V novopacké Klenotnici mezi polodrahokamy a spiritistickými seancemi

Zdejší geologické složení je velmi pestré, region je proslulý nálezy drahých kamenů – nejznámější a nejhezčí jsou acháty, obdivované po výbrusu pro barevnost a většinou i kresbu. Dále jsou ve vitrínách ve velkém množství vystaveny například jaspisy, chalcedony, karneoly, olivíny, křišťály…

Některé se mohou zdát fádní, jiné naopak vynikají nádhernou kresbou. K tomu uvidíte velké množství prokřemenělých zbytků stromů, kapradin, přesliček a plavuní.

To vše je soustředěno v budově Klenotnice, která sousedí se Sucharovým domem, jednou z pozoruhodných budov v Nové Pace, zdobenou malbami a sgrafity.

Milovníci „šutrů“ si v Klenotnici přijdou na své, na poměrně velké ploše dvou podlaží se projdou geologickým vývojem Země. Kameny pocházejí z poměrně velké oblasti kolem Nové Paky, stále se na polích či ve starých lomech dají najít pěkné kousky, ale ne každý kus horniny, který seberete, se hodí na výbrus.

Inspirací může být právě návštěva muzea, kde uvidíte, v jakých typech kamenu můžete čekat po výbrusu „zeměkrásu“.

Základem expozice jsou školní a soukromé sbírky, od poloviny 19. století neustále doplňované. Zdejší rozsáhlý výskyt „polodrahokamů“ a zkamenělých stonků prvohorních rostlin je znám i v zahraničí. Na některých známých lokalitách, kde se nacházely opravdu skvostné kusy kamenů, jsou již sběr a těžba zakázány.

Sběr drahých kamenů a jejich zpracování v Podkrkonoší jsou datovány z počátku 14. století. Za vlády Karla IV. přicházeli hledači a sběrači ze severní Itálie, krom podhůří se vyskytovala naleziště i na horách, velmi význačným místem rýžování drahých kamenů, hlavně safírů, byla Jizerská louka. Tady je rýžování přísně zakázáno.

Klenotnici drahých kamenů určenou k shromažďování a vystavování sbírek otevřeli roku 1996, poté ještě byla v letech 2010 až 2012 upravena.

Před budovou je vystaven v prosklené vitríně zkamenělý strom, araukarit, který tu rostl před třemi sty miliony let v období karbonu. Objevili ho v Nové Pace v roce 1953, patří mezi největší zkamenělé kmeny ve střední Evropě. Araukarity se tu nacházely ve velkém množství, zkamenělé stromy bývaly ozdobou šlechtických sídel.

Krom geologické expozice nabízí poslední patro velmi zajímavou výstavu věnovanou fenoménu spiritismu.

Ve velké místnosti jsou vystaveny na stěnách desítky kreseb, namalovala je média. Ve vitrínách je krátké představení spiritismu v Podkrkonoší, kde se víra v záhrobní život velmi rozšířila.

Počátky tohoto jevu jsou známy u Babyloňanů, Egypťanů, Římanů i Řeků, novodobý spiritismus pochází ze Severní Ameriky, odtud se víra v záhrobní svět rozšířila do Evropy.

V roce 1848 v městečku Hidesville u New Yorku dvě dcery farmáře Foxe zaslechly v noci podivné klepání a další nevysvětlitelné zvuky. Ráno našly v pokoji velký nepořádek.

Mladší Katie se s duchem snažila komunikovat klepáním, na to jí bylo klepáním odpovídáno. Duch jí naznačil, že je podomním obchodníkem, který byl v domě zavražděn, dokonce udal polohu, kde je jeho tělo uloženo. Po nějaké době se v onom místě skutečně nalezly pozůstatky mužského těla. Foxovi se staly středem velkého zájmu, až se museli z farmy odstěhovat. To byl počátek spiritismu ve Státech.

