Článek
Předchůdcem dnešního zámku byl raně gotický hrad postavený ve druhé polovině 13. století rodem Markvarticů. Původně nesl název pouze Rohozec a měl za úkol hlídat důležitou obchodní stezku. Za jeho zakladatele je považován Havel z Lemberka se svým synem Jaroslavem z Ralska. Ve 14. a 15. století se zde vystřídali páni z Turgova či páni z Michalovic.
K zásadní přestavbě došlo na počátku 16. století za Konráda Krajíře z Krajku. Rod Krajířů se rozhodl, že chce bydlet trochu moderněji, a díky tomu hrad získal podobu pozdně gotického sídla. Od poloviny 16. století patřil Hrubý Rohozec Vartenberkům, kteří přistoupili k renesanční úpravě.
Vartenberkové se nicméně účastnili stavovského povstání, a proto jim byl majetek po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. Roku 1623 panství koupil slavný Albrecht z Valdštejna, ale již v roce 1628 jej daroval svému válečníkovi Mikuláši Des Fours z francouzského šlechtického rodu. Jeho potomkům zámek sloužil jako rodové sídlo po více než tři staletí. Právě za jejich vlastnictví dostal Rohozec přídomek Hrubý, a to kvůli odlišení se od nedaleké vsi Malý Rohozec.
Nejstarším hradem Českého ráje je Valdštejn. Byl zpřístupněn jako druhá památka v Čechách
Boj o majetek
Za vlády rodu Des Fours prošel zámek a jeho okolí též úpravami. Nejdříve barokními, což do dnešních dnů připomíná zámecká kaple Nejsvětější trojice. V 19. století získal svou konečnou podobu podle návrhu architekta Jana Filipa Joendla. Z této doby se dochovaly některé interiéry, jako třeba zámecká jídelna a pokoje ve druhém patře.
Předchůdcem zámku byl pozdně gotický hrad.
V současnosti jsou interiéry zámku prezentovány v podobě z 30. let 20. století, kdy na zámku bydlel předposlední majitel hrabě Mikuláš Des Fours Walderode spolu se svou manželkou Gabrielou Karolínou a syny Maxem a Louisem. S první manželkou měl ještě prvorozeného syna Karla Bedřicha, který se poté stal posledním majitelem na Rohozci, jenž tu žil do roku 1945.
Po roce 1945 byl zámek zabaven a prakticky veškerý mobiliář odvezen na jiné památky či ukryt v depozitářích. Poté se v médiích rozjela kauza Walderode a začal boj o navrácení zámku. Karel Bedřich zemřel v roce 2000. O získání majetku dnes usiluje jeho žena Johanna.
Do parku lze zapůjčit deku a hry
Dnešní zámek tvoří čtyřkřídlá dvoupatrová budova s věžovitou bránou v jižním průčelí a nárožní arkýřovou věží nad kaplí. Zdivo staré obytně-obranné věže je pokryto empírovou omítkou. Mezi nejznámější prostory zámku patří novogotická jídelna v podobě rytířského sálu a knihovna s portrétní galerií majitelů. Nejstarší částí objektu je pak středověké sklepení.
Parkoviště se nachází kousek od zámku, jenž je obklopen menším, ale pěkným anglickým parkem. V něm si můžeme prohlédnout několik vzácných stromů, jako například platan javorolistý. Narazíme též na sochy světců pocházející z 18. a 19. století a romantickou jeskyni nad skalním srázem, od níž je krásný výhled na údolí řeky Jizery. Najdeme tu i plno laviček k posezení. Za zmínku jistě stojí i železniční trať, jež je krásně zakomponovaná do krajiny.
Zámecký park zve k odpočinku.
Před vchodem do zámku se můžeme zastavit u krásného jezírka plného leknínů. V areálu zámku je možné se zajít občerstvit do příjemné kavárny, kde si lze dokonce zapůjčit piknikové deky a hry do parku. Park i nádvoří jsou bez vstupného.
