Článek
Býk jménem Porto z Kampinoského národního parku a samice Karvina, Kasztelanka, Kartinka, Kahunka z Bělověžského národního parku zatím žijí v aklimatizační oboře Židlov. Už po několika týdnech budou vypuštěni do bezmála čtyři tisíce hektarů rozlehlé obory, kde kdysi bývala tanková střelnice.
Návrat do přírody
„Budeme se podílet na záchraně druhu zubra evropského, v budoucnosti by tu mělo žít stádo 25 až 30 kusů,“ řekl ředitel VLS ČR Jiří Janota s tím, že v řadě zemí vznikly záchranné chovy, které napomáhají s návratem zubra do volné přírody.
„V ČR existuje několik malých chovů, které se chovem zabývají. Obora v Židlově je v ČR první, kde budou zubři žít prakticky ve volné přírodě,“ upozornil Janota.
Podle jeho slov se VLS v případě úspěšného chovu v budoucnu pokusí několik kusů vypustit i mimo oboru do několika honiteb v okolních vojenských újezdech. Vzácná zvířata budou moci na vlastní oči spatřit v lesích okolo Ralska i běžní návštěvníci. „Zubři nejsou pro lidi nebezpeční. Návštěvníci ale budou muset respektovat určité zásady, jak se správně chovat,“ podotkl Janota a dodal, že u obory budou pro turisty umístěny informační panely.
Vojenský prostor je podobný přirozenému biotopu
Zoolog a ředitel českolipského vlastivědného muzea Zdeněk Vitáček zprávu o chovu zubrů přivítal s radostí. „Je to vynikající nápad. Prostředí bývalého vojenského prostoru je velmi podobné přirozenému biotopu polských národních parků, kde zubři žijí,“ řekl Právu Vitáček.
Podle něj se stáda zubrů v ČR pohybovala nejvíce v příhraničních oblastech, tedy i v okolí Ralska. V 16. století se poprvé objevil polodivoký chov zubrů v oborách u Brandýsa nad Labem a na Křivoklátsku. Zubři v Čechách vyhynuli asi v 18. až 19. století vinou člověka.
Nikoliv však kvůli lovcům, kteří se stali osudnými pro zubří vzdálené příbuzné, bizony v Americe, ale především kvůli odlesňování. V Evropě byl poslední volně žijící kus zastřelen v roce 1921, zachránit populaci zubra se podařilo díky několika kusům žijícím v zoologických zahradách.
„Zubři potřebují k životu rozsáhlé území stepi nebo lesostepi, což vojenský újezd Ralsko přesně splňuje. Je to také rozumné řešení využití opuštěného komplexu vojenského prostoru,“ narážel zoolog na období devadesátých let, kdy se při řešení otázky, co s opuštěným vojenským prostorem, objevovaly prapodivné nápady vybudovat zde chov nosorožců a mnoha jiných exotických zvířat.
