Zámek Krásný Dvůr není krásný pouze zvenčí

Dnes je zámek spravován Národním památkovým ústavem, leč nutno ohlédnout se zkraje trochu do historie. Obvyklá fráze u podobných objektů: „nejstarší písemná zmínka“ v tomto případě uvádí rok 1295, kdy je zmiňován Vilém z Krásného Dvora (Krásný Dvůr je i název obce, na jejímž jižním okraji zámek stojí).

Následně se zde objevuje Václav Pětipeský z Chýš, a to jako budovatel Horní tvrze. Důvodem, že ji nedostavěl, nebyl nedostatek peněz či zahálka, ale smrtonosný svist katova meče jako trest za účast ve stavovském povstání proti Ferdinandovi I. Habsburskému v roce 1547. Na renesanční vilu dostavěl rozestavěný objekt další majitel, kterým byl Jan ml. Mašťovský z Kolovrat, který tím dal základ stávajícího půdorysu stavby.

Se současnou podobou je bytostně spjat rod Černínů, kteří zde pobývali od roku 1649. Zásadní postavou byl František Josef Černín, ač plným jménem s dodatkem z Chudenic, tak žádný chudák nebyl. Krom tohoto zámku vlastnil například Kost, Švihov, Rabštejn, Stáž nad Nežárkou, Mělník a mnohá další panství nejen v širém okolí.

Pár let po návratu z kavalírské cesty po Evropě, kterou podnikl v letech 1715 - 1717, zahájil roku 1719 přestavbu Krásného Dvora na barokní sídlo. K ruce měl zkušeného architekta Františka Maxmiliána Kaňku. Jeho práce, zejména paláce a chrámy, jsou dochovány na Malé Straně, Hradčanech, Starém Městě i na mnoha místech mimo hlavní stověžaté město.

František Josef Černín zemřel v pouhých 36 letech, a jak u urozených bývá zvykem, jeho tělo spočinulo samostatně, a to v kapli sv. Zikmunda na Pražském hradě, a srdce bylo uloženo do rodinné hrobky v Chudenicích.

Další významný krok inicioval ke konci osmnáctého století Jan Rudolf Černín, který krom různých dostaveb po sobě zanechal v létech 1783 - 1793 realizovaný anglický park. Jeho rozloha je cca 100 hektarů a je osazen stejným počtem dřevin.

Ač byl Jan Rudolf cestovatelem a botanikem, nepodlehl sladkému mámení a touze po jedinečnosti a jedná se výhradně o domácí nebo po léta zdomácnělé stromy a keře. Éra Černínů skončila rokem 1945, kdy se začala rodit zcela jiná éra našich dějin.

První okruh při návštěvě zámku představuje procházku po zmíněných osmnácti místnostech. Vede například Černínskou knihovnou, Dámskou ložnicí, Biedermeierovým salonem, jídelnou, Hudebním salonkem, Malou a Velkou obrazárnou s cennými obrazy. Najdete zde třeba díla Karla Škréty i Petra Brandla.

Rozhodně oku neuniknou například všudypřítomná klasicistní kamna, staré hodiny, dobový nábytek, kolekce porcelánu, závěsy, štuky a výzdoba na stěnách. Galerie obrazů na chodbě, čítající čtyři desítky podobizen psů, není nostalgickým pozůstatkem po pánovi Pětipeském, ale dokazuje lásku Černínů k jimi drženým psům.

Druhý okruh se týká jinak volně přístupného parku, v tomto případě ale s komentovanou prohlídkou. Hned pod zámkem upoutá Goethův dub, jehož stáří se odhaduje na 1000 let, ovšem coby jeho torzo přežívá již od konce 19. století. V parku jsou volně umístěny drobné stavby, jako Čínský pavilon, gloriet, ruina grotty, hájovna, Goethův pavilon, Panův a Novogotický templ, krajinné prvky jako rybníky, poustevníkova rokle, studánka…

Ze známých osobností zámek navštívil básník Johann Wolfgang von Goethe, kněžna Kateřina Vilemína Zahajská, kníže a kancléř Klemenz Wenzel von Metternich a buditel národů Josef Dobrovský. Zavítali sem i filmaři - Goetheho připomíná film To horké léto v Mariebadu, natáčely se zde pohádky O víle Arnoštce a Řád saténových mašlí, Krásný Dvůr se objevil v „Básnících“, tedy, jak jim chutnal život, nebo v Menzelově Konci starých časů. A tady na vás ty staré časy vskutku dýchnou v plné kráse.