Z romantické Okoře až na přemyslovskou Budeč

O stavbě ve 13. století se sice ví, ale není písemně doložena. Nynější podoba hradu je zaznamenána před rokem 1395, to již stál donjon, který vyrostl na základech starší kaple. Ty se přitom stavěly jen u hradů královských či církevních.

Historie zříceniny hradu, vzniklého ve 14. století, je už známa. Jako své okázalé sídlo ho nechal zbudovat přední pražský měšťan František Rokycanský, když chtěl šlechtě ukázat, že se jí finančně vyrovná. Byl to oblíbenec Karla IV. a stavbou hnul pánům docela žlučí.

Od roku 1420 se však děly podivné věci — protestantští přívrženci příchodu Krista na zemi, později známí jako husité, začali plundrovat zemi. Nemilosrdně drancovali majetky, hlavně katolické církve a šlechty, ale i těch, kteří nechtěli přistoupit na jejich víru. Roku 1421 dobyli také Okoř.

Trosky byly obnoveny koncem 15. století za pánů z Donína, kdy se zvýšila obranyschopnost, vznikly i dělostřelecké bašty. Pod hradem vyrostl rybník, který měl ztížit útok.

Doba hradů však minula. Koncem 16. století zdejší majetek získal přehorlivý katolík Jaroslav Bořita z Martinic, vyhozený později z okna Pražského hradu, který nechal hrad přestavět na pohodlné renesanční sídlo.

Za třicetileté války Okoř zchátrala, nakonec se tu po opravách zabydleli jezuité. Když byl řád roku 1733 zrušen, stal se hrad výborným stavebním materiálem. Tím vznikla malebná zřícenina, která se stala v předminulém století obydlím chudiny. V dobách obrození a romantismu byla oblíbeným výletním cílem Pražanů a také malířů.

Okoř je od konce 20. století v majetku obce, která ho udržuje a zpřístupňuje návštěvníkům.

Ruina leží nad Zákolanským potokem. Podél něj se dá pěšky i na kole dostat nádherným údolím do Zákolan a na staroslavnou Budeč, kde prý nejen učili knížete Václava, po jeho smrti prohlášeného za svatého, ale kde údajně bývala i čarodějnická škola.

Cesta je nenáročná, míjí nádherný objekt bývalého mlýna hned v podhradí. Dále prochází chatovými osadami s trampskou minulostí (Colorado, Osada Višňovka), vede kolem Dolského mlýna, aby se nakonec stočila k Novému mlýnu u železničního viaduktu.

Usedlost koupil v roce 1960 akademický sochař Miroslav Jirava s ženou Sidonií. Zahradu postupně změnili v galerii pod širým nebem, viadukt má pod oblouky skvělou akustiku. Cesta se stáčí na Kováry a končí v rodišti dělnického prezidenta Antonína Zápotockého.

Z obce stoupá cesta k nejstarší dochované stavbě u nás, kostelíku Petra a Pavla. Před ním je rozsáhlá planina, uvidíte tu archeology odkryté základy jednolodního tribunového kostela Panny Marie z druhé poloviny 10. století, který nechal stovky let později zbourat císař Josef II.

Hradiště na Budči bylo prvním mocenským centrem Čechů, mělo trojúhelníkový půdorys s dvojitou soustavou valů. Vstupovalo se dvěma branami, ty střežily dřevěné věže. Knížecí dvorec stál na akropoli, obklopené palisádou. Bylo tu několik obytných a hospodářských budov. Hlavní byly dva kostely. Rotundu sv. Pavla a Petra založil kníže Spytihněv na přelomu 9. a 10. století. Tehdy tu bylo jedno z hlavních přemyslovských sídel, zde vznikl český stát.

V 10. století Přemyslovci osídlili Prahu, Budeč tak ztratila na významu a ve 13. století jsou o ní poslední zmínky. Hájek z Libočan píše, že tu v roce 678 založil Krok hrad a město. Kroka připomenul na Budči i Alois Jirásek ve Starých pověstech českých (O Krokovi a jeho dcerách).

Budečská škola měla být velmi známá, navštěvovaly ji Krokovy dcery Kazi, Teta a Libuše. Kazi, velká čarodějka, měla školu vést.

O Budči se traduje, že zde stále působí tajemné síly. Když Spytihněv stavěl svatyni, nechal do základů rotundy zaživa zazdít dvojčata, siroty, chycená ve vsi. Tím se otevřela místní temná moc.

Magie se tu držela velmi dlouho, před rokem 900 sem přišla i manželka knížete Vratislava I. Drahomíra, pohanka a údajně čarodějnice. Ta měla syny Václava a Boleslava. Václav se odmítal pod vlivem své babičky Ludmily učit magii. Naopak se údajně začal vzdělávat v latině, učil se čtení, psaní a také zpěvu.

Drahomíra Ludmilu nejprve vypověděla na Tetín, později ji nechala zardousit. Pod tlakem svědomí pak přestoupila na křesťanství a na Tetíně nechala vystavět kostel. Vymýtila také pohanství a tím zanikla i budečská škola magie.

Zbožného a povolného Václava zabil, respektive nechal zabít jeho bratr, průbojný a zřejmě všehoschopný Boleslav. Rok bratrovraždy není znám, snad 935. Slabost se nenosila, boj o trůn byl naprosto legitimní napříč civilizacemi. V Čechách však z vraždy vznikla národní legenda, kterou se pyšníme dodnes. Valnou měrou se o ni zasloužil i bratrovrah Boleslav.