Článek
Na úvod se trochu porozhlédneme po krajině, a proto stoupáme na majestátní, 1096 metrů vysoký vrch nad Prachaticemi. Vrchol Libína je viditelný už hodně z dálky – a s ním i jeho kamenné navýšení. Tím je 27 metrů vysoká rozhledna, která tu vyrostla již v roce 1883. Patří k těm vyhlídkovým místům, jež nabízejí nejen ničím nerušený, ale i mimořádně daleký výhled. V případě libínské rozhledny se uvádí, že je vidět mj. na Českobudějovickou pánev, vrchy Kleť, Plechý, Třístoličník, Boubín, ale dokonce i na Alpy.
Prachatice při pohledu z Libína
Aktuální počasí při naší návštěvě nebylo zrovna nakloněno dalekým výhledům, a proto jsme nezahlédli Alpy a Plechý jsme spíš jen tušili podle nápovědy, než zřetelně vnímali. Většinu zmíněných cílů jsme však skutečně viděli.
Pro úplnost dodejme, že Libín není jen rozhledna a krásná pošumavská krajina, ale také lanové centrum, které těsně pod vrcholem láká vyznavače tohoto druhu přemisťování. Dětí i dospělých zavěšených vysoko nad zemí pod a mezi větvemi statných jehličnanů jsme tu spatřili nepočítaně.
Renesance v plné kráse
Z Libína jsme zamířili do Prachatic přímo pod kopcem. Opravdu skvostné město. Toto stručné a jasné hodnocení si historické centrum naprosto zaslouží. Je to jedna z městských perel, jež tato země tuzemským i zahraničním návštěvníkům nabízí k prohlídkám.
Prachatice, kostel sv. Jakuba
Uličkami mezi domy, jež občas už svými nápisy poodhalují svou minulost (např. dům čp. 71, zvaný Husův, oznamuje, že tu v době svých studií bydlel Jan Hus), jsme dokráčeli ke kostelu sv. Jakuba. Od počátku 14. století stojí nedaleko hlavního náměstí a představuje jednu ze stěžejních památek města.
Nahlédnutím do interiéru návštěva nekončí, protože na řadě je výstup do věže. Půdní prostory, jimiž cestou projdete, v době naší návštěvy připomínaly malou výtvarnou galerii, pak jsme minuli kostelní zvony a nakonec se ocitli vysoko nad městem. Setkání s historickým, zejména renesančním centrem tak získalo další rozměr.
Prachatické náměstí
A pak již jsme s kamerou vstoupili na náměstí mezi spoustu domů s bohatou sgrafitovou výzdobou, řadou podloubí, přízemními mázhauzy... Perlou mezi nimi je zejména renesanční Stará radnice z roku 1571, ale do oka tu návštěvníkům padají i další skvělí zástupci umu starých mistrů stavitelů.
Nejen na náměstí srdce milovníka staré architektury zaplesá. Podobně se jistě bude cítit i na dalších místech města – například u Dolní (Písecké) brány.
Kamenný strážce
Opustili jsme Prachatice, jež na prastaré obchodní stezce, pro svou výnosnost později pojmenovanou jako Zlatá, stojí od konce 13. století, a vydali se výrazně do nitra Šumavy. Zlatou stezku (její vimperskou větev) jsme při tom neopustili. Dalším startovním místem za poznáním je hraniční městečko Strážný.
Po žlutě značené turistické stezce míříme vzhůru do vrchu – nejprve na místo zvané Vyhlídka (název je víc než výstižný). Stojí tu kaple Panny Marie Pomocné z roku 1834 a kříž. Hlavní cíl ovšem leží dál, zbývají nám k němu necelé tři kilometry místy docela citelného stoupání. Až se s terénem a gravitačním působením vypořádáme, staneme na vrchu (1032 m. n. m.) u hradu Kunžvart. Pod názvem Königswarte (Královská stráž) tu vyrostl v první polovině 14. století.
Hrad Kunžvart
Nikdy nesloužil jako obytný objekt, jeho jedinou funkcí bylo střežit stezku. Takže k vidění je tu i dnes to, co tvořilo podstatu objektu. Před návštěvníky na malebném vrchu se objeví 15 metrů vysoká kamenná věž, do níž lze vstoupit. Dochovala se takřka v původním stavu, jen jí chybí střecha.
Před věží má své sídlo ohromný balvan, který slouží jako další skvělá přírodní rozhledna. A to jsme ani všechny, s nimiž jsme se na této cestě potkali, nezmínili.
