Zimní Jilemnice nenabízí jen obřího sněhového Krakonoše

Jilemnice je známá lyžařskými i turistickými tradicemi, má svého genia loci, který se projevuje asi nejvíce v zimě. Je vzpomínkou na hraběte Harracha, který již v roce 1892 objednal z Norska pro své lesníky „ski“, jak se dlouho říkalo lyžím.

Dlouhá prkna se velmi rychle ujala nejen u lesníků, nádhernou scénu prkýnkářů oslavuje film Krakonoš a lyžníci, kdy financové honí pašíře právě na lyžích.

Jilemnice byla součástí štěpanického panství, to je zmíněno v oblíbených večerníčkovských Krkonošských pohádkách. Dlouho poměrně zaostalý kraj dostal hospodářský impuls s příchodem Harrachů v 18. století. Rozvinulo se sklářství a plátenictví, šlechta tu zbudovala zámek, i když nesloužil jako sídlo panství.

Nynější podobu v pseudorenesančním slohu mu dal v letech 1892-1895 hrabě Jan Nepomuk František Harrach. Od roku 1953 ho využívá Krkonošské muzeum. V expozici uvidíte mimo jiné 33 pohřebních štítů městských cechů, mimořádnou podívanou nabízí pohyblivý dřevěný betlém Jindřicha Metelky, pohybuje se v něm 242 figurek.

V prostorách starého pivovaru vedle zámecké budovy je expozice Bílou stopou, která mapuje dějiny českého lyžování od počátků do roku 1938.

Harrach zavedl na panství úřadování v češtině, na tu dobu neslýchanou věc, velmi se věnoval lesnictví. Na Žalém nechal postavit kamennou rozhlednu a restauraci, věnoval se rozvoji cest v západních Krkonoších, ve městě byla roku 1873 založena textilní průmyslovka, která skončila v roce 2006.

Zámecký park je vyzdoben barokními sochami světců.

Na hřbitově leží několik známých osobností, najdete tu i hrob rodiny Hančových. Bohumil Hanč (1886-1913) zahynul s Václavem Vrbatou při mistrovském závodu na 50 kilometrů, kdy se ztratili a zmrzli ve vánici na hřebenech Krkonoš.

O kus dál je pochován další rodák, spisovatel Jaroslav Havlíček, autor románů Petrolejové lampy, Helimadoe, Neviditelný a dalších včetně novel a povídek.

Leží tu i průkopník turistiky, milovník Krkonoš, dolnoštěpanický učitel Jan Buchar. Po nejhezčích krkonošských místech vede Bucharova cesta z Jilemnice k prameni Labe.

Ve městě v roce 1899 založili druhý mimopražský odbor Klubu českých turistů, Buchar byl jeho čelní činitel. Z Jilemnice vzešli vynikající lyžaři – Květa Jeriová-Pecková, Eva Paulusová, Jaroslav Cardal, Veronika Vítková.

Hřbitov leží na konci zdejšího unikátu – Zvědavé uličky.

Cesta s roubenými chalupami, které nejsou hyzděny talíři satelitů, stoupá od Šaldova statku, rovněž roubenky, jež slouží jako hospoda. Chalupy jsou postaveny tak, že jsou posunuty o okenní osu do ulice, takže hospodyně přehlédly celou ulici.

Další krásnou stavbou je měšťanská škola, dále barokní kostel svatého Vavřince nedaleko zámku, v letech 1729-1736 ho postavil nevlastní bratr Kryštofa Ignáce Dientzenhofera – Jan Jiří Aichbauer.

Jsme zpátky na svažitém Masarykově náměstí obklopeném klasicistními domy. Radnice s věží a podloubím pochází z roku 1781, před ní stojí empírová kašna. V podloubí najdete velkou dřevěnou Krakonošovu sochu.

To hlavní, co nyní do Jilemnice láká, je asi šest metrů vysoká sněhová socha Krakonoše. Vytvořil ji, jako v předchozích letech, Josef Dufek, letos porušil tradici, pán hor je bez klobouku a nezbytné fajfky, zato po boku mu vyrostl kostel a asi deset domků. Sochy bývaly i osmimetrové, letos ale prý nebyla k dispozici patřičná výšková technika.

Socha byla dokončena 21. ledna. Jak dlouho vydrží, záleží na počasí. Dufek Krakonoše modeluje od roku 1997, třikrát se kvůli sněhu nezadařilo. První zmínka o sněhovém vládci hor je na snímku z roku 1912, Krakonoš tehdy stál, další jeho podoby jsou sedící.

Většinou Krakonoš vydržel 2 až 3 týdny, tak snad ještě aspoň pár návštěvníkům udělá radost.