Výlet na Bezděz a Ralsko, dvě hradní perly Máchova kraje

Hrad Bezděz patří k objektům, které zná každý, skoro každý i osobně, ale přesto výpravy návštěvníků k němu nepolevují. Opětovně jsem se o tom přesvědčil. Brzy ráno nás, kteří zdolávali prudké stoupání k památce, již nechal v letech 1264 až 1278 postavit známý tvůrce hradů, král Přemysl Otakar II., bylo sice vcelku málo, ale za necelou hodinu se do kopce i z kopce vinula vysloveně procesí. Národní kulturní památka (od roku 1978) je prostě populární.

Dominantní z hlediska blízkého okolí už je samotný vrch (604 metrů nadmořské výšky), natož s vylepšením v podobě hradu se dvěma zdálky viditelnými věžemi – té větší se zcela po právu říká Velká, je vysoká 30 metrů a slouží jako bezvadná rozhledna. Nižší, dvacetimetrová, je vlastním jménem Čertova a nejkrásnější pohled na ni, stejně jako na sousední vrch Malý Bezděz, je právě z rozhledny, o níž byla před chvílí řeč.

Dokonalý pro oko je ovšem i zbytek areálu – nejen nejcennější část, za niž odborníci považují gotickou kapli, ale i další paláce a prostory, navíc v čase této návštěvy obohacené výstavou obrazů Světlany Žalmánkové z nedaleké Bělé pod Bezdězem. Obrazů plných emocí, které se netají úmyslem nabízet to, co Henri Matisse vyjádřil slovy: Chci vyrovnané čisté umění, které nezneklidňuje ani neunavuje. Chci, aby přepracovaný a vyčerpaný člověk pocítil před mým obrazem klid a pohodu...

Dříve než se pustíme do zdolávání ještě vyššího kopce s hradem na svém hřbetě, na skok jsme se zastavili v Mimoni. Ze spousty míst je odsud krásně vidět vrch Ralsko, který budeme atakovat, ale nejen to. Mimo jiné také zaujme nejcennější památka, jíž je raně barokní kostel sv. Petra a Pavla z druhé poloviny 17. století.

A teď již jsme vysloveně na dostřel Ralska. Vrch se strmě tyčí nad námi – aby ne, nad okolní krajinou se zvedá o téměř čtyři sta metrů, my ale zůstaneme na jeho severním úpatí. U obce Noviny pod Ralskem je zajímavé říční zákoutí.

Teče tu Ploučnice, zdejší místo je známé jako Průrva Ploučnice a k vidění je tu velice působivá soutěska. Řeka ji ve skalách vyrazila v délce zhruba 150 metrů. Výška skal soutěsky se pohybuje mezi pěti až dvanácti metry.

Když jsou kolmé stěny pískovce dobře nasvíceny, zdají se být místy okrové, častěji růžové až cihlově červené. Pěkné místo.

A teď již vzhůru na vrchol v nadmořské výšce 696 metrů. Na střechu Ralska se vydáváme z jihozápadního úpatí od obce Vranov. Po půl kilometru nás čeká odbočka na Juliinu vyhlídku, na první z řady míst, kterými tento vrch oplývá – na místo dalekého výhledu.

Až nyní se cesta začne pořádně zdvihat a mířit do výšin. Čím víc se blížíme k vrcholu, jemuž vládne zřícenina hradu, který po husitských válkách založili Vartenberkové, tím víc jsou svahy pokryté suťovými poli. Těsně pod nejvyšším místem už jsou velice dobře patrné čedičové skalní bloky.

A pak jsme nahoře, v místech s ideálním kruhovým rozhledem, vcházíme do areálu, s nímž se váže pověst podobná té o blanických rytířích, do sídla, kde v dávných dobách mimo jiné působili penězokazci i loupeživí rytíři.

Zde se asi jen málokdy setkáte s větším počtem návštěvníků. Žádná procesí jak na Bezděz. Což ovšem neznamená, že by snad hrad Ralsko nebyl turisticky atraktivní. Pravý opak je pravda.