Ve Vrtbovské zahradě lze obdivovat Braunovy sochy i kochat se jedinečnými výhledy

Jak název napovídá, nese jméno po svém budovateli, kterým byl Jan Josef z Vrtby, nejvyšší purkrabí Pražského hradu. Jeho postavení napovídá, že žádný zchudlý šlechtic to rozhodně nebyl, a tak byl schopen finančně zabezpečit, aby jeho záměr, přestavět palác a vybudovat zahradu po vzoru zahrad italských, realizovali počátkem 18. století ti nejlepší umělci a stavitelé jeho doby.

Coby architekta tedy najal Františka Maxmiliána Kaňku, stopy jeho práce můžeme dodnes obdivovat například při úpravách paláců mnoha rodů, jako byli Černínové, Valdštejnové, Fürnstenbergové, Lažanští, Thurn-Taxisové a další, stejně jako pracoval pro augustiniány, cisterciáky nebo Tovaryšstvo Ježíšovo. A jelikož se osobně znal také se sochařem Matyášem Braunem a malířem Václavem Vavřincem Reinerem, měl Vrtba pro své vize ten nejlepší tým.

Samotný palác byl postaven již dříve, a to jako prvotní základ roku 1591 zde svůj dům, jeden ze tří, tvořících jádro budoucího paláce, vystavěl Ulrico Aostalli de Sala, italský architekt.

Vcelku krátce zde od roku 1620 pobýval Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – ne že by se mu zde snad nelíbilo, když už do bydlení zde koupí dost investoval (nejspíš již vlastnil i sousední dům), ale přišla Bílá Hora a poté již v červnu roku 1621 padaly rukou kata Mydláře hlavy českých pánů na Staroměstském náměstí a Kryštof Harant byl jedním z nich – meč mu při této veřejné odstrašující exekuci oddělil hlavu jako v pořadí třetímu. Následovala konfiskace majetku a poté roku 1622 koupě Sezimem Janem z Vrtby, který přikoupil i třetí dům a přestavbou z roku 1631 dal základy renesančnímu vzhledu paláce.

Pozdější barokní přestavba se nikterak zahrady nedotkla, naopak novodobá, z let 1990–1998, přispěla k její obnově a záchraně, počínaje statickým zabezpečením, terénními úpravami a obnovou některých fresek a pořízením kopií části soch konče. Veřejnosti byla zpřístupněna 3. června roku 1998.

Přístup do zahrady je z Karmelitské ulice č. 25, je i označený ukazatelem. Krátkým průchodem Vrtbovského paláce se branou s kopií Braunovy sochy Atlanta, jejímž autorem je František Maxmilián Kaňka, dostaneme k pokladně. Hned za vstupem do areálu zahrady se jako první nabízí malá sala terrena, zdobená freskami Zuzana a starci v antických ruinách a Venuše a Adonis od Václava Vavřince Reinera.

Další jsou pravděpodobně práce některého z jeho spolupracovníků. Sochy Cerery a Bakchuse ve výklencích jsou Braunovy originály, stejně jako alegorie Hojnost i Bohatství na vstupní bráně s kopií Atlanta. Odtud je jednak vstup do přilehlé místnosti, ve které jsou k vidění fotografie zahrady a má i připomínat pobyt Mikoláše Alše v letech 1886–1889, ale především se odtud otevírá výhled na spodní patro zahrady a po vstupu do ní i na její stupně.

Uprostřed tryská voda v malé kašně a zvuk padající vody ze sochy amoreta na mořské obludě se mísí s hlasy ptáků ve voliéře. V té jsou k vidění a slyšení jak i v mnoha domácnostech chované chůvičky, zebřičky a kanáři, ale i další exotičtí pěvci, jako amadiny, rýžovníci, zvonohlík mosambický, hýl mexický a další. Vpravo je vchod do umělecké galerie.

Dvojice schodišť vede na první terasu, na které se kromě zdobených váz tyčí kopie (originály jsou z důvodu jejich špatného stavu zakonzervovány v lapidáriu Národního muzea) Braunových soch římských bohů, konkrétně to jsou (dámy mají přednost) – Juno, Minerva, Diana, Apollon, Jupiter, Merkur a Vulkán.

Krom dalších soch – hrající si děti, ani zde nechybí jezírko s fontánou. Již odtud je nádherný výhled nejen na Malou Stranu, ale i na velkou část celé Prahy. Napravo je nejblíž kostel Panny Marie Vítězné a za ním žlutá budova Střední průmyslové školy grafické. Pochopitelně oku neunikne kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí.

Nejvyšší patro s teatronem poskytuje ještě širší rozhled i pohled z výše na samotnou zahradu. Teatron je jednoznačně motivován láskou k moři, počínaje mušlemi zazděnými ve vstupu na vnitřní schodiště, stejně jako reliéfy mořských panen.

Nedaleko po léta se třepetající vlajka Spojených států amerických na přilehlé Schönbornské zahradě připomene pamětníkům léta normalizace, kdy k ní mnozí tiše vzhlíželi jako k zapovězenému protipólu komunistickou propagandou zaplavenému veřejnému prostoru.

Zahradu často navštěvují novomanželé při svatebním obřadu, nebo jen pro pořízení vzpomínkových svatebních fotografií v romantickém prostředí, prostory je možné si pronajmout pro konference, garden party a podobně. Běžný návštěvník si může pořídit i roční permanentku, která má rozhodně smysl, protože první návštěva vesměs zanechá dojem vybízející k častému návratu. Ne náhodou Vrtbovská zahrada skončila jako 2. nejkrásnější zahrada Evropy pro roky 2019 a 2020.