Hlavní obsah

Vodopády, peřeje, kamenná moře a strmé skály. Na procházce údolím divoké Doubravy

Až k Chotěboři vede z centra Čech cesta krajinou když ne rovnou jak stůl, tak zvlněnou opravdu jen mírňoučce. Ovšem pak to ve zmíněném městě vezmete doleva ve směru na Horní Sokolovec a po pár kilometrech, či spíše stovkách metrů se nestačíte divit. Silnice se vrhá kamsi dolů, do hlubiny, klikatí se podobně jak slavná norská Cesta trollů a mezi stromy začínají vyrůstat skály.

Údolí DoubravyVideo: Miroslav Šára, Novinky

Článek

Na samém dně vás pak čeká setkání s opravdu působivou „divočinou“. Protéká jí zpěněná řeka přeskakující četné balvany (pohledům nabízející i několik vodopádů), kolem spěchající vody se tyčí stále strmější a vyšší skály (na některé vedou příkré stezky a schodiště podobná žebříkům, aby horní partie skalisek posloužily coby přírodní rozhledny) a okolo vás hlídkuje les.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Údolí Doubravy, v místech poblíž Horního mlýna

Právě jsme se ocitli v přírodní rezervaci Údolí Doubravy na Havlíčkobrodsku, tudíž na Vysočině.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Údolí Doubravy

Na stezku podél řeky jsem se vydal od tábora, který dává na vědomí, že je spřízněn se skauty ze Staré Boleslavi, a od místa, kde stával Horní mlýn, v roce 1854 rodiště spisovatele Ignáta Herrmanna.

Řekl bych, že cesta proti proudu má jednu nepopiratelnou výhodu – s každou stovkou ujitých metrů se koryto vodního toku stává o něco prudší, přibývá balvanů, peřejí, skály se vypínají stále impozantněji, pod nimi se vrší kamenná moře…

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Čertův stolek

Až se objeví cedule s informací, že kdo se vydá po modré velice strmě vzhůru nad levý břeh, čeká ho vyhlídkový Čertův stolek.

Asi o čtvrt kilometru dál se totéž nabízí v případě skaliska nad břehem pravým, kde se lze pokochat pohledem na vrcholky stromů a mezi nimi blyštící se tok Doubravy z míst, kde stával na začátku 15. století poprvé připomínaný hrad Sokolohrady (užívá se i název Sokolov). Méně vhodné a více exponované místo pro stavbu čehokoliv si člověk jen stěží dokáže představit.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

U doubravského vodopádu

A to již se blížíme do soutěsky zvané Koryto, zúženého místa mezi skalami, kudy se řeka prodírá nejen ještě hlasitěji, ale i s doprovodem četných stále živějších peřejí – a také dvou vodopádů. Na výšku mají něco málo přes dva metry, ale jelikož netrpí nedostatkem vody, působí – na naše poměry – bezmála bouřlivě.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Vodopád na Kamenném potoce

V blízkosti údolí – po další z modrých odboček, tentokrát nedaleko Točitého víru, místa, kde řeka prudce zatáčí doleva – se naskýtá ještě jeden podobně vysoký vodopád, s průtokem o něco skromnějším, ale přesto celkovým dojmem malebný. V tomto případě se jedná o vodopád na Kamenném potoce, levostranném přítoku Doubravy.

Z Koryta pokračuje údolí řeky Doubravy až k obci Bílek. Ze soutěsky jsou to ke zmíněné obci asi dva kilometry. Zhruba v polovině této trasy padá řeka půldruhého metru vysokým vodopádem do hluboké tůně. Místu se říká Mikšova jáma.

Související témata:

Výběr článků

Načítám