Co se týče prohlídkových okruhů, vybrat si můžeme hned z několika. Základní okruh nabízí prohlídku reprezentačních prostor. Zavede nás do kaple Nejsvětější Trojice, knihovny, jídelny, zeleného salonu, hraběcího apartmá, lovecké chodby či apartmá hraběnky.
Dalším okruhem jsou apartmá soukromá, kde se nachází třeba dětský pokoj hraběcích synů Maxe a Louise a pokoj guvernantky. Jak se dozvídáme, kluci byli pěkní raubíři a svou guvernantku hodně zlobili. Jednou jí například pod postel schovali mrtvou veverku a velmi se těšili z toho, jak si z ní vystřelili. Nechybí tu ani pokoj pro služebnictvo a pro hosty či pokoj hraběte Karla Bedřicha.
Myšleno je i na děti, a tak lze zvolit mimořádný okruh s názvem Zámek dětem určený pro ratolesti od 3 do 6 let. Prohlídka vede zámeckou knihovnou, jídelnou a dětskými pokojíčky. Vše probíhá především formou otázek. Zapomenuto není ani na děti ze základních škol, pro něž je vytvořen též speciální okruh. Pokud bychom chtěli zažít zcela jinou zámeckou atmosféru, dělají se zde i noční prohlídky.
Hrabě Mikuláš miloval knihy
Z prohlídky nás nejvíce zaujala knihovna. Hrabě Mikuláš byl velmi vzdělaný člověk a milovník historie. Ve svém sídle trávil čas nejraději v knihovně s velkou sbírkou knih. Dokonce měl vlastního knihovníka, který byl vždy připraven vyhledat požadovanou knihu či spis. Místnost je to opravdu hezká a je znát, že tu žil velký čtenář. Však se tu nachází téměř 15 tisíc svazků.
Hrabě byl velmi pořádný člověk a veškeré předměty a věci v zámku měl písemně zaevidované. Součástí předmětu byl lístek s popisem původu a vzniku vlastnictví. Svou evidenci měly třeba i květiny, které si hrabě přinesl z procházky.
Právě díky těmto spisům má zámek zachován veškerý původní majetek. Dochovalo se téměř veškeré vybavení zámku, jež bylo navráceno podle fotografií z roku 1932 na své místo. Díky tomu místnosti působí dojmem, jako by v nich majitelé stále bydleli.
V zámku je na výběr několik prohlídkových okruhů.
Knihovna byla též hlavním obývacím pokojem, kam se zvaly návštěvy. Na stěnách tu najdeme přes 50 obrazů představujících jednotlivé členy rodiny Des Fours. Nad dveřmi knihovny si můžeme prohlédnout supraportu z roku 1656, kde je vidět vývoj lidského věku od narození až po úplnou smrt.
Veveří navštívil i Winston Churchill. Kdysi poničený hrad je dnes národní kulturní památkou
Hádavé ženy daly jména věžím nejznámější české zříceniny
Další zajímavostí, kterou knihovna ukrývá, je vzpomínka na dramatickou událost roku 1945 již po skončení války. Opuštěný zámek nebyl střežen, a tak se do jeho komnat snadno dostal jistý Karel Chlouba, člověk, který si myslel, že se jednak v zámku ukryje, a jednak že objeví poklady a pomůže si lehce k majetku. Nově zřízená Národní garda se o jeho pobytu na zámku dověděla a místnosti, kde se ukrýval, obklíčila.
Zloděj se zamkl v knihovně a snažil se gardisty zneškodnit střelbou přes zamčené dveře. Záhy však zjistil, že z pasti, kam se sám dostal, neunikne. Po krátké přestřelce se z knihovny rozlehla rána a příslušníci, kteří násilím otevřeli dveře, zjistili, že u pracovního stolu Karla Bedřicha Des Fours-Walderode leží Karel Chlouba s prostřelenou hlavou. Krev nikdo neuklidil, a tak tam zůstala skvrna dodnes, i když ukryta pod kobercem.