Výlet českosaským pohraničím. Cín, rašeliniště i malebné rozhledy

Naše cesta směřuje do východních Krušných hor do oblasti známého hraničního přechodu Cínovec. Odtud vyrazíme na přibližně dvacetikilometrový pochod krásnou krajinou, která je ještě zapadlá sněhem. Na rozdíl od nižších poloh.

Túra začíná u hotelu Pomezí, který je východiskem jak turistické trasy, tak Krušnohorské lyžařské magistrály. Trasa nás vede do lesa směrem na Husův vrch. Po levé straně se po chvíli nachází důl Cínovec II, který svou slávu zažil v 70. letech 20. století.

O kus dál je mnohem zajímavější místo, a sice Cínovecká halda, kde je uskladněn odpadní materiál z těžby. Je plná ne úplně čistého lithia a zdejší pozemek údajně koupil miliardář Karel Janeček. V období cínové horečky nebyl o lithium zájem. Těžba již měla podle médií začít, ale do země se zatím nekoplo.

Mimochodem Krušné hory jsou bohaté nejen na lithium, ale také na cín a wolfram. První jmenovaná surovina je rovna zlatu — používá se totiž při výrobě elektrických baterií. Její hodnota v Krušných horách je podle týdeníku Týden odhadována na 1,5 bilionu korun. O zdejší hory se tak zajímá i Elon Musk.

Konec těžařského exkurzu a pokračujme v cestě. Naše značka je modrá, vede do zasněženého lesa na Sedmihůrskou cestu, kterou protínají strouhy, jež se valí z kopce. Protože jsme se rozhodli navštívit Cínovecký hřeben, musíme odbočit na severovýchod a vydat se po Sedmihůrské cestě k bývalé hájovně. Ta se nachází na pasece obklopené lesy, kde zrovna svítilo pravé horské slunce. Jak by také ne, když jsme v 800 m n. m.

Hájovna Pod sedmi štíty byla kdysi loveckým zámečkem, který nechal postavit kníže Clary-Aldrigen z Teplic v 18. století. Byl celoročně využíván šlechtou. Myslivna také sloužila jako skladiště zabaveného zboží, které zde pašovali po pašerácké stezce. Od roku 1945 začal chátrat a dnes tam stojí pouze stáj, kterou využívají Lesy ČR a myslivci. Je odtud krásný výhled a místo jako dělané pro občerstvení.

Za zmínku stojí, že se již nacházíme v přírodní parku Východní Krušné hory, který byl vyhlášen pro ochranu krajinného rázu s lesními hřebeny, rašelinnými loukami, vzácnými rostlinami a živočichy.

Naše další zastávka je o dva kilometry dále a je pro mnoho turistů asi nejzajímavější. Jde o Sedmihůrskou vyhlídku s posezením a malou sochou sovy. Stačí si jen sednou a nechat se unášet malebným výhledem na Krušného hory, Teplice, údolí s obcemi i větrné elektrárny. Za krásného počasí je to vynikající místo na odpočinek a relaxaci. Nedaleko odtud je zřícenina hrádku Loupežný. V minulosti sloužil jako opevnění k ochraně sídla horníků. Nyní tam najdete jen terénní pozůstatky zbytků hrádku.

Po žluté míříme k rozcestníku Pod Komáří hůrkou, kde se stačí rozhodnout, kam dál. Kousek odtud je vrch Komáří hůrka. Jezdí sem lanovka z Krupky, je tu možnost občerstvení, ubytování a především hezkých pohledů. Naše výprava ovšem pokračuje opačným směrem na Cínovecký hřbet.

Červená trasa spolu s naučnou stezkou vede malebnou přírodou na jedné straně s lesem, na druhé s loukami. Po cestě potkáváme hospodářství s ovcemi a kozami a vlající českou vlajkou. V těchto místech ještě před druhou světovou válkou bývala obec Přední Cínovec, která vznikla již ve 14. století pro horníky, kteří těžili cín. Na konci 19. století fungovala také malotřídka a byl zde kostel.

Nejvyšším bodem je Cínovecký hřbet s nadmořskou výškou 881 m n. m., ale značená cesta na něj nevede. Mírným kopcem posléze dorazíme na silnici, která je v zimě uzavřena, ale přesto po ní jezdí auta.

Krušné hory jsou plné rašelinišť, my procházíme kolem přírodní památky Cínovecký hřbet, kde je chráněno právě rašeliniště, jež má velký význam pro hospodaření s vodou v krajině. Nejenže zadržuje větší množství vody, ale v suchých obdobích naopak může dotovat okolní krajinu. Funguje vlastně jako houba – nasaje a postupně vodu uvolňuje. V této přírodní památce žije mnoho chráněných rostlin a živočichů.

Naše túra uběhla rychle, a tak jsme v Cínovci, kde nás vítá Kostel Nanebevzetí Panny Marie s hřbitovem. Tato barokní stavba byla postavena již v roce 1732. Kostel je jednolodní s hranolovou věží, kde býval umístěn zvon z 15. století.

Cínovec je vlastně taková osada, která patří pod město Dubí. Jsou tady dva hraniční přechody, jeden v centru obce, kde lze nakoupit v pohraničních obchodech, ovšem ne běžné potraviny. Je tu také několik kadeřnických salonů a restaurací. Pochopitelně také štoly a poddolované území.

Cínovec byl založen již ve 12. století, a to horníky, kteří zde těžili cín. Písemná zmínka však je známa až z roku 1378. Zajímavostí jsou hranice mezi Čechy a Saskem, které byly určeny Chebskou smlouvou v roce 1459 a od té doby jsou stále platné. Obec je známa především těžbou, která probíhala až do roku 1990 už od středověku. Následně se Cínovec stal spíše rekreační lokalitou, kde jezdí nejen místní, ale také lidé z Prahy.

Po téměř 20 kilometrech to chce zaslouženou odměnu v podobě pozdního oběda v jedné z místních restaurací. Vaří dobře a ceny jsou tak nějak pražské, nebo německé. Našich sousedů je tu totiž poměrně hodně.