Zapomenutý vesnický život v třebízském skanzenu

Nevím, zda se spisovatel nachází v osnovách ještě dnes, ale jeho buditelství je nesmazatelně zapsáno v obci Třebíz ležící u silnice číslo 7. Ta je článkem dálnice D7, která vede z Prahy na Chomutov. Z Prahy je to asi 40 kilometrů. Proč odbočit ze silnice a zajet do obce? Důvod je prostý.

Cesta vedoucí kolem je známá již z roku 1183 jako stará Lipská či Chomutovská cesta. To zajímavé v Třebízi se odehrává kolem obdélníkové návsi s návesním rybníčkem. Cenná vesnická architektura je zahrnuta do vesnické památkové rezervace. V letech 1969 až 1975 tu bylo zbudováno Národopisné muzeum Slánska.

Centrum se nachází v nejvýstavnějším objektu, Cífkově statku čp. 1. Je to statek nejhonosnější, byla tu rychta, má barokní štít a klenutou bránu pocházející z 18. století. Statek měl od roku 1767 šenkovnu, takže se tu scházeli „sousedi“ na pivo a k tomu řešili i problémy týkající se obce.

Statky mají prostorné dvory, ukryté před nepovolanými zraky za branami a zdmi. Nejstarší část statku je sýpka s pozdně gotickým sklípkem.

Václav Cífka (Wenceslau Cifka, narodil se roku 1811 v Třebízi, zemřel v roce 1884 v Lisabonu) byl všestranným českým umělcem. Prosadil se jako zahradní architekt u portugalského královského dvora. Zabýval se fotografií, byl průkopníkem fotografických technik; je tak autorem prvních fotografií členů portugalské královské rodiny, také se zabýval malbou na majoliku a porcelán.

Před několika domy jsou na tabulích popisky, čemu obydlí sloužila. Najdeme tu vesnický obchůdek zařízený mobiliářem z blízké Stehelčevsi, číslo 10 je hrázděná „lepenicová“ stodola s doškovou střechou, tu přenesli z Telců.

Uvidíte i domek podruha, barokní kostelík svatého Martina, vesnickou kapličku s kašnou, dřevěnou zvoničku vidlicovitého tvaru zvanou zouvák. Vše působí jako nostalgická připomínka nelehkého venkovského života, kdy nic nebylo zadarmo.

Omšele působí dům, kde se v roce 1849 narodil v rodině krejčího uvědomělý kněz, vlastenec a spisovatel Václav Beneš (1849-1884), který si připojil ke jménu přídomek Třebízský.

Jeho pískovcová socha shlíží na ves i do dáli na Slánsko, České středohoří a snad ještě dál. Je usazen v křesle a nějaký pitomec nelenil a zřejmě fixou mu namaloval pod nosem zakroucený knír. Musel to být náramný hrdina, že si troufl vyšplhat na sokl a nesmrtelně se zvěčnit.

V pískovcových skalách pod sochou je místní divadelní scéna, také značně omšelá. V měkkých skalách je vyryt zřejmě dost starý reliéf Piety, zřejmě vlivem nepohod bez obličeje, o kus dál ve výklenku stojí socha Jana z Nepomuku. Měkké skály slouží i jako sklípky, uvidíte jich několik. Dřív tu ve skalách přespávali tuláci

Na začátku návsi je známá palírna, v komplexu budov stojí i hotel, k ochutnání a prodeji tu nabízejí množství dobrých kořaliček a likérů.

Nyní je to tu vše smutné, nevlídné, i omšelost stavení moc neláká. Ale za procházku to rozhodně stojí, zároveň si Třebíz zapamatujete jako tip na výlet. Od května do konce října je možnost vybrané domy navštívit a poznat venkovský život.

Podle zápisu v oficiálních stránkách obce pochází první zmínka o Třebízi z roku 1318, kdy tu měli drobní zemani několik statků. V roce 1415 jsou uvedena jména bratrů Jana zvaného abatyše a Stana z Třebíze.

Měla tu stát tvrz s bílou opukovou věží. Dala název místu Weissturm, Třebíz je prý odvozenina z osobního jména Třebid, kterému měla tvrz patřit. Další teorie upozorňuje na sloveso třebiti, tedy káceti les.

A to je vše o obci, ke které nás přivedl obrozenecký kněz a spisovatel Václav Beneš. Když se podíváte na seznam jeho prací, je to úctyhodné dílo, zvláště v době, kdy bylo knih ještě málo. Hodně psal o husitství, trochu se zápalem podobal Aloisi Jiráskovi. Václav Beneš Třebízský zemřel na tuberkulózu v Mariánských Lázních, kde se ji snažil vyléčit.