Vlastivědné muzeum v Jeseníku ovládla stavebnice Merkur

Poprvé si hrály děti se stavebnicí Merkur v roce 1925. Kovová hračka podporující vynalézavost se zrodila v Polici nad Metují díky Jaroslavu Vanclovi. Systém dírkatých součástek spojovaných šroubky a matičkami nahradil jeho původní stavebnici Inventor.

Ta spočívala ve spojování jednotlivých kovových dílů háčky, které připomínají systém haki. Hrát si s takovou stavebnicí bylo docela složité, a tak není divu, že se ve větší míře neprosadila.

Konstruktér však nerezignoval a o pět let později představil systém nový a daleko preciznější. Nepraktické háčky nahradil dodnes známými matičkami a šroubky. A pak už byl jen krok k patentování ochranné známky Merkur. Pan Vancl to udělal před 86 lety, a od té doby obliba stavebnice už jen stoupala.

Od roku 1930 se začaly vyrábět plechové elektrické vláčky Merkur, nejdříve pouze jednotlivé díly, posléze i celé mašinky. Časem se stala stavebnice Merkur po celém světě opravdovým hitem. Svůj název získala nejspíš podle římského boha Merkura, patrona řemesel a šikovných lidí. Na stavebnici dnes s láskou vzpomínají hlavně naši dědové a tatínkové, kteří s ní prožili bezpočet hodin.

„Touto výstavou jsme chtěli především mladší generaci připomenout, že stavebnice Merkur stále existuje. Ba co víc, úspěšně expanduje s novými variantami jak do západní Evropy, tak do států na východ od nás – do zemí bývalého Sovětského svazu,“ říká kurátorka výstavy Veronika Rybová.

„Spojili jsme se s Jiřím Mládkem, který je největším majitelem sbírky Merkuru na světě, a rozhodli se představit její úžasnou historii.“ Bezpočet stavebních variant tohoto geniálního systému otevíral už od počátku pro všechny konstruktéry netušené obzory. Ti nejlepší její nabízený potenciál odhadli a naučili se ho využívat.

Pro odzkoušení světového vynálezu – kontaktních čoček – využil možností Merkuru dokonce i profesor Otto Wichterle. Nebyl však jediný. Následovali jej další i v jiných oborech. Ve stálé expozici Merkuru v Polici nad Metují je například vystavena předchůdkyně tiskárny. „Je to zapisovač, který byl sestrojen, když u nás byly počítače ještě v plenkách,“ přibližuje exponát Jaromír Kříž, stávající majitel Merkuru.

Období vzestupu se u stavebnice střídalo se stagnací. Nedostatek barevných kovů za války utlumil její výrobu. Po znárodnění se posléze díky činnosti podniku zahraničního obchodu Pragoexport dostal Merkur naopak na výsluní a dělal radost dětem po celém světě. Skutečný boom zažila stavebnice v 70. letech minulého století. Dalším okamžikem bylo období privatizace. Nechybělo mnoho a Merkur se přestal vyrábět. Naštěstí se tohle české rodinné stříbro podařilo zachránit zásluhou Jaromíra Kříže.

V tradici výroby klasické české stavebnice dnes pokračuje společně se svým mladším synem. Už před patnácti lety u nás získal Merkur titul Hračka roku a dnes má slušné renomé opět i v zahraničí. Například u příležitosti 100. výročí prvního letu bratří Wrightů vyráběli do Ameriky více než 100 modelů letadel. Stal se jednou z oficiálních hraček těchto významných oslav.

Každý rok přichází firma na trh s novou stavebnicí. Do povědomí se stále silněji zapisuje jako výrobce vláčků, odvážně se v Polici nad Metují pustili do příprav výroby robotických stavebnic. „Jednáme s ministerstvem školství o využití stavebnic pro rozšíření výuky na základních a středních školách,“ doplňuje inženýr Kříž.

„To, že dlouhodobě spolupracujeme s ČTVU, se o naší firmě ví. Jsem velmi smutný z toho, že technické vzdělání naší mládeže klesá, což potvrdily i nejnovější světové průzkumy.“ Nejžhavější novinky společnost představila počátkem února (4.–9. 2. 2011) na veletrhu hraček v Norimberku.

Ale zpět na výstavu do Jeseníku. Krásu starých kovových stavebnic můžete obdivovat díky unikátní sbírce Jiřího Mládka. Patří na světě do pětice největších sběratelů dětských kovových stavebnic. I díky tomu se na každé jeho výstavě můžeme těšit z něčeho neobvyklého.

Výstavním prostorám Vlastivědného muzea Jesenicka dominují velké exponáty ruského kola, rozhledny, vysoké pece a funkční model železnice s parní lokomotivou. V herně si kromě dětí mohou „pohrát“ i dospělí a zavzpomínat na časy, kde počítače a televize neubíraly čas na tvůrčí činnost, rozvoj motoriky i zájem o techniku.