Zlověstné pověsti i ztracená vesnice. Šumavský Ždánov vyzařuje tajemnem

Pokud chceme prozkoumat horu Ždánov, máme několik možností, odkud putování začít. Záleží jen na nás, kolik kilometrů chceme nachodit a kolik času chceme v překrásné přírodě strávit. Můžeme vyrazit z Kašperských Hor, od hradu Kašperk, z Nicova či z bájného Javorníku. Nebo můžeme zvolit turistům zpravidla odvrácenou část, která se nachází směrem k údolí, jehož dominantou je tajemstvím opředený strašínský kostel Narození Panny Marie.

„Horní Ždánov (1059 m n. m.) tvoří spolu s Královským kamenem a Javorníkem nepřehlédnutelné panorama viditelné z Klatovska, Horažďovicka i Strakonicka… Jméno Ždánov dostalo místo podle starého českého slova ždáti, tedy něco si přáti. Ulovit zvěř a nakrmit rodinu, nalézt zlato a zbohatnout či jiná podobná přání. Ostatně to o tom zlatu by se mohlo i vyplnit, zlato se tady těžilo a hora je na jižním svahu prošpikována štolami z dávných dob,“ dočteme se v knize Zmizelá Šumava.

Snad to byla těžba zlata nebo podivné události, které se zde možná odehrály, ale k této části Šumavy se vztahují zajímavé pověsti, prosycené poklady, hady a nejrůznějšími bytostmi.

„Z Pohorska kráčela jedna žena ke Ždánovu. Tu spatřila na cestě oheň. Když přišla blíže, v plamenech stála veliká truhla až po okraj naplněná penězi. Hned citlivě sáhla po mincích, ale byly spečené stářím. Po chvíli zmizela celá truhla. Ženě zbyly oči pro pláč. Kdyby jen hodila na truhlu pár drobtů chleba, byl by poklad její,“ popisuje Oldřich Fibich v knize Pověsti ze Šumavy.

Další z pověstí hovoří o tom, že zlato ve ždánovských štolách hlídají hadi. Jistý Matěj z Pohorska vešel do jeskyně, do které ústilo několik tajných chodeb.

„Dlouhé pruhy světla se prodíraly z temných zákoutí. Pak další a další. Uprostřed se střetly a zapálily oheň. Jeho teplo sálalo na všechny strany. K ohni se začalo plazit velké množství hadů. Někteří měli ladné a klouzavé pohyby. Jiní se přibližovali váhavě, zdrženlivě. Matěj viděl jejich lesklá dlouhá těla barvy rudohnědé, temně hnědé až černé. Další měli hlavy trojhranné, tlustá těla a tupé ocasy…. Vtom spatřil před ohněm jinou zář. Na zemi se třpytilo zlato,“ popisují tuto tak trochu hrůzostrašnou pověst Jaroslava Sucháčová a Ludmila Hromádková v knize Z podhůří Šumavy.

Vřelý vztah k Ždánovu a zejména k sousednímu Javorníku měl i známý spisovatel Karel Klostermann, který v knize Odysea soudního sluhy a jiné povídky zajímavým způsobem popsal své dojmy z této části Šumavy.

„Javorník a Ždánovská hora, první ve volyňském okrese, druhá v kašperskohorském okresu, vždy se mi zdály býti zborcenými pilíři dávných ohromných vrat do středu Šumavy; klenba, jež je spojovala, jako by spadla. Trosky její, z jisté vzdálenosti viděné, skýtají obraz křivolakých rozvalin a čára, kterou tvoří na blankytném obzoru, prohlížíme-li ji hodně z daleka, činí dojem, jako by ruka toho, kdož ji vedl, sešlostí věkem se byla třásla.“

Na jižním svahu Ždánova se nacházela stejnojmenná vesnice, založená někdy v době vrcholného středověku pro horníky a lesní pracovníky. V 19. století zde žilo přes 100 obyvatel. Ve 20. století ale dorazily pohromy, které natrvalo poznamenaly osud této malé vesnice. Nejprve ve 20. letech přišla epidemie tuberkulózy, která usmrtila několik lidí.

Další tragédie se odehrála krátce po skončení 2. světové války, v srpnu 1945. Děti nalezly protitankový granát a odnesly ho domů, kde si s ním začaly hrát.

„Do hry se zapojili všichni tři sourozenci Zoglauerů – třináctiletý Karl, šestiletý Hans i tříletá Rosemarie. Přidaly se i další dvě malé děti ze Zadního Ždánova, které zde byly na návštěvě. A pak se v podvečer do kraje rozlehl ten strašný výbuch. Karl zemřel na místě a ostatní čtyři děti byly převezeny do nemocnice v Kašperských Horách, kde během noci těžkým zraněním podlehly,“ popisuje smutnou událost Emil Kintzl a Jan Fischer v knize Zmizelá Šumava. Poslední ranou pak byl odsun německého obyvatelstva.

Raději opusťme tyto smutné události a zavítejme na louku, která se nachází pod ruinami bývalých domů. Mnoho turistů a cyklistů ji mine a připraví se tak o úžasný smyslový zážitek, který je nabízen jen pár kroků od cesty vedoucí z Kašperku na Javorník.

V klidu se můžete posadit a nechat do sebe vstupovat nejen blízké okolí, zahrnující typickou šumavskou louku obklopenou bohatými lesy, ale i vzdálené vrcholky kopců, mezi nimiž během chvíle rozpoznáte Poledník (1315 m n. m.) či Huťskou horu (1187 m n. m.). Čas pomalu ubíhá a vy zjistíte, že se vám odsud vůbec nechce. Sedíte, rozhlížíte se a nic vám nechybí. Klid, na který dohlíží majestátné šumavské vrcholy, vás příjemně hřeje u srdce.

Možná jsou to právě pověsti, které dodávají této lokalitě tu zvláštní atmosféru. Možná se tady v dávné minulosti odehrálo něco, co zanechalo stopy do současnosti. Těžko říct. Každopádně procházet touto šumavskou krásou je nevšední zážitek.