Pekařova brána je unikátem Českého ráje. Vyfotit s ní své auto chce každý

Pekařova brána vznikla během stavby silnice, kdy projektanti narazili na pískovcovou skálu s názvem Mnich a zželelo se jim půvabného přírodního útvaru, který nechtěli zničit. Rozhodli se jej proto zachovat a naopak využít. Do Mnicha nechali vytesat lomený gotický oblouk a horní část skály zpřístupnili zbudováním schodů po jeho pravé straně. Brána byla oficiálně zprovozněna v roce 1914.

Tunel ve skále měří ve svém nejdelším místě 5,2 metru, v nejkratším pak jen 3,4 metru. Vysoký je 6,3 metru a široký 5 metrů. Oficiálně byl přeměřen 16. června 2018 v rámci oslav 700 let od založení obce Vyskeř, kdy byl také zapsán do České knihy rekordů jako nejkratší tunel v zemi.

Název nese společné dílo matky přírody a lidských rukou po Josefu Pekařovi, významném českém historikovi a profesorovi Univerzity Karlovy, ještě z dob, kdy tudy vedla původní čtrnáctikilometrová turistická stezka z hradu Kost na hrad Valdštejn, která rovněž nesla jeho jméno.

Její vytvoření inicioval Klub československých turistů (KČST) v místech, kudy chodíval Pekař, když psal Knihu o Kosti. Pekařova stezka byla klubem schválena 18. prosince 1937 v Praze a slavnostně předána 22. května 1938 v Sobotce u příležitosti 50. výročí založení KČST a 20. výročí vzniku Československa. Během oslav byla i slavnostně pojmenována Pekařova brána.

Název brány i stezky byl po roce 1948 smazán z turistických průvodců, vytesané jméno v tunelu ale zůstalo.

Dnes vede naučná stezka Josefa Pekaře z Dolánek do jeho rodného Malého Rohozce a končí v Jenišovicích, kde je pochován. Trasa je dlouhá čtyři kilometry a je na ní šest zastavení s informacemi o jeho životě.

Na vrchol Pekařovy brány se dostanete po tesaných schodech, horolezci nahoru šplhají hned čtyřmi lezeckými stezkami s mnohdy nevšedními názvy Knihomol, Normální, Odkolek a Severní.

Pekařova brána je půvabná v každém ročním období, ale ani během prázdnin tu nenarazíte na davy. Každou chvíli se tu však někdo zastaví, aby se pokochal pohledem ze silnice i od „nárožní hlásky“, útvaru, jemuž se dodnes říká Mnich a je nejvyšším bodem brány.

„Přijeďte na podzim, s pestrobarevným listím okolo je snad nejkrásnější,“ nabádá mě při focení zdejší rodák, který tudy z Vyskeře do Libošovic a zpět jezdí pět dnů v týdnu. Během chvilky kolem prosviští dva motorkáři, a když kousek od brány zastaví nablýskaná červená škoda 120, spokojeně zmáčknu spoušť.

Vždycky není potřeba mířit za zajímavostmi letadlem. V českých luzích a hájích čekají půvabných míst tisíce. Stačí jen sednout do auta a vyrazit za jejich objevováním.