V ruinách Starého Jičína lze přespat ve spacácích, kastelán nabízí strašidelné historky a opékání buřtů

Asfaltová cesta od kostela není na výstup náročná, duši vypustíme maximálně v hradní krčmě po přemíře konzumace. Po zhruba patnácti minutách se octneme pod ruinou paláce a vpředu se otevírá pohled na strážní věž. Je trojúčelná: v přízemí má občerstvení, s dobře ošetřenými Svijany i dalším sortimentem, v patře pokladnu a prodej suvenýrů.

Věž slouží i jako malé muzeum. Uvidíte maketu hradu, repliky zbroje i mučicích nástrojů, vyobrazení moravských i slezských hradů, jak asi v době své největší slávy vyhlížely.

Z věže si můžete zabudovanými dalekohledy přiblížit okolí, třeba nedaleký historický Nový Jičín s množstvím památek včetně Laudonova úmrtního domu nebo žerotínského zámku.

Na vrcholu Starojického / Starojičínského kopce (oba názvy jsou správné), nad nádvořím se tyčí rozsáhlé zbytky bývalého hradu.

Je tu klid, žádný rámus sem nezaléhá, ruiny mají obdélníkový tvar, uvnitř zříceninově zarostlý.

Obec, které hrad patří, dělá, co může, pro jeho záchranu. A práce tady je na desítky let.

Počátky hradu vedou ke dřevěné tvrzi. Vysoký kopec předurčoval ochranu cesty Jantarové stezky do Polska, ztuhlá pryskyřice byla významnou obchodní komoditou. Propojovala naleziště na Baltu s Jadranem. Pod hradem vznikla tržní osada, kostel zasvětili svatému Václavovi, který byl i ochranitelem státní hranice. Kostel původně gotický byl později upravován renesančně a barokně.

Po další kolonizaci území se rozšířil i počet osad, Starý Jičín se stal jejich centrem. Hrad se připomíná roku 1240, jeho protipólem při vstupu do Moravské brány je Helfštýn.

Vlastní jméno Jičín se odvozuje od slova Dik znamenající kance, v přeneseném významu člověka hrubého, divokého. S příponou ín vznikl název osady, Starý Jičín se původně psal Gyzcin (1278), po založení Nového Jičína se připojilo Starý kvůli rozlišení osad. (Zdroj: Zeměpisná jména Československa)

Osadu získal do držení Arnold z Huckeswagenu působící v družině Přemysla Otakara I. Poté majetek získávají páni z Kravař. Majitelé se měnili, hrad se pokoušeli dobýt husité i Poláci, objekt několikrát zachvátil požár. Nejvýznamnějším rodem byli Žerotínové, kteří si v Novém Jičíně postavili pohodlný zámek, nyní je v něm muzeum.

O panství přišel rod za třicetileté války, to se na hradě střídají válčící strany. Boje ho zle zdecimovaly, od té doby chátral, pevnost tohoto typu už nebyla k ničemu.

Nakonec panství získali Seilernové, ale hrad je nezajímal, takže chátrání pokračovalo. Počátkem 20. století sice hrabě Deym začal s konzervací, ale moc to nepomohlo. Zachovala se část hradeb severního předhradí, zbytky dělové bašty a parkánové hradby, zdi paláce a část okrouhlé věže.

Pořádně zachraňovat se začalo až koncem minulého století, když hrad získala obec.

Určitě stojí za to sem vystoupat, dalekohledy vám hezké okolí přiblíží.

Ze Starého Jičína není daleko do zámku v Kuníně, nádherně zrekonstruovaná a sbírkově velmi zajímavá památka, do Štramberka, trochu dál do Příbora a na Hukvaldy. A úplně nejblíž je Nový Jičín s historickým jádrem, město, které rozhodně nevynechejte.

Na hradě se pořádá mnoho kulturních akcí. Do konce října jsou památky Moravskoslezského kraje otevřeny zdarma, byla by škoda to nevyužít.

Na hradě si můžete objednat nocleh ve vlastním spacáku, po dohodě s kastelánem vám připraví zážitkový večer s prohlídkou a průvodcem za svitu loučí a také opékání buřtů. Akce je i pro školy.