Zámek Kynžvart ukrývá v nádherných interiérech nespočet unikátů

Poblíž hřbitova stojí na vrchu v lese zřícenina středověkého hradu, budovaného za panování Václava I., tedy v 13. století, a dokončeného za vlády Přemysla Otakara II. Podobně, jako Kunžvart nad šumavským Strážným, nesl zakrátko německé jméno Kunigeswart, tedy Královská varta.

Již dříve zde sídlili Keltové, název místu však přinesl raný středověk. Další z mocných, Karel IV., nechal původně strážný hrad zbořit, jelikož se stal útočištěm lapků, kupce naopak přepadávajících.

Doba renesance dala vzniknout níže v údolí situovanému zámku, je až zarážející, že celková podoba se na žádném obraze nedochovala, nicméně některé stavební renesanční prvky jsou v zámku patrné dodnes. Po bitvě na Bílé Hoře na zámek přichází rod Metternichů, a to zastoupenými pěticí bratrů.

Výraznou postavou byl Filipp Emmerich von Metternich, říšský hrabě, který na sklonku 17. století dal na zbytcích renesančního sídla vystavět barokní zámek. Jedním z pozdějších majitelů byl diplomat hrabě Franz Georg Karl von Metternich, a zcela zásadním majitelem se stal muž, celým jménem Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg, tedy právě ten obecně známý coby tvrdý absolutistický kancléř.

Málo se v dějepise vzpomínaly jeho mírotvorné diplomatické aktivity, které jakožto vlivný muž úspěšně prosazoval, významnou událostí bylo jednání na Vídeňském kongresu v letech 1814-1815, právě jím organizovaném. Pro své pobyty na Kynžvartu (tedy při výjezdech z Vídně) nechal zámek přestavět ve stylu klasicismu.

Zámek nabízí nejen procházku v rozlehlém zámeckém parku, ale především seznámení se s Metternichovým honosným sídlem a mnoha jedinečnými exponáty. Hned při vstupu na první okruh, zámecké interiéry, upoutá zlacený tzv. nástolník, tedy servírovací souprava, jejichž místní sbírka, a zejména komplexnost souprav, nemá obdoby. Je zde k vidění i práce jedinečného sochařského mistra Antonia Canovy - např. plastika Amor a Psyché, jehož srdce odpočívá v mohutném náhrobku benátské baziliky Frari.

Mnohem starší (z roku 1510) jsou deskové obrazy Bernarda Strigela, na nichž je čtyřmi motivy vyobrazena legenda o nalezení sv. Kříže. Mnoho exponátů jsou dary mocných, jako třeba kulečník, věnovaný ruským carem. Jídelny i další komnaty jsou plné křehké krásy porcelánu, nechybí koberce a tapisérie.

Dekorativní ovoce, jež zdobí nástolníky, není jakási sádrová napodobenina, ale skutečné zakonzervované plody. Knihovna se může pochlubit i takovými cennostmi, jak jsou listy psané přímo sv. Bernardem z Clairvaux, který žil na přelomu 11. a 12. století, součástí prohlídky je návštěva kaple.

Druhý okruh - muzeum a kabinet kuriozit - rychle vyvede z omylu, že kat musel být jen vyvrhelem pobývajícím někde v ústraní. Poslední toto řemeslo v Chebu provozující Karl Huss působil nejen jako správce zámku, ale coby, přes obtíže studia pro svůj původ z katovské rodiny, byl mužem vzdělaným a mnoha zájmů i dovedností.

Stal se botanikem, historickým a folklorním badatelem i úspěšným léčitelem. Léta shromažďované sbírky z katovny, kde se s ním spřátelil i Goethe, věnoval zámku (poté, co byl odmítnut v Chebu), stal se i jejich kustodem a tak vzniklo díky němu jedno z prvních zámeckých muzeí.

Kabinet kuriozit nenabízí pouťové falzifikáty, ale přemnoho skutečných vzácných předmětů. Od psacího stolu a křesla Alexandra Dumase (o posmrtném odlitku ruky, která třímala spisovatelův brk, nemluvě) přes modlitební knížku jiným katem pod gilotinou sťaté Marie Antonietty po opravdové egyptské mumie kněžích. K vidění jsou jak cestovní hodinky Matyáše Korvína, tak bizarní iluzionisty Houdiniho - čas z nich dovedl prý odečítat pouze on. Vyjmenovat a popsat vše nelze, nutno vidět na vlastní oči.

Ani na akce není zámek skoupý: 7. srpna bude zahájena výstava Vzdělaný čtenář, 15. srpna odborník pohovoří o nástolnících, 22. srpna proběhnou kostýmované prohlídky, 29. srpna bude v zámecké nabídce program Hradozámecké noci.