Vrcholí dny, kdy lze vychutnat podzimní krásy šumavské Vydry

Ještě před pár dny počasí mimořádně přálo, obvyklé podzimní mlhy se prakticky nekonaly, takže užít si barev podzimu bylo takřka na denním pořádku. Jak se však dny krátí, tak i listí ze stromů brzy mizí, a milovníci a fotografové tohoto období právě slaví pomyslné žně.

Tajemství nedlouhého toku Vydry je vcelku prosté, podobně jako třeba Berounka nemá vlastní pramen, ale vzniká soutokem několika zdrojnic, v tomto případě potoků. Konkrétně se jedná o potoky Roklanský, Modravský a Filipohuťský, jejichž vody se setkávají přímo těsně pod Modravou.

A pro další matení veřejnosti: Modravský potok se rodí soutokem Březnického a Luzenského potoka. Čtenáři Karla Klostermanna pak dozajista odchytli, že tento snad nejproslulejší typičtější spisovatel Šumavy označuje vrchol Luzného jako prameniště Vydry.

Její tok končí u Čeňkovy pily, kde své vody spojuje s další nádhernou šumavskou řekou Křemelnou a v těchto místech vzniká Otava.

Od mostu kousek nad soutokem je ideální vyrazit proti proudu Vydry, jinak na levém břehu stojí nedaleko penzionu a restaurace Bystřina (v době covidu je v provozu výdejní okénko a venkovní posezení) elektrárna Vydra z roku 1937, kde jindy je v provozu i výrobě elektrické energie věnované infocentrum.

Další, a i starší, malá vodní elektrárna je o něco málo níž po proudu na pravé straně, přímo proti soutoku Vydry a Křemelné. Jedná se o kulturní památku, již cesta k ní podle nadzemního dřevěného náhonu je působivá.

Původně to bývala pila, zbudovaní Čeňkem Bubeníčkem v letech 1863-1870, a roku 1912 přestavěná na elektrárnu. Toto místo má své kouzlo i za třeskuté zimy, kdy náhon zdobí rampouchy a vodní přepad vytváří ledopády.

Od mostu po asfaltové silnici, zapovězené i tento příkaz velmi často nerespektujícím cyklistům, již počíná typické balvanité řečiště s pěnivou vodou temně hnědé barvy, danou okolními horskými rašeliništi, jejichž vody ji napájí.

Zhruba po pěti kilometrech je rozcestí u známé Turnerovy chaty, kde lze odbočit po žluté a sledovat Zhůřský potok. Ovšem pro seznámení se s krásou řeky, pojmenované po čilé a hravé vodní šelmě, postačí i mnohem kratší procházka.

Z Modravy je to po proudu, vlastně i po silnici, jen ani ne pět kilometrů k Antýglu, bývalému králováckému dvorci.

Oblíbenou zastávkou je obnovený hradlový most, nalézá se zde i vtok do Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Kousek níž silnice pokračuje přes most k Srní, od parkoviště u Antýglu jsou to jen tři kilometry k rozcestníku u Turnerovy chaty.

Z Modravy rozhodně stojí za to, podobně i handicapovaným určenou cestou, poznat zdrojnice Vydry, jako Modravský potok a Roklanský potok.

Tento kout naší vlasti stojí za návštěvu v každém ročním období, a konkrétně mimosezona, tedy ne v době nájezdů mnohdy k přírodě vztah nemajících turistů, je pro klidné putování Šumavou neskonale lepší. A nemusí to být jen momentálně vrcholící podzim.