České město, ve kterém by chtěl žít každý. Ani na výlet ale není k zahození

Stojím na rozlehlém náměstí Přemysla Otakara II., tedy ve středobodu místního historického centra. Na dosah mám dva největší taháky Českých Budějovic, kterými jsou barokní Samsonova kašna a do nebe čnící Černá věž. Kolem panuje navzdory horkému letnímu dni čilý ruch, protože lidé zrovna míří z prací domů nebo kamsi za zábavou.

Že nese jedno z největších českých náměstí jméno právě po Přemyslu Otakarovi II., není náhoda. Tento panovník nechal ve 13. století České Budějovice založit, ačkoli nutno podotknout, že nedaleko od dnešního centra stávala ještě dříve osada Budivojovice, jež je písemně doložena zmínkou z roku 1251. Území patřilo jakémusi panu Čéčovi, jehož otec Budivoj osadu i s kostelem založil. Král však oblast vyhandloval za nedaleký hrad Velešín.

Důvod, proč o pozemky tolik stál, byl strategický. Toužil totiž pomocí kolonizace upevnit svou moc, protože jižní část českých zemí tehdy ovládali Vítkovci. Ti také krátce po založení města podnikli první nájezd, navzdory nedostavěným hradbám neúspěšný. Ale nevzdali se, s výpady pokračovali a v jednu chvíli město také na čas ovládali. Později si ho oblíbili Lucemburkové, díky nimž přišel i kýžený rozkvět.

Král Karel IV. si město vybral jako místo k pořádání diplomatických schůzek, a tak do něj na rozdíl od svého otce Jana Lucemburského mířil relativně často. Místní na něm hned při první návštěvě v roce 1351 vymohli privilegia, díky nimž město po několik dalších staletí hospodářsky prosperovalo.

Temnější období nastalo až během husitských válek, kdy České Budějovice stály na straně Zikmunda Lucemburského. Jan Žižka při tažení proti Rožmberkům, s nimiž Budějovičtí obléhali Tábor, město nicméně minul a nezaútočil na něj.

Dějiny Českých Budějovic byly i v dalších obdobích spletité. Přeskočme však rovnou do 16. století, kdy tu vznikla jedna ze zmiňovaných dominant, Černá věž. Ta ční nad všechnu okolní zástavbu a je skutečně nepřehlédnutelná prakticky kdekoli v centru.

Hlásná věž, sloužící zároveň jako pozorovatelna, zvonice i symbol bohatství města, vznikla na popud purkmistra Quirina, za její podobu je zodpovědný místní architekt italského původu Vincenc Vogarelli. Podle jednoho příběhu je jméno věže odvozeno od masivního požáru, který České Budějovice v roce 1641 zachvátil a po němž povrch kamenných kvádrů zůstal očouzený. Ve skutečnosti se ale jméno začalo používat až v 19. století, kdy opadaly poslední kusy malované omítky a fasáda zřejmě vlivem rozvíjejícího se průmyslu zčernala.

V 17. století byl pod ciferník hodin přidán i malý orloj. Má podobu černo-zlaté koule, která ukazuje měsíční fáze. I proto se pro něj mezi místními zažilo pojmenování mondšajn, což v němčině znamená měsíční svit.

Další zajímavostí věže, která dnes turisty láká zejména pro nejlepší výhledy na centrum města, je, že byla do pátého patra stavěna v gotickém slohu, výše ale převládá renesanční styl. Na dominantě se tak potkávají dvě různá historická období.

To druhý ze zmíněných českobudějovických taháků, Samsonova kašna, je mladší. Pochází z 18. století, konkrétně z let 1721 až 1727. Původně měla spíše než okrasný charakter praktickou funkci. Se zvyšující se populací řešilo město problémy se zásobováním vodou. Rada proto rozhodla postavit kašnu, jež by vodu rozváděla do některých ulic.

Dominanta Českých Budějovic vznikla na místě, kde dřív stával pranýř. Jméno nese po biblické postavě starozákonního soudce. Známým výjevem, který mohou turisté spatřit i na kašně, je Samson krotící lva.

Nejen těmito dvěma magnety jsou však České Budějovice živy. Na náměstí Přemysla Otakara II. zaujme i zdobná radnice s modrou fasádou. Vznikla spojením dvou gotických měšťanských domů v 15. století, barokní podobu získala díky přestavbě v 18. století. Průčelí zdobí čtyři alegorické sochy, které představují měšťanské ctnosti. Jsou jimi Spravedlnost, Statečnost, Moudrost a Opatrnost. Pod nimi ze zdi trčí chrliče v podobě draků.

Pozvolným krokem kolem radnice mířím k Malši. Přes most Muselák přejdu na idylický Sokolský ostrov, kam místní evidentně chodí relaxovat anebo sportovat. Právě v těchto místech se Malše vlévá do Vltavy.

Na hladině slepého ramene první jmenované řeky se odráží dominikánský klášter, který patří k nejstarším památkám Českých Budějovic. Vznikat začal společně s městem v roce 1265. Vstup do něj se nachází na Piaristickém náměstí, kde kromě kláštera samotného zaujme i budova někdejší městské sýpky, zbrojnice a skladu soli. Dnes se v ní nachází restaurace pyšnící se čtvrtým nejstarším krovem v Česku.

Malebně úzkými uličkami, které připomínají starou Prahu, přijdu až k Rabenštejnské věži, která stojí na okraji historického centra a která byla v minulosti součástí městských hradeb. Dnes se v ní nachází kulturní centrum. Zdaleka nejvíc mě však zaujme přilehlá Panská ulice s barevnými domky, kde se nacházejí krámky, pekárny a další podniky.

Podobně malebných uliček je však centrum Českých Budějovic plné. Výhodou jádra je, že se dá pohodlně obejít za hodinku či dvě i se zastávkami. Času by se tu dalo samozřejmě strávit i více, v případě, že by člověk do každé památky vyrazil na prohlídku. Já se raději vydávám vstříc kavárnám či restauracím, které se pyšní nejen hezkým prostředím, ale i nabídkou vysoké úrovně.

Při procházení dlážděnými uličkami mi znovu vytane na mysl věta z filmu Na samotě u lesa. „Ale je tady krásně.“ Jo, tady jo. Netuším tedy, zda by v Českých Budějovicích skutečně chtěl žít každý, ale na výlet rozhodně nejsou k zahození.