Z Německa po hřebenovce pohodlně na nejvyšší vrchol Šumavy

Tím, že přes jihočeský hraniční přechod Strážný zamíříte směrem k vrcholu Dreisesselberg neboli Třístoličník, pod nímž zaparkujete, nastoupáte na Plechý kolem tří set výškových metrů, což je asi o polovinu méně než cestou z Nové Pece kolem Plešného jezera. Turistickým lákadlem je také Trojmezí, kde se protínají hranice tří států — Česka, Německa a Rakouska.

O prázdninách bylo zhruba šest kilometrů červeně značené trasy pro pěší (cyklistům je vjezd zakázán), které vedou po státní hranici, dost frekventovaných.

Díky dobré dostupnosti a také nízké míře obtížnosti potkáte na hřebenovce, která patří na Šumavě k těm nejatraktivnějším, jak mladé páry, tak skupiny seniorů nebo rodiny s dětmi.

K parkovišti na bavorské straně dorazíte za necelou půlhodinu jízdy od hranic. Na zaplacení parkovného, které činí pět eur na den, je však třeba mít drobné. Automat nepřijímá karty ani bankovky. V nouzi se dají peníze rozměnit v německé horské chatě u vrcholu Třístoličníku (1333 m n. m.) vzdálené po asfaltové cestě od parkoviště asi kilometr. Mají tu teplé a studené nápoje a z jídel například gulášovou polévku, párky nebo tradiční germknödel, kynutý knedlík plněný povidly.

Na dohled restaurace se tyčí žulové skalní útvary, které daly vrcholu název — připomínají totiž trůny, na kterých se podle pověsti scházeli panovníci tří zemí. Na dvou z nich se nacházejí vyhlídky opatřené dalekohledem, který funguje po vhození padesáti centů. Bližší, jižně položená skála nabízí výhledy na Bavorsko a někdy i Alpy. Ze severního, hlavního vrcholu spatříte českou Šumavu, ale i Český Krumlov.

Pod vyhlídkou stojí kaple věnovaná biskupovi Johannu Nepomuku Neumannovi (1811-1860), rodákovi z Prachatic a katolickému misionáři, který se stal v roce 1977 druhým světcem USA, kde mimo jiné psal knihy a zakládal kostely a školy. Naposledy působil jako biskup ve Filadelfii, kde také zemřel.

Když od restaurace vyrazíte po červené směrem na jihovýchod, kamenitým a vlivem rašelinišť místy podmáčeným terénem se přes vrchol Trojmezná (1362 m n. m.) zhruba za hodinu dostanete do bodu, kde se stýkají hranice tří států. Téměř v jeden moment se tak ocitnete v Česku, Německu i Rakousku. Na místě stojí trojboký žulový sloup se státními znaky a názvy jednotlivých zemí. Řada výletníků se tady otáčí a míří zpátky k autu. Někteří ale pokračují dál na Plechý.

Cesta vedoucí po nejvyšším hřebeni české a rakouské části Šumavy je lemována mrtvými či umírajícími stromy. Suché pahýly ale nepůsobí depresivně. Kůrovcová kalamita a extrémní klimatické podmínky paradoxně přispěly k tomu, že si turisté můžou užívat ničím nerušené výhledy.

V lese, který je záměrně ponechán přírodnímu rozkladu, nachází úkryt spousta druhů hmyzu, kterým se živí ptáci. Kdo si chce dát více do těla a také zažít jiný charakter krajiny, může u rozcestníku Plechý z hřebenovky odbočit po žluté cestě směřující k Plešnému jezeru. Už při mírném klesání na prvním kilometru spatříte ze dvou vyhlídek jeho hladinu, v případě té druhé i část vodní nádrže Lipno.

Stojí tu rovněž skoro patnáct metrů vysoký žulový památník česko-rakouského spisovatele a malíře Adalberta Stiftera (1805-1868). Ten pocházel z Horní Plané a ve svých dílech se nechal často inspirovat přírodou. Ne nadarmo bývá nazýván básníkem Šumavy.

U památníku na žlutě značenou cestu navazuje zážitková stezka Duch pralesa, která vás po více než dvousetmetrovém klesání na jednom kilometru přivede až k Plešnému jezeru. Stezka zábavnou formou na naučných panelech seznamuje s „lesní divočinou v její přirozené podobě". Les na Trojmezné je totiž v rámci střední Evropy nejrozsáhlejší a nejzachovalejší komplex horského smrkového porostu, který má charakter pralesa.

Pokud stezku absolvujete (vzhledem k hrozbě padajících stromů na vlastní nebezpečí), dostanete se na hráz nejširšího ledovcového jezera v české části Šumavy.

Název získalo podle hory Plechý, na jejímž svahu se rozkládá. Po úpravách hráze a vybudování stavidel využil vodu z Plešného jezera pro napájení Schwarzenberského plavebního kanálu jeho stavitel Josef Rosenauer (1735-1804). Tímto způsobem se šumavské dříví přepravovalo do Vídně do roku 1891.

K autu se můžete vrátit stejnou trasou, nebo u Trojmezí odbočit na neznačenou cestu vedoucí po rakousko-německé hranici. Po několika stech metrech se po ní dostanete na začátek německé turistické cesty, která víceméně kopíruje červenou hřebenovku, ale je o něco krkolomnější, protože prochází kamenným mořem. Zároveň nabízí mnoho výhledů a díky mohutným kamenům i možností, kam se posadit a kochat se.

Cesta může z velké části vést podmáčeným terénem, kdy je třeba přeskakovat z kamene na kámen a při hledání suché cesty i tu a tam přelézt spadlý kmen. V každém případě je dobré mít pevnou a voděodolnou obuv. Vzhledem k chybějícímu mobilnímu signálu také doporučuji stáhnout si pro jistotu do telefonu mapu Bavorska. Rozdíl v kvalitě českého a německého turistického značení je totiž patrný na první pohled.