Zámku Nová Horka se říkalo Malá Vídeň. Otevřeno má celoročně

Obloha byla spíše pošmourná, sníh také nezářil bělostí, když jsem se vydal od studeneckého nádraží ke zhruba tři kilometry vzdálenému objektu nazývanému Malá Vídeň.

Jméno odkazuje k dávnější minulosti, kdy v zámku a přilehlém parku panoval bohatý kulturní život. Rod Vetterů von der Lilie, který ho vlastnil od roku 1660 do roku 1945, pocházel ze Štýrska, první záznamy o jeho existenci jsou ze 14. století. Na Moravě se usadili ke konci třicetileté války, to se císařský plukovník Jan Balthasar Vetter oženil s Polyxenou Renatou Sedlnickou a získal Čechy pod Kosířem. Novohorecké panství zakoupili Vetterové v roce 1660.

Držitelé panství s třemi liliemi v erbu (snažili se vytvořit dojem, že jsou spřízněni s královským rodem z Valois, což nebyla pravda) byli dobrými hospodáři a také velmi společenskou šlechtou. Většina z nich působila v nižších úřadech, ale také v armádě.

Zámek, jenž stojí na malém návrší nad obcí a obklopuje ho park, vznikl jako barokní. Poté následovala rokoková přestavba, majitelé se těšili z hezkého obydlí a příjemné společenské atmosféry… Jenže v roce 1856 udeřila bouřka, z nebe sjel blesk a Nová Horka se ocitla v plamenech.

Dnešní podoba trojkřídlé jednopatrové budovy je výsledkem pozdější novogotické přestavby. Kaple Nalezení svatého Kříže, která je součástí prohlídkové trasy, byla přistavěna později.

K panství patřily polnosti, rybníky, honitba, z kroniky Vincenze Janáčka se dozvídáme:

„Hrabě Karel Vetter (10. 12. 1719 – 27. 8. 1792), byl výtečný znalec polního hospodářství a přičiňoval se všemožně, by tento statek s používáním všech prostředků, které tehdá vrchnosti po ruce byly, rozmnožil. Pak se dal do stavby zámku a dvora, které na jiná místa vystavěl. I v tom oboru byl znalec a často i sám v zednické zástěře zároveň s zedníky muroval. Nákres na zámek udělal si sám.“

„Držel si dvanáct služebníků, z nichtežto každý jedno řemeslo a jeden hudební nástroj ovládal. Tato kapela musela v létě v zámeckém altanu, kde se i tančilo, každý večer vyhrávati.“

„Brzy se zvěst o velkolepých zábavách a plesích na vše strany roznesla, hostí táhnouce tam jako kobylky, jedli a pili velebíce pohostinství hraběte. Když panstvo obědvalo, hrála hudba, a večer na balkoně se do půl noci tančilo. Po obědě se obyčejně na střelnici střílelo, kde zase hudba hrála. I velké honitby se odbývaly, a tak brzy se mluvilo, že to jest ,Malá Vídeň‘. “

Když jsem si prohlížel dobové fotografie, jak to vypadalo za Vetterů někdy před sto lety, možná až do konce války, vyplývalo z nich, že to bylo velmi příjemné panské sídlo, plné života. Fotky už jsou trochu zašlé, ale dýchá z nich pohoda.

Posledním majitelem byl politik Moritz Vetter von der Lilie. Zemřel v září roku 1945. Vetterové z Horky odešli ještě před příchodem Rudé armády, podle legendy řekli, že sídlo opouštějí a kdo si co vezme… Z původního zařízení tu tedy téměř nic nezbylo. Horka byla zkonfiskována na základě Benešových dekretů. Na rozdíl od řady jiných objektů nebyl zámek vážně poškozen.

Zachovaly se nádherné fresky v sala terreně, která slouží k pořádání kulturních akcí. V přízemí je umístěn původní fond zámecké knihovny Nová Horka - čítá staré tisky zhruba od první čtvrtiny 16. století až do 20. století. Místnosti se stále více zabydlují, probíhá i rozsáhlá rekonstrukce velkého sálu.

Zámek se využíval k sociálním účelům. Byl domovem pro hendikepované děti, pak sloužil seniorům, od roku 1957 sem přijímali postižené ženy, od roku 1964 získalo zařízení status Ústavu sociální péče pro postižené ženy, zrušen byl až v roce 2013. Od roku 2016 se situace změnila, klientky odešly do modernějšího bydlení.

Zámek nyní patří pod Muzeum Novojičínska, které ho postupně dostává do kondice, je tu umístěna expozice týkající se Nové Horky a rodu Vetterů, vedle sala terreny se nachází interaktivní expozice věnovaná nedaleké přírodní památce Kotvice.

Kaple překvapí svou velikostí, je tu původní oltář z druhé poloviny 19. století, ten pro kapli vyrobili po požáru zámku v roce 1857, kdy shořel původní barokní mobiliář.

Muzeum je ve styku s rodinnými příslušníky Vetterů, ti přispěli některými exempláři do zámeckých interiérů.