zpravidla kolují různé pověsti a ani tato zřícenina na Litoměřicku není výjimkou. Příběh vypráví o Kamýcké růži. Jednoho dne se pánu z hradu narodilo děvčátko, z něhož vyrostla krásná panna. O její ruku se ucházelo mnoho ženichů, kteří svou vyvolenou přezdívali Kamýcká růže. Panna je však do jednoho odmítala.

Mezi nápadníky, kteří z hradu odcházeli s nepořízenou, byl i rytíř templářského řádu z nedalekých Malých Žernosek. S odmítnutím se nemohl smířit a přísahal, že se pomstí. A tak se i stalo. Jednoho dne pannu unesli templářovi pacholci, když se procházela v zahradě pod hradem, a odnesli ji do hradu templářů. Otec svou milovanou dceru hledal, kde se dalo. Pátral dokonce i v přestrojení za potulného pěvce, marně.

Když se z pouti navracel domů, zastavil se na odpočinek v kapli templářského hradu v Malých Žernosekách. Náhle pod sebou v kryptě uslyšel nářek, v němž rozeznal hlas své drahé dcery. Rychle spěchal domů, kde ozbrojil svůj lid, a v noci společně hrad dobyli. Ve chvíli, kdy však nadzvedli víko krypty, zjistili, že dívce již není pomoci. Tehdy Kamýcká růže uvadla. Zarmoucený otec zapálil hrad templářů, který již nikdy poté nebyl znovu vystavěn.

Říká se také, že se není na Kamýku radno potulovat po nocích. Prý se tu na louce po západu slunce zjevuje přízrak ohnivého koně. Podle pověsti srší jiskrami a po tom, kdo se k němu přiblíží, metá dokonce blesky. Kdoví. Nocovat zde pro jistotu raději nebudeme.

Poté co se dostatečně pokocháme výhledy, zastavíme se na občerstvení v místní hospůdce, kterou najdeme přímo pod hradem. Narazíme tu na jednu zajímavost, a to na pamětní desku z roku 1993, kterou najdeme na domě napravo vedle hospody.

Deska odkazuje na hudebního skladatele Bedřicha Smetanu, který v Kamýku v roce 1860 strávil líbánky se svou druhou ženou Barborou Ferdinandiovou. Zdejší dvůr měl totiž v pronájmu JUDr. Otto Pollak, jenž byl ženatý s její starší sestrou. Uvnitř nedalekého obecního úřadu se pak nachází pamětní místnost.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zřícenina hradu Kamýk