O dva roky později již bylo zaznamenáno na 30 tisíc médií, tedy lidí, kteří komunikují se záhrobím. Během dalších let již počet medií vzrostl ke třem milionům. Seance byly velmi běžné a oblíbené, dokonce se jejich svědkem stal i prezident Abraham Lincoln.

Do českých zemí přišel spiritismus v 80. letech 19. století, hlavně na Turnovsko. V roce 1895 publikoval spiritistické povídky Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, vydal je knižně pod názvem Blouznivci našich hor. V dalších vydáních je upravil jeho syn Ivan Olbracht. V knize je popis osudů prvních zdejších duchověrců, jak se spiritisté nazývali.

Výklad spiritismu je velmi složitý, příznivci věří, že duch neumírá, převtěluje se a je možno s ním promlouvat skrze média nebo prostřednictvím různých předmětů – stolku hrnku, svíce… Spiritisté se sdružovali do kroužků, z nichž každý měl svého „ducha“, s nímž komunikoval.

Duch se zhmotňuje, předměty levitují, média přinášejí zprávy od osob vzdálených tisíce kilometrů.

V době nastupující technické revoluce a odklonu od církve padl spiritismus v regionu vzájemného soužití Čechů s Němci na úrodnou půdu. První spiritistický spolek je zaznamenám v Jestřabí na Jilemnicku, další na Semilsku, Novopacku, Turnovsku až po hlavní město.

V Nové Pace byl vůdčí osobností Karel Sezemský (1860 až 1922), ten je v expozici klíčovou osobou. Zakládá na počátku minulého století Sdružení českoslovanských spiritistů, vzniká časopis Posel záhrobní, který na výstavě též uvidíte. Časopis vycházel skoro 40 let.

Hnutí přerušil protektorát, řada nacistů byla zanícenými spiritisty a okultisty, např. Heinrich Himmler. Po únoru 1948 zmizela z knihoven veškerá spiritistická literatura, ale spiritisty nový režim neoznačil za třídní nepřátele. Proti ale byla jak katolická, tak i protestantská církev.

Proslulým shromaždištěm spiritistů bylo bludiště Kalich v pískovcových skalách, kde se původně schovávali v pobělohorské době Čeští bratři. Sem do Besedických skal lidé chodili na seance, podle svědků se zde scházelo až 2000 lidí. Kdo místo zná – jde o úzké průchody v pískovci, je tu jen málo většího prostoru –, těžko pochopí, že se tu něco podobného mohlo odehrávat. Shromáždění se konala ve významné dny, zejména 9. května a 6. července.

Dokonce se tu měli lidé scházet i v osmdesátých letech, ale kdož ví.

Spiritismus by si zasloužil větší expozici, ale i tak dík za jeho připomenutí. Novopacká spiritistická výstava je největší u nás, patří s depozitními exponáty mezi nejrozsáhlejší v Evropě. Kresby pocházejí převážně z období před rokem 1945.

V pokladně muzea si můžete zakoupit vybroušené kameny nebo šperky z nich a řadu upomínkových předmětů nebo publikací.

Suchardův dům: je ozdobený sgrafity a kresbami podle návrhu Mikoláše Alše, na domě krom dalších je nápis Komu se nelíbí stavení za peníze mé, ať si postaví jiné za peníze své. Suchardův dům je jednou z nejvýznamnějších budov v Nové Pace. Stavbu sochařského rodu Suchardů zhotovil v novorenesančním stylu stavitel J. Brent v letech 1895–1896. Nachází se tu městské muzeum. Ve městě se narodili dva významní sochaři, pocházející ze Suchardova rodu, Stanislav a Vojtěch, Stanislav je pohřben ve zdejší rodinné hrobce.

Dále se nabízí komplex bývalého kláštera s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, vedou k němu růžencové schody pod zastřešením, dříve vyzdobeno obrazy; dřevěný řeckokatolický kostelík Proměnění Páně a sv. Mikuláše z 18. století; množství soch ve městě; automobilové muzeum; nedaleko se nachází hrad Pecka nebo zřícenina Kumburka.