Ve skanzenu Vysoký Chlumec máte pocit, že vesnice je tu od nepaměti

„Jde nám o to, abychom zachovali ráz vesnice tak, jak bývaly v minulých staletích. Velkých či řekněme zastřešených staveb je tu devatenáct a tak by to mělo již zůstat,“ vysvětluje ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl, který nás skanzenem provází. Nabídku vybudovat ve středním Povltaví skanzen dostalo tehdejší Okresní muzeum v Příbrami, nyní Hornické, už v roce 1998.

„Nejprve jsme museli vykoupit tříhektarový nevyužívaný pozemek. Jednali jsme s tehdejšími majiteli, členy slavného rodu Lobkowiczů, a nakonec jsme se domluvili k oboustranné spokojenosti. Velkou oporou nám bylo rovněž od prvopočátku vstřícné stanovisko městyse Vysoký Chlumec,“ vysvětluje náš průvodce.

„V roce 1999 se nám podařilo pozemek oplotit, zároveň vykoupit první tři historické objekty, rozebrat je na původním místě, převézt do areálu skanzenu a začít stavět. Tedy sestavovat je podle zpracované dokumentace a pod dohledem odborníků na lidovou architekturu. Prvním objektem byl dům čp. 4 z Obděnic a dva roubené špýchary z Počepic, pro veřejnost zpřístupněné v roce 2002.

A pak, takřka každý rok, následovaly další. Stavby ve skanzenu vesměs pocházejí ze 17. až počátku 20. století. K nejstarším náleží osmiboká stodola z Podolí u Vojkova, která vznikla asi dvacet let po třicetileté válce, a dále čtyřboká stodola z Mašova, datovaná do druhé poloviny 17. století, nyní vstupní objekt muzea," dodává Josef Velfl.

Těch devatenáct velkých objektů doplňuje například holubník z Pojezdce, milník a hraniční kámen, které pocházejí z nedalekých Sedlčan, kříž z Obděnic. Jsou tu také dva včelíny a zvláštní stavbou je dřevěná výklenková kaplička z Nálesí u Chyšek.

Záměr byl, aby tady byly vesnické stavby výhradně ze zdejšího regionu. Nejdál to sem měla bývalá stodola z vojenského prostoru v Brdech. Objekt byl nejprve zdokumentován, pak každý trám a důležitý díl stavby označen, následně odborně rozebrán, opatrně převezen a na novém místě podle návrhu architekta a etnologa postaven znovu.

„Snažili jsme se o maximální autentičnost, jen dřevomorkou a jinými škůdci zničené trámy jsme nahradili novými. To byla nutnost. Například i veškeré spoje jednotlivých konstrukcí, byť jsou často skryty před zraky návštěvníků, jsou řešeny původním způsobem, bez použití moderních technologií a novodobých prvků,“ připomíná ředitel muzea. „Ty stavby byly na svých původních místech už určeny k zániku, skanzen je fakticky zachránil,“ vysvětluje.

Když přijdete ke stavení přímo pod vzrostlými stromy, nechce se vám věřit, že tu původně nestálo. S prostorem se harmonicky snoubí, jen si říkáte, co je starší, chalupa, nebo košaté listnáče? Většina obytných stavení, stodol či různých technických objektů stojí na žulových základech z okolních lomů.

„Umístění staveb určovali architekt Petr Dostál a další odborník na historická stavení, Lubomír Procházka. Prokázali obrovský cit pro výběr a následné umístění vybraných objektů v krajině. Proto Skanzen Vysoký Chlumec vypadá, na rozdíl od jiných obdobných zařízení, jako skutečná historická vesnice, která tu stojí odpradávna,“ říká ředitel Velfl.

„Nejsložitější bylo přemístění klenby černé kuchyně i s částí komína z obděnické chalupy. Těleso se nejprve muselo zalít do betonu a převézt na trajleru do skanzenu. Celé monstrum vážilo třicet tun. Stavební firma s pomocí dvou speciálních jeřábů ho opatrně usadila na nové základy, na centimetry přesně. Teprve pak se černá kuchyně WB s komínem obestavěla zbytkem transferované chalupy.

Obdobný husarský kousek jsme si pak ještě zopakovali v případě znovupostavení roubeného domu z Mašova datovaného na trámu rokem 1739. Jeho černá kuchyně s klenbou a částí komína o hmotnosti 32 tun byla opět transferována v bloku. Tato akce představuje republikový primát!"

