Úprk ze zříceniny Egerberk za doprovodu hromů a blesků

Centrum historického města Kadaně poznáte snadno. Pyšní se 54 metrů vysokou bílou radniční věží s ochozem, na který vede 137 schodů. Je z ní nádherný výhled nejen na centrum, ale i do širokého okolí.

Než však vystoupáte do výšin, projděte se po téměř středověkém náměstí. Nechybí mu morový sloup, kašna a lemování měšťanskými domy s typickým podloubím.

Co na první pohled neuvidíte, je Katova ulička, na kterou jsou místní obzvláště pyšní. Je totiž nejužší ulicí v ČR. V nejužším místě měří pouze 66,1 centimetru. Katovou uličkou se dostanete k hradbám a k řece. Svůj název paradoxně nezískala proto, že by skrze ni dříve chodil popravčí, sloužila jako městská stoka.

Na rohu náměstí nepřehlédněte kostel Povýšení sv. Kříže ze 13. století. Na konci ulice Švermovy, která je hned vedle radnice, nemůžete minout Mikulovickou bránu, jež je jediná dochovaná z městského opevnění. Ulice je obklopena starými domy se skvostnými freskami a rovněž v ní najdete informační centrum.

Čeho si kadaňští také velmi váží, je jejich hrad. Pokračujte tudíž kolem kostela Žateckou ulicí k barbakánu (předsunuté opevnění) a vpravo na městské hradby. Rozprostře se vám panoramatický výhled na řeku Ohři s hradem a nábřežím Maxipsa Fíka, jež nově zdobí kopie pražského orloje. Procházka po hradbách končí přímo u hradu z poloviny 13. století.

Na popud Přemysla Otakara II. byla tehdy osada povýšena na královské město, ke kterému pochopitelně patřil hrad. Stavitelé k tomu využili nevysoký skalnatý ostroh nad řekou. Kromě jiných v něm byl ubytován Václav II. či Karel IV.

Poněvadž náš výlet zdaleka nekončí v Kadani, je třeba šlápnout do podrážek a po nábřeží pospíchat ke kadaňské nádrži, kde je nábřeží zajímavě architektonicky ukončeno.

Abyste se dostali na hráz, projdete se po kovové lávce, která je upevněna ve skále. Je to perfektní řešení pro cyklisty i matky s kočárkem. Výška není nijak závratná, takže i slabé povahy to bez problému zvládnou.

Ještě než přes hráz opustíme Kadaň nadobro, musíme upozornit, že v těchto místech rovněž můžete vyběhnout schody do františkánského kláštera z 15. století.

Našim průvodcem na začátek nebude turistická trasa, ale cyklistická, jelikož ta vede kolem řeky a je perfektně upravena. Ihned za hrází odbočujeme vpravo a míříme směr Zásada u Kadaně.

Cesta je pohodlná, a tak než řekneme švec, jsme v obci, kterou projdeme směrem k hlavní silnici, abychom se konečně připojili na červenou značku. Pokud také nejste hráči geocachingu, můžete klidně dále pokračovat kolem řeky do Rašovic. V Zásadě obdivujeme zastávku ozdobenou fotografiemi místních zajímavostí.

Nechme se vést značkou do Rašovic, kde v hluboké minulosti byl hrad a zámek Felixburk. Dnes z něj uvidíme maximálně kus obvodové zdi a oblouk. V Rašovicích ovšem můžete zahnat žízeň a hlad, abyste měli dostatek sil na cestu do Lestkova.

Tuto část cesty už nejde nahradit cyklostezkou, a protože se vzdalujeme od řeky směrem do kopců, musíte si dávat pozor, ať nesejdete z červené, jak se to stalo nám.

Přerostlé křoví, zarostlé louky a naše nepozornost udělaly své. I tak jsme nakonec správnou cestu našli, o čemž nás přesvědčilo posezení pod hradem Lestkov neboli Egerberk. Právě včas, jelikož temné mraky nad námi a burácivý hrom, ohlašují, že bude hůř.

Kdo byl prvním stavitelem Egerberku, historici nevědí. V písemnostech je první zmínka z roku 1317, kdy jej vlastnil Vilém z Egerberku. Poté jeho syn, který ho o 30 let později prodal, čímž začal kolotoč dalších prodejů.

Zastavme se na okamžik v roce 1411, kdy získal nově přestavěný hrad Mikuláš Augustinův, nejvyšší zemský písař. Tento muž byl jedním z těch, kteří se zasloužili o vyrovnání poměrů na pražské univerzitě vydáním Dekretu kutnohorského. Odborníci se v souvislosti s ním dohadují o tom, zda hrad poskytl útočiště Mistru Janu Husovi v době, kdy musel opustit Prahu. Jednoznačné doklady o jeho pobytu ale zatím neexistují.

Vycházíme z lesa a před námi vystupuje dřevěný most se zbytky vstupní brány. Obranu hradu v jeho největším rozkvětu tvořil val s příkopem, silná zeď a několik bran. Hradní palác byl třípatrový s mnoha ložnicemi.

Po vstupu si to zamíříme právě přes palác, ze kterého je patrné, že měl tři patra. Zachovaly se zdi, množství oken, v jednom dokonce gotická klenba. Zastavujeme se na nádvoří u blízké zdi, z níž je malebný výhled do kraje. Od Klášterce nad Ohří klouzají naše oči tu nahoru, tu zase dolů po členité krajině Krušnohoří. Co nás ale znepokojuje, jsou bouřkové mraky a v dáli mohutný sloup deště.

Batohy pro jistotu uklízíme do jednoho výklenku a svačíme. Déšť nikde, i když bílá clona přeháněk se neúprosně blíží. Naši souputníci se vydávají vstříc lesu a my po prohlídce zbytku zříceniny činíme také tak. Po červené značce putujeme ke Klášterci.

Uběhlo sotva 20 minut, když nám pořádná rána z nebe dává na vědomí, že sušší opravdu nepřijdeme. Kapky deště padají pozvolna a počasí rozehrává koncert hlasité „muziky” s bleskovým osvětlením. Oblékáme si ponča a pláštěnky na batohy, pak přemýšlíme, co dál.

Posezení se střechou v takových situacích jako naschvál nikde kolem nebývá, a tak chvíli vyčkáváme. Bouřka spouští kanonádu krup o velikosti až tři centimetry. Když krupobití ještě zesílí, připomíná drsnou masáž, občas až zásah paintballovou kuličkou.

Vydáváme se na cestu, protože krátký pohled na radar nás utvrzuje v tom, že čekat je zbytečné. Nad námi se totiž točí to nejhorší, co se momentálně v Česku nachází. Mezi potoky vody přicházíme až k louce, kde se vzhledem k bleskům rozhodujeme pro nejbezpečnější cestu.

Najednou hned vedle nás zahřmělo tak, že by se v nás krve nedořezal. Volíme úzkou cestu lemovanou křovím a menšími stromy a těší nás, že hned o pár metrů dál je vysílač, který by mohl případné blesky přitahovat víc než my.

Po asi kilometru přecházíme trať a most. Už „pouze“ silně prší a my končíme naše putování předčasně v informačním centru a stáčírně minerálních vod lázní Evženie. Konstatujeme, že na dnešní výlet jen tak nezapomeneme a oceňujeme ponča. Mokré máme díky nim pouze nohy a boty.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.