V Brestové vykročíte jednou nohou do skanzenu a druhou na dobrodružnou trasu do hlubin země

Skanzen nabízí přes padesát lidových staveb, jeskyně bez elektrického osvětlení dobrodružnou procházku v tajemnosti, chladu a temnotě.

Obě turistické atrakce se nacházejí prakticky na okraji obce Zuberec, jen kousek východně proti proudu Studeného potoka od této, po zubru pojmenované vesnice. Proto má Muzeum oravské vesnice v popisu uvedené i místo Zuberec-Brestová. Toto podhůří Roháčů spadá pod okres Tvrdošín, kde je možné vidět dřevěný roubený kostel Všech svatých, zapsaný jako památka UNESCO.

Muzeum oravské vesnice bylo založeno v roce 1967, 24. září byl položen základní kámen (hlavním stavebním materiálem domů je ale pochopitelně dřevo). Otázkou bylo vybrat vhodné místo, Zuberec byl ideální jak charakterem přírody se silným potokem, tak snadnou dostupností pro budoucí turisty.

Pak bylo třeba vytvořit vesnici. V širším výběru bylo celkem 200 objektů, z nichž byly vytipovány ty, které mají jak historickou hodnotu, tak jsou vyvedeny esteticky a ladily se záměrem vybudovat skanzen, kde budou tvořit jeden celek, přibližující život v druhé polovině 19. století.

Na samém sklonku prázdnin, 31. srpna 1975, uvítal skanzen první návštěvníky. Ti se mohli, stejně jako ti současní, projít Hornooravskou ulicí, obhlédnout Dolnooravský rynek a prozkoumat Goralské samoty, což jsou základní tři celky tohoto muzea.

Díky umístění na průzračném potoce nemohl nechybět vodní mlýn, najdete zde krom dobově zařízených světnic například hrnčířskou pec, žehlírnu modrotisku, mandl nebo lisovnu oleje.

Většinu objektů bylo nutné rozebrat a přepravit na místo, kde byly znovu složeny do původní podoby. Pouze pár jich je kopií nebo rekonstrukcí na základě historických poznatků. Práce na finální podobě probíhaly i po otevření až do 90. let. Kolorit nenarušují ani pro turistický provoz nezbytné toalety, situované do stylově ladících domků.

Dominantou je dřevěný kostel sv. Alžběty Uherské, pocházející z 15. století. Výmalba stropu a stěn reprezentuje pozdní gotiku, varhany jsou nejen barokní, ale i přenosné.

Krom řemeslných dílen, školy a dalších staveb a interiérů je nezbytností představit zemědělskou činnost Oravanů. Ta je dokumentována jak živými zvířaty, od drůbeže přes ovce a kozy po přes léto chované koně, tak políčky osázenými plodinami, jako třeba oves nebo dnes prakticky zapomenutá obilnina ikrica. Toto obilí se sem dostalo v 19. století pravděpodobně z Ruska a má schopnost růst i v kyselé půdě, a to až do výšky dvou metrů.

Své místo zde měly a mají brambory, luštěniny (fazole, hrách, bob) a zelenina, k dalšímu zpracování to byl len, jak na plátno, tak na lisování oleje. Pro zvířata bylo nutno na zimu nasušit seno, krmná řepa jim byla také určena.

Slovensko je díky svým sedmi tisícovkám jeskyní zmiňováno jako země s jejich nejvyšším počtem na hlavu. I když Brestovská jeskyně byla zpřístupněna teprve v roce 2016, známá byla mnohem dříve. Doložené jsou snahy o její zpřístupnění již koncem 19. století. Statut Národní přírodní památky má od roku 1979.

Celková délka jeskyně je bezmála dva kilometry - 1890 metrů, turistům je zpřístupněno 217 metrů. I tak prohlídka trvá přibližně 50 minut.

Podzemní prostory neoslní bohatou krápníkovou výzdobou, naopak, ta zde prakticky chybí, ale její probádání je atraktivní díky akčnímu putování neznámým terénem, kde nechybí žebříky, lávky nad vodou a úzké průlezy.

Nezbytnou helmu a čelovku vyfasujete u pokladny, v nevhodných botách vás tam pravděpodobně ani nepustí, a kdo je zimomřivý, musí počítat s pro jeskyně typickým jevem, tedy stálou teplotou, zde kolem 5°C. Příjemné je, že k jeskyni od parkoviště dorazíte snadno, nikoliv, jak mnohdy bývá, namáhavým a dlouhým stoupáním.

Jeskyní protéká potok, jehož vody pocházejí jak se Studeného potoka, tak z potůčků Volarisko a Múčnica. Z hlubin se vynoří poblíž jako Brestovská vyvěračka.

V Brestové si tedy vychutnáte jak malebnost historických staveb v Muzeu oravské vesnice, tak podzemní prostory v blízké Brestovské jeskyni.