Zbořený Kostelec byl zbořen dokonce dvakrát

Od řeky z nedávno zbudované lávky je částečně vidět jeho bývalá mohutnost. Celkový rozsah opevnění si uvědomíte při docela strmém stoupání k ruinám. Postaven byl někdy zpočátku 14. století, přináležel královské komoře. První zmínka o stavbě je z roku 1341. Tehdy ho obdržel do zástavy od krále Jana Lucemburského Oldřich z Valdeka.

Poprvé jsem zříceninu „objevil” začátkem 70. let minulého století, slézala se nás tu u ohně při čundráckých víkendech dobrá parta. Ale to se tu scházeli příznivci přírody již řady let. Historie nám tenkrát byla trochu ukradená, hlavně že byla kytara, buřty, kuřivo a něco dobrého k pití.

Nejlépe zachovaná zůstala kulatá hláska a hradní palác, i část hradby s oknem nad Sázavou. Hrad měnil majitele, roku 1357 byl připsán magdeburskému purkrabímu Janu z Hardeka. Na přelomu 14. a 15. století přišli další majitelé, někteří se dokonce o svá zástavní práva soudili.

Jedním z nejznamenitějších držitelů Kostelce byl od roku 1411 nejvyšší lovčí Václava IV. Jan Sádlo ze Smilkova. Jan byl trochu kverulant. Protestoval proti Husově upálení. Kritizoval Želivského radikalismus, také to, že se nehodí, aby se kněz zabýval světskými záležitosti. Na to ale Želivský naprosto nedbal. Kněz si v Praze počínal jako diktátor a své odpůrce nemilosrdně z trestal. Bídně skončil i Jan Sádlo.

„Vstoupil skoro o nešporní hodině na radnici, aby se ospravedlnil, byl od konšelů zajat a téhož dne o druhé hodině noční sťat, aniž se mu dostalo svátostné posily věřících, ač se jí horlivě domáhal. A jeho tělo bylo na zítří bez jakéhokoli obřadu u svatého Mikuláše pochováno,“ píše se v Husitské kronice.

Nakonec měli Pražané Želivského plné zuby a nechali ho také stít. Na jeho počest máme nazvanou stanici metra.

Janův syn, také Jan Sádlo, Kostelec roku 1443 prodal a hrad koupil Kuneš z Dubé, zvaný Rozkoš, údajně vnuk Jana Žižky z Trocnova. Ten už kalich nevyznával, byl zarytým katolíkem. Víru svého děda měl takříkajíc na háku.

Hlavně ale po okolí „ohněm, braním a loupežími“ škodil. Proto byl jeho hrad dvakrát obléhán - v roce 1449 ještě odolal, ale o rok později byl dobyt vojskem, jemuž velel Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Šternberk pobořený hrad obnovil, opevnil a z panského sídla se stala vojenská pevnost.

Zdeněk Konopišťský ze Šternberka se zasadil, aby v roce 1458 byl českým králem zvolen Jiří z Poděbrad (jeho příbuzný) - sám mu jako první vzdal hold.

Po čase se ale Zdeněk obrátil v čele Jednoty zelenohorské proti králi. Jako jeden z nejvyšších šlechticů nesnesl, že král podporuje nižší šlechtu a města. Jiří to bral jako osobní zradu, dříve často pobýval na Šternberku. Král oblehl šest jeho hradů, mimo jiné i Kostelec.

V roce 1467 byl hrad dobyt a velmi poničen. Od té doby je ruinou. Kostelec se stal Zbořeným Kostelcem, byvší hrad postupně pohltil les, co nezničily vlivy povětrné, to bylo od lidí rozkotáno.

Zdeněk ze Šternberka skončil ve službách Matyáše Korvína, zasloužil se o to, aby uherského krále katolická šlechta zvolila v Olomouci v květnu 1469 vzdorokrálem.

Od konce 18. století vlastnili Kostelec a Týnec nad Sázavou hrabata z Vrtby.

V romantických dobách 19. století, kdy se začala vyzvedávat česká svébytnost, se dostalo i na zříceninu nad Sázavou. Mácha ji při cestách po království českém vkreslil do svého památníku.

Poměrně rozsáhlá zřícenina je velmi romantická, fotogenická, je častým výletním cílem. Nedaleko po proudu leží Týnec nad Sázavou s bývalým přemyslovským hradem.