Z pražské Královské zahrady se dostaly první tulipány do Holandska

Zahrada byla veřejnosti zpřístupněna až v roce 1990 na popud první manželky prezidenta Václava Havla Olgy. Nyní je tu zase spousta zákazů, kam se nedá vejít, včetně skleníku a dolní části Jeleního příkopu, vše hlídají uniformovaní příslušníci.

Renesanční podoba Královské zahrady začala vznikat v roce roku 1534. V místě, kde se rozprostíraly vinice, ji nechal založil Ferdinand I. Habsburský, pokračovali jeho synové, císař Maxmilián II. a arcivévoda Ferdinand II., následoval je i jeho vnuk Rudolf II. Zahradníci se tu dost střídali, panovníci měli protichůdné požadavky, stále se něco měnilo, přesazovalo.

Naprosto výjimečná událost se stala roku 1554. Na návrší za Jelením příkopem, které nechal první Habsburk na českém trůně císař Ferdinand I. vykoupit, vykvetly první tulipány. Jejich cibulky císaři zaslal rakouský velvyslanec na dvoře sultána Sulejmana Nádherného.

Z Prahy se údajně dostaly do Vídně, odtud putovaly do holandského Leidenu, kde je vysadili v nově založené univerzitní zahradě. Rostlina začala být velmi populární a také velmi drahá. Ve 30. letech 17. století dosahovaly během takzvané tulipánové horečky cibulky enormních cen, platilo se za ně zlatem, stály tolik jako měšťanský dům. Posléze nastal útlum poptávky a propad cen, tulipány se začaly pěstovat ve velkém.

Slávu a pověst květinového symbolu Holandska tedy „založil“ Habsburk na českém trůnu. Ale Nizozemsko bylo habsburské, takže to zůstalo v rodině. Název tulipán prý pochází z tureckého tülbend, tedy turban. Šlo o přenesený význam, květ svým tvarem pokrývku hlavy připomínal. Slovo zřejmě zkomolil císařský velvyslanec Ogier Ghislain de Buscbecq, když psal panovníkovi o nové krásné rostlině.

Královská zahrada je každoročně osazována pěti tisíci tulipánů, krom šlechtěných se mezi nimi vyskytují i žluté květy tulipánů lesních.

Z Hradu se chodilo do zahrady po mostě přes Jelení příkop. Chloubou areálu je renesanční Letohrádek královny Anny zvaný Belveder, je nádhernou stavbou, bohužel málo využívanou, otevřen je pouze při příležitostných výstavách.

Letohrádek nechal postavit v letech 1538 až 1560 Ferdinand I. pro svou choť Annu Jagelonskou. Má arkádový ochoz, zastřešení ve tvaru obráceného lodního kýlu, zdi zdobí 114 reliéfů s výjevy z mytologie. Stavba sloužila dvorské zábavě, císař Rudolf II. měl v patře astronomickou pozorovatelnu.

Zpívající fontána na prostranství před Belvederem vznikla podle návrhu Ferdinandova dvorního malíře Francesca Terzia, kovolijcem byl autor největšího zvonu svatovítské katedrály Zikmunda - mistr Tomáš Jaroš z Brna. V Zahradě byla osazena roku 1573, to již seděl na trůnu císař Maxmilián. Střed fontány znázorňuje boha stád, lesů a pramenů Pana spolu s pastýři. Na vrcholu voda prýští z postavy dudáka, tato figura je nepůvodní.

Zpívající se jí říká pro to, že voda dopadající do bronzové mísy vytváří muzikální iluzi, připomíná zvuk zvonů.

Ale to slyší málokdo, je nutné přiložit ucho ke spodní části nádoby, a to se většinou daří jen dětem. Dospělí, pokud k tomu najdou odvahu, předvádějí tělesné exhibice k obveselení přihlížejících.

Další kašnou je Herkulova, nyní se nachází v místech, kde se konají letní Shakespearovské slavnosti. Je za plotem, hlídaným ozbrojenci, takže se k ní nyní běžně nesmí.

Významným objektem v parku s mohutnými stromy je zimní Míčovna, tu stavěl Bonifác Wohlmut pro Ferdinanda I., dokončena byla až za Maxmiliána.

V josefínské době sloužila jako skladiště. Na konci 2. světové války vyhořela. Po požáru ji brzy obnovili, její fasáda z dálky se tvářící renesančně, je doplněna alegorií Průmyslu. To zde zanechal obnovitel Josef Wagner v 50. letech minulého století, takže tu uvidíte budovatelské symboly – znak první pětiletky, i srp a kladivo.

V areálu vznikl i Lví dvůr, kde císař Rudolf II. choval svou oblíbenou šelmu, kterou mu daroval turecký sultán. Dvorní astrolog Tycho Brahe panovníkovi z hvězd vypočetl, že jeho život je spojen se znamením Lva, Rudolf věřil, že pokud bude žít jeho oblíbenec, bude žít i on. Oba zemřeli ve stejný rok. Rudolf jako první.

V 18. století dvorní zahradník František Zinner přeměnil postupně renesanční zahradu v barokní. Spolu s ním se na přestavbě podíleli i Matyáš Braun a Kilián Ignác Dientzenhofer, ten přispěl stavbou skleníku. V roce 1757 ho téměř zničili Prusové při ostřelování Prahy.

Matyáš Braun vytvořil pro zahradu barokní skulptury. V 19. století se na přeměně v současný park podílel zahradnický rod Weppelů, vznikl empírový skleník, občas na jaře přístupný.

Po vzniku republiky v zahradě vyrostla rezidence nazývaná prezidentský domeček. Stavba začala před německou okupací, ale Beneš ho moc neužil, prezidentská éra začala až rokem 1951, kdy se sem nastěhoval Klement Gottwald. Posledním obyvatelem byl Gustáv Husák, to se sem nesmělo. Nyní se pro celkem rozsáhlý moderní objekt hledá využití.

Poslední stavbou je devadesátimetrovýmetrový skleník Nová oranžerie z přelomu tisíciletí. Konstrukci navrhla Eva Jiřičná.

Královská zahrada je průchozí od Prašného mostu. Vchod je vedle restaurace Lví dvůr, druhý vchod se nalézá u letohrádku.

Otevírací doba: od dubna do října pondělí - neděle 10 až 18 hodin