Ve Vysokém Chlumci u Sedlčan zabloudíte do minulosti jako z pohádky

Vysoký Chlumec leží 35 km východně od Příbrami a 8 km jihozápadně od Sedlčan, v krajině středního Povltaví.

Vesnička jako z pohádky, s potůčkem a malebnými lávkami vzniká a rozrůstá se už třináct let. Jednotlivé stavby a jejich zařízení se sem často složitě stěhují za pomoci moderních technologií z blízkého i vzdálenějšího okolí. Vytvořit tu jeden z nejmladších skanzenů v Česku napadlo v roce 1998 ředitele Hornického muzea Příbram Josefa Velfla.

„U nás v muzeu jsme si tehdy uvědomili, že to je jedna z posledních možností, jak zachránit pro budoucí generace doklady o životě lidí v malebné krajině dotčené báňským podnikáním, konkrétně těžbou kamene. Muzeum tehdy odkoupilo od rodiny Lobkowiczů pozemek o rozloze tři hektary ve Vysokém Chlumci nedaleko Sedlčan a následujícího roku začala vlastní výstavba muzea v přírodě,“ vzpomíná Josef Velfl.

Dvě prohlídkové trasy, jedna po souboru lidových staveb a druhá mapující místní technické objekty na vodní pohon, dnes návštěvníkům nabízejí jedinečnou podívanou. Objekty jsou na celém prostoru rozmístěny tak věrohodně, že skutečně vzbuzují dojem půvabné vísky.

„Prvním objektem byl roubený dům z Obděnic, který pamatuje osmnácté století,“ vzpomíná etnolog Hornického muzea Příbram a vedoucí skanzenu Lubomír Procházka. „Přenést jej sem patřilo spolu s domem z Mašova k těm nejobtížnějším úkolům. Části černé kuchyně vážily třicet dva tun!“ Na domu z Mašova je dokonce na jednom z trámů vyryto datum jeho vzniku: 1732.

Přesun kolosu se podařil, což je při tak ohromné hmotnosti republikový rekord. Poměrně náročné se ukázalo také sestavení zařízení pily na vodní pohon, takzvaný katr. „Získali jsme ji totiž bez jediného plánu, a tak celé sestavování trvalo přibližně čtyři roky,“ upozorňuje Lubomír Procházka. Podle něj byla také velmi obtížná stavba vodního mlýna pocházejícího z Radešic u Petrovic.

Mlýn se skládal dva roky a je zatím posledním přírůstkem. Postavil jej v polovině 19. století Jakub Jedlička a mouka se v dřevěné roubené budově mlela nejen pro celou vesnici, ale i pro přilehlé okolí. Bůhví jaký by byl jeho osud nebýt jeho vykoupení pro skanzen.

Při akcích, jako je Den řemesel, mlýn ožívá a přibližuje návštěvníkům celý proces mletí. „Mlýn se musel na místě, kde stával, rozebrat na jednotlivé kameny a trámy,“ přibližuje celý proces ředitel Velfl.

„Tady ve skanzenu se pak zase dával dohromady. Stavební firma, která akci zajišťovala, používala celou řadu dobových technologií i pracovních nástrojů.“ Všechny objekty, které se ve skanzenu nacházejí, pocházejí z okresu Příbram, z Voticka na Benešovsku a jádro celé sběrné oblasti představuje Sedlčansko a okolí Petrovic u Sedlčan.

Nyní se ve Vysokém Chlumci nachází celkem 16 objektů. Kromě obytných stavení a technických staveb, jako jsou právě mlýn a pila, tu najdeme i hospodářské objekty, tedy stodoly, špýchary, kolny na vozy, včelíny či holubník. Mimoto se návštěvník setká ve skanzenu i s menšími technickými stavbami, jako jsou milníky u cest či patníky, a s drobnými sakrálními památkami.

„Rádi bychom sem přenesli dalších pět staveb. Usilujeme o kovárnu a mělo by dojít také k přenesení rybárny pro chystanou expozici rybářství, tak typického pro Sedlčansko,“ prozrazuje plány Lubomír Procházka.

Zájem o skanzen je veliký. Ročně jej navštíví více než dvacet tisíc platících návštěvníků. Nápor je patrný zvlášť ve dnech, kdy mohou vidět roztočené soukolí kolovrátku, ochutnat chléb z místní pece, obdivovat vertikální, nikoli horizontální, jak je obvyklé, vodní pilu, spatřit na vlastní oči kováře při práci či zkusit si podojit ovci na věrné maketě.

„Bylo tu víc než dva tisíce lidí,“ pochvaluje si ředitel Velfl. Nezapomenutelná atmosféra rukodělných činností stále láká. Akce ve skanzenu si našly i své pravidelné návštěvníky.