V Chlumu u Třeboně měl své zámecké sídlo zavražděný následník císařského trůnu

První zmínka o Chlumu pochází z roku 1399. Původně se jmenoval Chlumec a obecním zastupitelstvem byla přijata tato změna až v roce 1908. Tomu se tak stalo i bez souhlasu arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, který po celý život odmítal tento nový název používat.

Na zdejším panství se během staletí vystřídalo několik majitelů. Nejprve patřil Chlum Rožmberkům. V 16. století připojil Chlum rod Krajířů z Krajku ke svému landštejnsko-bystřickému panství. V roce 1520 zde zakládají tvrz a v duchu renesance dávají základ hospodářskému využití kraje odvodněním bažin a stavbou rybníků. Tím i vzniku Chlumecké rybniční soustavy pod vedením rybníkáře Mikuláše Rutharda z Malešova.

V roce 1704 zdědil již samostatné panství rod Fünfkirchenů, který tvrz přestavěl v roce 1710 na barokní zámeček. Dalšími majiteli byl od roku 1834 rod Stadion-Thannhausenů.

V roce 1861 odkoupil panství včetně velkostatku rakouský arcivévoda František V. d‘Este, vévoda modenský, který ustanovil svým dědicem Františka Ferdinanda d‘Este, pozdějšího následníka rakousko-uherského trůnu. Po vévodově smrti roku 1875 přešel jeho celý majetek včetně titulu na Františka Ferdinanda, synovce císaře Františka Josefa I.

František Ferdinand provedl poslední velké úpravy zámku včetně rozšíření parku v letech 1900 až 1902, a to po sňatku s českou šlechtičnou Žofií Chotkovou. Se svou rodinou měl též sídlo na Konopišti, které využíval především ke svým loveckým činnostem. Ale právě chlumecký zámek jej učaroval svou krajinou s rybníky, proto jej nechal přestavět na letní sídlo s rozlehlým parkem.

Vybavení zámku bylo později údajně převezeno právě na zámek Konopiště, který arcivévodovi patřil do roku 1914. Nad hlavním vchodem do zámku je dodnes nad balkonem umístěn arcivévodský znak.

Dne 23. června 1914 se arcivévoda vydal z Chlumu u Třeboně do Sarajeva, pět dní před jeho násilnou smrtí. Společně se svou manželkou Žofií odjel i přes varování, že o jeho život usilují Srbové. Říká se, že Žofie byla v době útoku v očekávání. Atentát na manželský pár se stal následně záminkou pro rozpoutání první světové války.

V období mezi světovými válkami se zámek spolu s ostatními pozemky bývalého panství dostal pod správu Státních lesů a statků a byl využíván jako rekreační objekt vládních činitelů.

Po první světové válce se stalo ze zámku oblíbené módní letovisko, kam mířili známí umělci jako například Gabriela Preissová, Oskar Nedbal, Antonín Sova či František Hrubín. Lákalo však i vrcholné politiky.

V roce 1929 obsadil na několik týdnů velké apartmá tehdejší ministr zahraničí a pozdější prezident Československa Edvard Beneš. Ten se tehdy málem utopil u rybníku Hejtman. Naštěstí byl zachráněn pohotovým skautem. Za druhé světové války pak bylo v zámku skladiště německého letectva.

Od zámku vede na návrší krásná křížová cesta k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1745, odkud je výhled i na rybník Hejtman. Cesta k vrchu je lemovaná lipovou alejí a cennými barokními sochami. V sezoně jsou v kostele pravidelné prohlídky přibližující spjatost Chlumu s oběma válečnými konflikty minulého století.

Kostel v barokním slohu dal podle rakouského chrámu v Mariazell (proto též zvaný jako malá Mariazell) vystavět majitel chlumeckého panství hrabě Jan František z Fünfkirchenu z vděčnosti Panně Marii za záchranu života. V roce 1737 dal Jan František blízko zámku stavět střelnici. Na zedníka náhle spadlo lešení a Jan František stoje pár kroků nedaleko vyvázl bez zranění. Dnes zakladatel kostela odpočívá společně se svou chotí v kryptě pod chrámem.

Podle kronik se v obci ještě 10. května 1945 vedly jedny z posledních bojů druhé světové války. V zadní části kostela je dokonce na stropě freska, jejíž obraz vychází ze skutečných událostí. Tato freska je raritní tím, že má v levém rohu hořící tank.

Chlum byl mimo jiné významnou průmyslovou obcí. V 15. století zde byla zahájena těžba železné rudy. Za vlády Fünfkirchenů se tu začíná rozvíjet železářství, později také manufakturní sklářská výroba. V 18. století pak byla v Chlumu založena dokonce jedna z největších železáren v jižních Čechách. Mimo jiné se zde vyráběly i kolejnice pro koněspřežku.

V roce 1891 železárny zanikly z důvodu nedostatku surovin, a tak firma Stölze zprovoznila sklárnu, která patřila až do konce 20. století mezi jedny z nejlepších v Čechách. Místní sklářský průmysl proslavil zdejší skláře po celém světě. Sklárny Český křišťál v Chlumu u Třeboně se staly centrem jihočeského sklářství. Chlumecké sklo bylo vyváženo do mnoha zemí světa. V roce 2004 byla však výroba ukončena a objekty sklárny prodány.

V současné době je zámek v soukromém vlastnictví, avšak zámecká zahrada je volně přístupná a vede do ní hned několik cest. Do budoucna by měl být zámek upraven na hotel s restaurací a muzeem Františka Ferdinanda d‘Este. Ačkoliv by si park zasloužil úpravu, procházku shledáváme jako velmi příjemnou a působí na nás jaksi tajemně.

Park založil konopišťský zahradník Mössmer. Má celkem dvacet hektarů a vyniká vzácnými dřevinami. Najdeme zde řadu exotických stromů jako například liliovník tulipánokvětý. Stojí tedy za naši pozornost.

K areálu patří i bývalý zámecký pivovar, který je o pár kroků dále. K vidění je tu také hned několik soch. Park pravidelně navštěvoval i výše zmiňovaný František Hrubín, který v místní oáze klidu hledal inspiraci. Nachází se tu i jeho busta, na níž je uvedena báseň, ve které se vyznává ke své lásce k Chlumu: „Když se mi zdálo, že už jsem němý, v Chlumu jsem znovu našel svůj hlas. Pocítil znovu lásku k své zemi a jako za mlada slyšel jsem zas…“

Chlum u Třeboně je každoročně vyhledávaným místem především pro letní rekreace a dovolené. Vede tudy několik cyklostezek a je tedy dobře dostupný pro vyjížďky na kole. Již zmiňovaný rybník Hejtman má 82 hektarů a založen byl již v 16. století. Vznikl jako jedno z posledních chlumských rybničních děl Mikuláše Rutharda z Malešova.

Odtud se také bere jeho název. Jméno dostal podle jeho postavení ve službách šlechtického rodu Krajířů z Krajku. Kolem rybníka je několik kempů a je tu také možnost rekreačního rybaření, ryby jsou do rybníka vysazovány průběžně po celý rok.