K nejvzácnějším objektům ve skanzenu patří vodní pila z Dolní Sloupnice, jeden ze dvou katrů tohoto typu, které se v Česku ještě dochovaly, a také plně funkční kovárna nebo vodní mlýn z Radešic. Samozřejmě i s mlýnským kolem. Jen vodník k němu se nedochoval. Přitom by mohl bydlet v potoce nebo rybníčku Hyšperk přímo v areálu skanzenu.

Každý objekt je také vybaven dobovým nábytkem, nářadím a dalším inventářem. A znovu tu platí, že objekty jím nejsou předimenzované. Všechno vypadá, jako by si obyvatelé na chvilku odskočili pást ovečky, které tu mají, nebo nakrmit králíky.

Zatímco nové velké objekty už by přibývat neměly, zajímavé nářadí, ale třeba i drobné vybavení domácnosti, plastiky světců či jiné dobové artefakty jsou stále vítány. „Lidé nám je sami nabízejí. Často jde o skutečné unikáty. Ale stává se také, že si přijedeme nabízenou mlátičku prohlédnout a na místě zjistíme, že takovou už máme v inventáři,“ říká vedoucí skanzenu, etnoložka Klára Posekaná.

„Jednou jsme s poděkováním odmítli mlátičku, ale v hromadě věcí určených k likvidaci jsme objevili unikátní nosítka na seno. Místní vzácnost, protože kam se v okolních kopcích nedostal povoz ani trakař, snášelo se seno na nosítkách,“ dodává s tím, že nabídkám se ve Vysokém Chlumci rozhodně nebrání. Naopak je vítají.

Paní Posekaná má kolem sebe tým stejně nadšených lidí, jako je sama. Když je ve skanzenu například program s názvem Den řemesel, ukazuje, jak se před staletími prováděly různé rukodělné činnosti nebo i zapomenutá řemesla. Klára Posekaná se specializuje na šití. Umí to znamenitě. A zajímavě vypráví též 0 látkách, zpracování lnu, tkaní a vůbec o tehdejší módě na vesnici. Co si oblékali bohatí i chudší i ti úplně chudí.

Hornické muzeum nabízí také speciální programy pro veřejnost. K nejnavštěvovanějším patří právě Dny řemesel, kdy do skanzenu přijdou stovky návštěvníků. Můžete si zkusit upéct chleba či před Vánoci perníčky, vyzkoušet výrobu svíček, což bývalo lukrativní řemeslo, ale spoustu dalších včetně hrnčířského, kovářského, řezbářského a podobně.

Ve Vysokém Chlumci se slaví dobově masopust, Vánoce či Velikonoce a v programu Vojáci na vsi tu potkáte i regiment de La Croix francouzského krále Ludvíka XV. Vyprávění jeho plukovníka, jinak profesí historika Jiřího Šlajsny, vám objasní, co se dělo, když se pluk nakvartýroval do vsi. Kdo měl jaké povinnosti, kdo se staral o stravu a ubytování vojáků, nebo jak se verbovalo, jakou výstroj a výzbroj rekrut dostal, jak byl cvičen, jak se učil střílet apod.

Zajímavá byla i dobová bojová taktika v polovině 18. století. Vojáci po sobě stříleli ze vzdálenosti několika desítek metrů, a to ve třech řadách nad sebou - klečící, nachýlení a stojící. Ovšem největším nepřítelem nebyl ten, kdo stál proti. Na jednoho padlého byli až čtyři mrtví na následky zranění či na infekční nemoci, tehdy neléčitelné, které kosily celé pluky.

Okolí skanzenu nabízí spoustu příležitostí k pěším procházkám i cykloturistice, ale rovinu si tu moc neužijete, zato lesy a výhledy do krajiny jsou nádherné.

Také tu je spousta rybníků. Však nedaleké Sedlčany patřily slavnému rybníkáři Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan. U rybníčku v sousedství skanzenu má hned vedle parkoviště velkou dřevěnou sochu. Škoda že není přístupný vysokochlumecký hrad. Je sice pečlivě spravován rodinou Arco-Zinneberg, ale dovnitř se běžný smrtelník nepodívá.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Skanzen Vysoký Chlumec, Hornické muzeum Příbram