Článek
Mládě lachtana hřivnatého (Otaria byronia) se celý den pokoušelo dostat do vody, ale matka Líza jej bedlivě střežila. Nakonec usnulo na matčině ploutvi. U lachtanů je běžné, že matka mláděti zpočátku brání vstoupit do vody.
V první fázi při otevření venkovního výběhu lákala Líza mládě ven, ale jakmile se dostalo blízko vody, tak jej od břehu odháněla. Také nenechala ostatní lachtany, aby se k němu přiblížili. Jméno malé samičky se veřejnost dozví až na křtinách, které zoologická zahrada plánuje na 11. září.
Otcem je samec Nico, který za nešťastných okolností uhynul při akutní operaci žaludku minulý rok. Veterináři mu museli vyoperovat velký kámen, který do bazénu podle všeho hodili neukáznění návštěvníci.
Zoo Liberec v současné době chová čtyři lachtany, kromě Lízy s mládětem ještě dospělou samici Týnu (* 1992) a dospívající samici Mano (* 2008). Lachtani jsou v liberecké zoo zapojeni do programu na ochranu ohrožených druhů ESB - Evropské plemenné knihy.
Domovinou lachtana hřivnatého jsou vody s písečným či plochým pobřežím v Jižní Americe. Je velmi dobrým plavcem, své jméno získal podle prodloužené srsti na krku, která vytváří dojem hřívy. Samec dorůstá velikosti až 2,5 m a váží 250 kg. Samice dosahuje hmotnosti okolo 140 kg.
V době rozmnožování se samci shromáždí do kolonie, kde si každý vybojuje své místo a na něj láká samici. Nejsilnější samci mívají v koloniích až 80 samic, většinou však harémy čítají pod dvacet zvířat. V této době využívají zásobu podkožního tuku a vůbec nepřijímají potravu.
Samice je březí 333 - 340 dní, poté rodí jedno mládě o velikosti cca 85 cm a váze 10 - 15 kg. Samice má ale schopnost svou březost pozastavit – jde o tzv. odloženou nidaci, aby zajistila mláděti co nejvýhodnější podmínky při narození.
Hlavní složku potravy tvoří ryby, dále i hlavonožci, korýši nebo tučňáci. K jejich přirozeným nepřátelům patří hlavně žraloci a kosatky. Kvůli své kůži a obav rybářů ze zničení rybích populací byl lachtan hromadně vybíjen. Dožívají se asi 25 let.
