Zchátralou Kunětickou horu měl zachránit i sběr šneků

Ve čtvrtek 20. května byla Šestá brána, nazývaná Jurkovičův palác, slavnostně otevřena. Veřejnost si ji bude moci prohlédnout podle slov přítomného ministra kultury Lubomíra Zaorálka již 31. května, kdy se mají zpřístupnit vnitřní prostory památek. Zatím ještě v omezeném režimu maximálně 15 osob, ale i tak určitě lidé nabízenou šanci náležitě využijí.

Zatímco severní křídlo dominanty Pardubického kraje je zavřeno, a ještě asi dva roky bude, podařilo se po nezměrném úsilí památkářů, krajských orgánů, a hlavně z iniciativy kastelána Miloše Jirouška dokončit velkolepou akci, kterou za pomocí evropských fondů připravili.

Návštěvníci tuzemských památek jsou většinou konzervativní, mají rádi objekty naplněné sbírkami, mnohdy připomínající muzea. To na současné Kuňce neuvidí, Jirouškovi se podařilo uskutečněním záměru připomenout předního prvorepublikového architekta Slováka Dušana Jurkoviče (1868 až 1947).

Před sto lety vtiskl starému pernštejnskému sídlu svůj nezapomenutelný rukopis, který se v originále nezachoval, ale repliky jsou naprosto autentické. Právě spojení moderního Jurkovičova myšlení bude asi zásadní při prohlídce a následném zhodnocení Líbí - Nelíbí. Šestá brána stojí v nejužší části hradebního okruhu.

Při vstupu na nádvoří uvidíte obnovenou prvorepublikovou verandu, vede do pater a atria. Dříve tu stávala oblíbená výletní restaurace, jenže v průběhu let zanikla. Nyní je tu vestavba z oceloskleněné konstrukce tvořící nádvoří, se stěnami pokrytými dřevěnými hranoly.

Původní Jurkovičem navržený interiér se zachoval ve fragmentech. Rekonstrukce se týká i Jurkovičových interiérů, Zeleného a Červeného salónku, které nikdy dříve nebyly zpřístupněny. Obnovený palác disponuje výtahy a bezbariérovými toaletami, prohlídky budou komentované.

Hrad na znělcové kupě založil zřejmě král Václav II. kolem roku 1300, brzy ale zanikl. Jako centrum svého panství si kopec vybral husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka poté, co se zmocnil rozsáhlého majetku kláštera v Opatovicích. Někteří hejtmani byli opravdovými boháči, s chudobou hlásanou Janem Husem neměli nic společného.

Nejdůležitější etapou v historii byla vláda Pernštejnů, letos uplynulo 500 let od smrti Viléma z Pernštejna. Za jeho vlády došlo k velkolepé přestavbě a zbudování mohutného opevnění. V roce 1645 Kunětickou horu vypálili Švédové, hrad nebyl obnoven a rychle chátral. V 19. a 20. století značná část staveb zanikla při těžbě horniny, za záchranu se vzal i senátor Alois Jirásek.

Zachoval se rozsáhlý areál budov, hradeb, bran. Z hradu vyniká 34,5 metru vysoká Černá (Čertova) věž. Po zastavení lomové činnost se pokusil Muzejní spolek o záchranu hradu, jeho činnost dokumentuje výstava o historii hradu, která se nachází v nově přístupné části.

Jedním z úsměvných pokusů, jak získat peníze, byl i chov a sběr šneků v podhradí. Iniciativa brzy zanikla.

Úsměvným okamžikem byl i nápad zbudovat zde skokanský můstek pro lyžaře, s délkou skoků 20 metrů. Nápad vzešel v roce 1929, iniciátory byli členové pardubického SKI klubu. Souhlas od Muzejního spolku dostali až po mnoha letech, můstek nesměl být trvalou stavbou, počítalo se jen se terénními úpravami. Učni pardubického Průmstavu částečně rozryli severní rondel, akce trvala v letech 1950-1952, pak ji zrušili.

Náklady na obnovu hradu převýšily 88 milionů, z toho 15 milionů šlo ze státního rozpočtu, větší část z integrovaného regionálního programu EU. Realizace byla zahájena v roce 2018, dokončena letos. Po většinu let ve druhé polovině minulého století byl objekt nepřístupný.

Hrad maloval K. H. Mácha, J. Mánes, skvělá kuchařka M. D. Rettigová zase vymyslela při návštěvě hradu Kunětické preclíčky.

„Utři dobře na míse 4 loty nového másla, dej do něj 3 žloutky, 6 lžíc sladké smetany. Lžíci hustých kvasnic, lžíci tlučeného cukru, zadělej hodně husté těsto z pěkné mouky, dej do něj z půl citrónu pokrájené kúry, trochu květu, nech hodně vypracované těsto zkynout, pak osol, opět vypracuj a na vále moukou posypaném dělej malé preclíčky neb věnečky, dej na papír máslem pomazaný a na plech, pomaž rozkloktaným vejcem, nech trochu zkynout a hezky dozlatova upeč. Jsou je kávě velmi chutné.“

Další Jurkovičovy stavby: Jiráskova chata na Dobrošově, Bartoňova útulna v Pekle u Náchoda, rekonstrukce zámku v Novém Městě nad Metují, chaty Maměnka a Libušín na Pustevnách, lázeňské budovy v Luhačovicích, mohyla M. R. Štefánika na Bradle, křížová cesta na Hostýně, přestavba zámku u Spišského Štiavniku, za první světové války realizoval řadu vojenských hřbitovů v polské Haliči…