Ze Stodu kolem neobvyklého říčního srubu na muří noze do kláštera v Chotěšově

Postavila si ho zhruba před 20 lety omladina z nedalekého Chotěšova. Z mostu zbyl jen kamenný nájezd a pilíř, na němž stojí. Do chaty, jež patřila k osadě Údolí bobrů, šlo vstoupit pomocí lanovky. Teď byste potřebovali žebřík, ale je to soukromý majetek, takže čenichání je zapovězeno.

K jezu vede cesta ze Stodu do Chotěšova, místy asfaltová, jinak s přírodním povrchem. Podél vody je to nádherná, asi 4 kilometry dlouhá projížďka/procházka. V krajině málokdy někoho potkáte, nad pančavským jezem se skvěle koupe. Jez je bez propusti vysoký asi 2,5 metru. Nyní je tu hodně vody, takže se dá na lodi sjet i náhonem vlevo.

Most byl vlečkovou spojkou mezi Stodem, ve kterém najdete i připomínku, že tu nocoval v roce 1799 ruský vojevůdce A. V. Suvorov, a doly v Mantově. Černouhelné doly vlastnila hrabata ze Schönbornu a Waldsteinu, dolovalo se tu od počátku 19. století.

Dalším vlastníkem byl doktor D. H. Lindheim, který provozoval doly na Nýřansku. Dvě vyhloubené jámy pojmenoval svými jmény – Dittrich a Hermann. Doly skoupila společnost Mantovské těžařstvo v roce 1863, jámy se prohloubily na 166 metrů. K přepravě postavili kolejovou vlečku.

Nakonec přišlo v roce 1889 otevření slavného dolu Austria a v Mantově postavili koksovnu a briketárnu. Dráha sloužila k odvozu do Stodu, důl, zvaný také Metálka, zavřeli v roce 1920, a most byl stržen v roce 1953.

Po hezkém vykoupání v řece, kde žijí bobři, vydry, mnoho ryb a vodních ptáků, je to již kousek do Chotěšova. Cesta vede lesní pěšinou, občas je nutné plácnout dotěrný hmyz, určitě se vyplatí repelent.

Pod chotěšovský klášter to trvá asi 20 minut pěšmo, těsně před výlezem z lesa stojí po pravé straně velký kamenný pomník, připomínající padlé ve Velké válce. Letopočet je málo čitelný (1914 až 1918) a na kameni je bílou barvou napsáno několik jmen. Vynoříte se pod monumentálním chotěšovským klášterem, který má velmi pohnutou historii.

Premonstrátský ženský klášter pro sestry z Doksan založil v letech 1202–1210 blahoslavený Hroznata. Jako všechny církevní objekty i chotěšovský klášter utrpěl za nepřátelských nájezdů, vždycky ho ale obnovili. Zrušil ho v reformátorském zápalu císař Josef II. Komunita byla však v roce 1822 obnovena.

Určitě stojí za to se podívat dovnitř, dlouho pustošený areál se pozvolna vrací do provozuschopného stavu. Do roku 1938 tu sídlil dívčí penzionát a za války zde ubytovali totálně nasazené ženy. Po válce ho převzala československá armáda, v roce 1961 tu kroutil část základní služby Karel Kryl.

V roce 2004 byl klášter zařazen na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Jeho prostory jsou známé z řady filmů: točili se zde Borgiové, Žert, Dobrodružství kriminalistiky, Andělská tvář…

Interiéry jsou zatím převážně holé, ale pořádá se zde mnoho výstav a kulturních akcí. Chloubou kláštera je zrestaurovaná nástropní freska Sen Jákobův od Františka Julia Luxe.